Článek
Být mladším bratrem kohokoliv úspěšného, to je přímo stigma a málokomu se ho podaří překročit. A stane-li se váš starší bratr už v 18 letech císařem Rakouska, pak téměř nemáte šanci vystoupit z jeho stínu.
To byste ale nesměli mít za matinku Žofii Bavorskou z Wittelsbachu (neprávem proslavenou jako tu „herdek tchýni“ císařovny Sissi). Od jejích vdavek za druhorozeného syna císaře Františka I. si dala za cíl, že její děti to tedy rozhodně někam dotáhnou. Zvlášť, když se ukázalo, že její švagr Ferdinand I. - budoucí císař - není až tak schopný vykonávat úřad panovníka a později dožíval na Pražském hradě nebo na zámku v Zákupech, kam za ním další členové rodu, včetně Maxmiliána, jezdili na návštěvy.
Když přišla i do Rakouska revoluční vřava roku 1848 a nevýrazného císaře Ferdinanda nahradil jeho synovec František Josef (ano, náš dobrotivý Franta Pepa I., který na trůně vydržel až do své smrti v roce 1916), nastal pro matku Žofii vhodný čas, aby se postarala i o kariéru dalších synů. Celkem totiž svému manželovi povila hned čtyři potomky mužského pohlaví a navíc i jednu dceru.
Inteligentní a zvídavý vévoda Maxmilián projevoval už od dětství zájem o botaniku a pokud by záleželo jen na něm, podnikal by výpravy za novými objevy (ostatně později byl třeba v Brazílii, odkud přivezl řadu do té doby v Evropě nevídaných rostlin). Rodová tradice ho ale předurčila ke službě v rakouském námořnictvu (ano, něco takového skutečně existovalo, protože země sahala až na sever Itálie) a později k postu místodržitele Lombardsko-Benátska tamtéž.
Sever Apeninského poloostrova Maxmiliánovi učaroval, a proto se pustil do budování vlastního sídla - Castello di Miramare, jen pár kilometrů po pobřeží od strategického přístavu Terst. Novogotický zámek může turistům z Čech trochu připomínat naší Hlubokou nad Vltavou - a budou mít v tom případě pravdu. Obě stavby totiž byly postaveny v tehdy módním pseudotudorovském stylu.
Maxmilián se věnoval nejen stavbě, ale především terasovým zahradám, které zámek obklopují. Naplno se tu uplatnila jeho záliba v přírodě, a tak se tu dodnes na rozloze 22 hektarů můžeme obdivovat nejrozmanitějším tropickým a subtropickým rostlinám. Svou zásluhu na tom má nejen sám Maxmilián, ale také český zahradník Anton Jelínek, který díky svým četným cestám po světě přesně naplnil očekávání svého pána a vytvořil tu doslova botanický ráj.
Ačkoliv Maxmilián vynaložil mnoho času na kontrolu zhmotnění svého snu, jeho konce se nedožil. Díky podpoře francouzského císaře Napoleona III. a mexických royalistů se nechal v roce 1864 zvolit mexickým císařem, ale jeho rozporuplná vláda trvala jen tři roky. Navzdory konzervativnímu původu se ukázalo, že by z něj mohl být vcelku liberální král, což nahrálo do karet jeho odpůrcům z řad republikánů. Ti jej nakonec svrhli a 19.6.1867 ho nechali popravit zastřelením.
Miramare si nakonec moc neužila ani Maxmiliánova manželka Charlotte Belgická, pro kterou začal Maxmilián zámek stavět, když byli snoubenci. Po manželově smrti se u ní naplno projevila duševní choroba. První roky sice prožila v milovaném Miramare, ale později musela být hospitalizována a zemřela až v roce 1927.
Zámek Miramare se stal ve 2. polovině 19. století oblíbeným letním sídlem Habsburků a často tu pobývala manželka Františka Josefa I. Alžběta zvaná Sissi. Přímořský vzduch dělal dobře jejím souchotinám (tuberkulóze), na které trpěla. Později si ze stejného důvodu nechala postavit vlastní sídlo Achillion na řeckém Korfu.
Za druhé světové války sídlila v Miramare německá armáda, kterou později vystřídalo NATO, díky strategickému umístění u terstského přístavu.
Od roku 1955 jsou ale zámek i zahrada přístupné veřejnosti a patří k oblíbeným výletním cílům i pro české turisty, kteří tráví dovolenou na severu Itálie. Ostatně zdejší zahrady jsou i po bezmála 200 letech opravdovým rájem na zemi a stojí za to se jimi projít.
Zdroje:
