Článek
Jméno městečka mezi Brnem a Mikulovem inspirovala nejspíš tragická událost, která se tu odehrála někdy v době, kdy z českého trůnu ještě vládli Přemyslovci. Když místní „pohořáli“ neboli přišli vinou ohně o své příbytky, rozhodli se nerezignovat, ale obec vybudovat znovu. Její jméno mělo být nejspíš varováním pro budoucí generace, ať si na jeden z mocných živlů dávají lepší pozor.
Vůbec první zmínka o městečku na řece Jihlavě se datuje už z roku 1222, kdy se o něm mluví jako o královském, byť jeho majiteli nejsou králové (případně moravská markrabata), ale jejich ženy. Pohořelice totiž postupně patřily během 13. a 14. století do majetku hned několika královen či markraběnek, včetně Elišky Přemyslovny či Blanky z Valois.
Slavný pohořelický kapr je zvěčněný na místním kruhovém objezdu
V 16. století se Pohořelice dostávají do majetku vlivného dvořana Viléma z Pernštejna, který se - stejně jako jeho zeť Vilém z Rožmberka - zhlédl v novém typu podnikání. Oba začali zakládat ve velkém rybníky a chovat v nich ryby, což se v době celé řady církevních postů, kdy se nesmělo jíst maso (vyjma rybího), ukázalo jako mimořádně lukrativní činnost.
Pravda, vstupní investice nebyla úplně zanedbatelná, ale asi by ji pánové shledali dobře utracenou, pokud by zjistili, že „jejich“ rybníky skvěle fungují dodnes. Mimochodem do pohořelické rybniční soustavy dnes patří i ta vodní díla, které vybudoval rod Žabků. Vedle třeboňských kaprů patří ti pohořeličtí k nejvyhlášenějším. Možná jste si na nich pochutnávali u štědrovečerní tabule i vy.
Historické Pohořelice na řece Jihlavě
O významu Pohořelic vypovídá nejen velkolepý kostel sv. Jakuba staršího z gotickým jádrem, ale hned několik panských sídel, včetně barokního pohořelického zámku, který si nechala vystavět hraběnka Marie Paarová na sklonku 17. století. Ještě předtím ale hrozil městečku zánik, když se přes něj několikrát převalila 30.letá válka a následně i několik morových ran.
Pohořelice zachránila strategická poloha na nově vybudované císařské silnici z Vídně do Brna a také prozíravost majitelů, s jejichž svolením se tu už od konce 15. století mohli usazovat moravští Židé. Ti si tu postupně vybudovali ghetto se dvěma synagogami, několika ulicemi, a to v těsném sousedství hlavního náměstí.
Židovský hřbitov v Pohořelicích
Za své vzala celá čtvrť až ve 2. polovině 20. století, kdy musela ustoupit nové výstavbě. Naštěstí se díky místním nadšencům alespoň podařilo zachovat zdejší židovský hřbitov, který svou velikostí napovídá, jak moc se Židé podíleli na rozvoji a prosperitě jihomoravského městečka.
Odvrácenou stranou bylo zřízení tranzitního tábora v místní budově židovské náboženské obce, kde byli během druhé světové války internováni maďarští Židé, než následně pokračovali do Terezína či Bergen-Belsenu. Vězni tu nějaký čas pomáhali při zemědělských pracích nebo se podíleli na nové říční regulaci. Doloženo je jedno úmrtí třiašedesátileté paní Szabó, která byla pohřbena právě na místním židovském hřbitově.
Památník u hřbitova obětí nuceného pochodu brněnských německy mluvících občanů
Druhá světová válka se ale podepsala v Pohořelicích ještě jinak. Těsně před jejím začátkem došlo k připojení Pohořelic ke Třetí říši, ačkoliv počet českých a německých obyvatel vycházel jen mírně ve prospěch druhých jmenovaných. Naopak na samém konci války byly Pohořelice vystaveny několikanásobnému bombardování Rudou armádou.
Od 18. dubna 1945 probíhala pozemní bitva o město na strategickém přístupu k Brnu. Jih obsadila Rudá armáda, což doprovázelo zabavení veškerých zásob, které vojáci našli v hospodářských dvorech a zejména v místním cukrovaru. Naopak severní stranu držela německá jednotka, která si zřídila pozorovatelnu přímo na kostelní věži.
Boj o Pohořelice trval až do 7. května, kdy se podařilo město definitivně dobýt, ale ani tím ještě válka pro místní neskončila. Ani ne za měsíc dorazil po strastiplném pochodu zástup brněnských obyvatel - vesměs matek s malými dětmi a starých lidí z německých, česko-německých, ale i židovských rodin, pro které byl narychlo za městem zřízen internační tábor.
Symbolický hřbitov na místě někdejšího internačního tábora
Část vyhnanců pokračovala dál na Mikulov, ale ti, kteří už byli na pokraji sil, zůstali v Pohořelicích. Kvůli absenci hygienických podmínek a čisté vody se rychle mezi lidmi rozšířila epidemie tyfu a úplavice, což znamenalo, že každý den umíraly desítky osob. Pamětní deska v češtině a němčině připomíná 890 obětí, ale podle pamětníků a historiků je realita spíš v tisících.
Naštěstí po desítkách let mlčení je nejen místo pietně upraveno, ale každoročně se tu díky festivalu Meeting Brno koná na přelomu května a června i „pouť smíření“, kdy si mohou zájemci ujít celou trasu (nebo její část) z Pohořelic do Brna.
Malebná Školní ulička dlážděná „kočičími hlavami“
To ovšem nejsou jediné důvody, proč se do Pohořelic vypravit. Naštěstí se v nich dochovala další zákoutí, která prozrazují, jak to dřív v městečku vypadalo, než se většina ulic zmodernizovala.
Pro další informace:
