Článek
V Centru volného času v Lužánkách už zase nesplachuje záchod, protože se z nádržky na vodu utrhl splachovací provázek. V čase podomítkových baterií těžké retro, takže i přes neustálé opravy jsou jednotlivé kóje dost často nefunkční a musí se opravovat. O prskajících kohoutcích u umyvadel ani nemluvě.
Jsou to jedny z nejvytíženějších brněnských „veřejných“ toalet, protože kromě dětí, které míří do Centra volného času (CVČ) v Lužánkách na kroužky, si tu často odskakují i dospělí návštěvníci parku. Zdarma.
Důvod je nasnadě. Ačkoliv jsou v parku i další možnosti, kam si v případě, že na člověka přijdou jeho potřeby, odskočit, CVČ zná téměř každý. Jednak je to nejviditelnější budova v rozlehlém parku, kde denně korzují tisíce lidí, ale zároveň - na rozdíl od restaurací - i budova nejpřístupnější. Při vstupu je sice recepce, ale její osazenstvo těžko rozezná, zda jste si přišli vyzvednout dítě z kroužku nebo jen míříte ulevit si.
Původní restaurační pavilon navržený v roce 1855 architektem Ludwigem Försterem měl být společenským centrem moderního Brna, které se právě zbavilo svých hradeb a vydalo se dál, do okolí. Na rozdíl od řady dalších parcel, park Lužánky zůstal věrný zakládací listině císaře Josefa II., podle které měl pro rozrůstající se moravskou metropoli zajišťovat místo svobodného oddechu bez ohledu na společenské postavení.
Pro nové Kasino, jak se budova jmenovala, to ovšem neplatilo, tady si dávali dostaveníčko především ti, kteří neměli hluboko do kapsy. Pořádaly se tu plesy a nejrozmanitější oslavy. Pár let po svém otevření bylo Kasino doplněno ještě fontánou se skupinou putti andílků, s jejichž realizací pomáhal mj. kameník Adolf Loos, otec později světově uznávaného architekta.
Jako společenské centrum sloužilo Kasino téměř sto let, jenže pak přišla změna režimu a tím i apel na nové využití centra. Pod patronací ministerského předsedy Antonína Zápotockého se z něj stal v roce 1949 první československý Dům pionýrů, kam mířily během dalších let tisíce školáků na své kroužky.
Po roce 1989 zůstalo využití stejné - tedy centrum pro děti, ovšem už bez ideologického nádechu a rudých šátků. Díky tomu, že tu všichni vyrostli, znají interiér generace Brňanů a ví i o toaletách, kam si mohou - je-li CVČ právě otevřeno - kdykoliv zaběhnout.
To se ovšem projevuje i na ne úplně ideálním, či lépe řečeno katastrofálním stavu toalet, které jsou každou chvíli ucpané, případně se u nich přetrhne provázek od splachování.
Centrum sice v minulých letech prošlo částečnou přestavbou, žel, na modernizaci toalet se nějak v rozpočtu města Brna ne a ne dostat. Proto se zaměstnanci odhodlali k zoufalému činu a WC přihlásili do letošního kola participativního rozpočtu, kde se ucházejí o modernizaci a rozšíření prostor, aby kapacitně stačila nejen cca 2.500 dětí všeho věku, které se tu týden co týden střídají v rámci svého volného času, ale i jejich doprovodu a případně dalším kolemjdoucím, včetně maminek, které si sem tu a tam zaskočí přebalit ratolesti během procházky nejstarším středoevropským parkem.
Vzhledem k povaze některých konkurenčních projektů, které žádají peníze mj. psí výběh, oázy volně žijících zvířat nebo divadelní autobus, bych se přimlouvala spíš za zmíněné toalety, aby caparti i teenageři neměli pocit, že na jejich dodržování hygieny (zvlášť v časech řádící žloutenky) hážou dospělí „bobek“.
Pro další informace:
