Článek
„Mládež vede Brno“ se konala od 13. do 15. května 1949 a jejím iniciátorem byl krajský tajemník Komunistické strany Československa (KSČ) Ota Šling.
Šlo o originální a nikdy před tím nerealizovanou akci, při které si desítky mladých lidí vyzkoušely, jaké to je mít autoritu a moc nad ostatními. Svým způsobem to ale zároveň bylo varovaní pro všechny dospělé, že pokud nebudou s úsměvem na tvářích budovat lepší zítřky, mohou být velmi rychle vystřídáni „novými kádry“.
Všechno se zrodilo v hlavě syna majitele továrny na kartáče a papírny Emila Schlinga z Horní Cerekve u Jihlavy, který při svém narození v roce 1912 dostal jméno Otto. Ten se - na rozdíl od svého otce - zhlédl už coby student gymnázia a později Lékařské fakulty Karlovy univerzity v komunistických myšlenkách, dobrovolně odjel k sanitní jednotce do španělské občanské války a mimo jiné tam utrpěl průstřel plic.
Po návratu a léčení se na pokyn KSČ přesunul v březnu 1939 přes Polsko do Velké Británie, kde vedl hnutí Mladé Československo. To sice mělo být nestranické a nadnárodní (patřili k němu i emigranti z řad sudetských Němců), ale postupně se v něm komunistická ideologie začala čím dál tím víc prosazovat.
Otto si v té době počeštil jméno na Šling a projevoval se jako mimořádně podnikavý, až urputný soudruh. Dokonce se mu podařilo prosadit myšlenku, aby byl v příštích letech 17. listopad uznáván za Mezinárodní den studentstva na památku nacistického obsazení českých vysokých škol.
Během svého válečného působení poznal Otto členku Komunistické strany Velké Británie Marian, která se stala jeho ženou.
V lednu 1945 dostal Šling pokyn, aby se přes sever Afriky a Palestinu přesunul na už osvobozené východní Slovensko a odtud pokračoval do Čech.
Jeho cílem se stalo Brno, kde se ihned po jeho osvobození 26. dubna 1945 zapojil do práce strany, a kde se zabydlel i se svou manželkou a dvěma syny v krásné funkcionalistické vile v klidné části Žabovřesk.
Vila, kde žil Otto Šling s rodinou
Šlingovo působení v Brně se ale nesetkávalo jen s chválou. Byl sice uznávaný jako výborný organizátor, který se těšil podpoře z Prahy, ale místním zasloužilým soudruhům vadilo - kromě toho, že jde o dosazenou „náplavu“ - i jeho tvrdé vyžadování plnění úkolů, přísná disciplína a nesmlouvavost, kterou uplatňoval jak na sebe, tak i na své spolupracovníky.
V době příchodu do Brna bylo Šlingovi teprve 33 let, což ho táhlo spíš k mladším. K nelibosti místních předválečných komunistů začal prosazovat nabírání nových členů do KSČ, což bylo ale v souladu s přáním ústředního výboru, aby se z komunistů stala masová strana.
Menším škraloupem na jinak bezchybné pověsti byla pro Šlinga porážka komunistů v Brně ve volbách 1946, kdy nad nimi zvítězili - na rozdíl od většiny republiky - národní socialisté. Naopak pevně v sedle se držel během únorové krize 1948, kdy zajistil dodávky pušek pro Lidové milice napříč republikou z brněnské Zbrojovky.
Ministerský předseda Antonín Zápotocký přihlíží, jak sedmnáctiletý cukrářský učeň Josef Novotný vede Brno coby jeho dočasný primátor
Pro posílení své role coby vizionáře přišel Šling v lednu 1949 s plánem na akci „Mládež vede Brno“. Tam, kde se původně počítalo s přibližně 5 000 účastníky, se jich do května přihlásilo bezmála 20 000. Motivací mohlo být kromě nadšení pro možnost vyzkoušet si něco nového i zveřejnění věcných cen pro nejúspěšnější účastníky - mj. motorka věnovaná Antonínem Zápotockým, gramofon od ministra Václava Kopeckého či malý filmový přístroj od dalšího ministra Zdeňka Nejedlého.
Masová akce ovlivnila doslova celý chod Brna - v továrnách, v redakcích, ve zdravotnických zařízeních, ale i v armádě nebo u policie se vyměnily role a mladí si zkoušeli, jaké to je, když mají o něčem rozhodovat sami.
Zajímavou zkušeností musely být i situace, kdy místo profesorů a učitelů přednášeli mladším žákům studenti z vyšších ročníků. Někteří to pojali zodpovědně, další spíš jako recesi.
Samozřejmě na speciální místa - třeba u policie nebo v městské dopravě - museli nejprve uchazeči absolvovat školení, která běžela už od března. S velkou chutí pak řídili tramvaje nebo v nich dělali průvodčí.
Největší zájem byl o divadlo, kde si ale zamýšlená hlavní hrdinka studovaného kusu zlomila naneštěstí nohu, ale také o práci u Sboru národní bezpečnosti (SNB - ekvivalent dnešní Policie ČR). Ze stovek uchazečů se jich podařilo uspokojit jen 70. Ti pak ve svazáckých košilích a s páskou na rukávu kontrolovali auta na ulicích, řídili dopravu na křižovatkách a prý s velkou chutí pokutovali chodce přecházející mimo přechody či na červenou.
Třídenní výměna se odehrála i na radnici a na „kraji“. Primátorem Brna se stal teprve sedmnáctiletý učeň na cukráře Josef Novotný, kdežto funkcí předsedy krajského národního výboru byl pro změnu pověřen dělník z blanenské Metry Karel Kouřil. Tajemníka mu dělal student textilní školy Lubomír Moravec.
Malý nálezce klíče k novému pionýrskému domu u mikrofonu
Vyvrcholením akce se pak stalo slavnostní otevření prvního československého pionýrského domu v brněnských Lužánkách, kde se měly - po sovětském vzoru - děti vzdělávat v dílnách, v mičurinském kroužku nebo ve fotokomoře, ale samozřejmě jen pokud patřily mezi organizované pionýry.
Volba padla na někdejší oblíbenou zahradní restauraci s kasinem, které už do nové doby prostě „nepasovalo“. Za účasti ministerského předsedy Antonína Zápotockého se pozvaní pionýři nejprve rozběhli po parku, aby našli klíč od budovy, a poté se šli spolu se soudruhy podívat, kam budou od nového školního roku chodit v rámci svého volného času. V květnu totiž byla restaurace Lužánky ještě v plné rekonstrukci a navíc se přistavovalo další křídlo, kam se všechny kroužky měly vejít.
Mimochodem - Lužánky existují úspěšně pořád. Jen už se jim dnes říká Centrum volného času a děti, které do nich chodí, nemusí být nikde organizovány.
Celá novátorská akce „Mládež vede Brno“ sice nejprve působila jako velkolepý úspěch, a dokonce se ji o rok později podařilo zopakovat po celý květen, který byl rozdělený na „Týden vzorné práce“ či „Týden zemědělské mládeže“, kdy se junioři učili řídit traktory.
Zároveň to byl ale také jeden z důvodů - spolu s buržoazním a navíc židovským původem, účastí na španělské válce, pobytem ve Velké Británii za války a jistou neskromností, která Šlingovi vynesla hanlivou přezdívku „moravský markrabě“, které pomyslně podtrhly židli pod svým autorem.
Už 6. října 1950 byl Otto Šling zatčen a stal se jedním ze smutných hrdinů procesu s Rudolfem Slánským. Stejně, jako někdejší generální tajemník KSČ a dalších 9 soudruhů, si i Šling vyslechl rozsudek smrti, který byl vykonán 3. prosince 1952 ve věznici na pražském Pankráci.
Jeho manželka Marian byla dva roky ve vazbě, oba synové umístěni do dětských domovů a setkali se spolu až v létě 1953. Překladatelka Ludvíka Vaculíka či Bohumila Hrabala do angličtiny odešla v roce 1970 zpět do Velké Británie, kde v roce 2010 zemřela.
Starší syn Jan i mladší Karel nesměli studovat, ale po rehabilitaci otce v 60. letech se jim přeci jen podařilo získat lepší vzdělání. Oba později emigrovali do Velké Británie za matkou.
Pro další informace:
Jiří Pernes: Mládež vede Brno - Otto Šling a jeho brněnská kariéra (1945 - 1950), Soudobé dějiny 3, 2004
Brno stalinistické - průvodce městem, Host, 2015
Čestmír Jeřábek: V zajetí stalinismu. Z deníků 1948 - 1958, Brno 2008
