Článek
Je to trochu paradox. V ulici jižanského města New Orleans, kde se v malém dřevěném domku uprostřed někdejší nejchudší čtvrti Battlefield narodil v roce 1901 Louis Armstrong, dnes stojí moderní soudní budova a policejní ředitelství.
Na přelomu 19. a 20. století to ale byla podle pamětníků ta nejnebezpečnější část města na řece Mississippi, které si dodnes podrželo svébytný charakter i kuchyni, a kde se z každého rohu ozývá nezaměnitelná hudba.
Jenže život malého Louise zpočátku moc neladil. Nikdy neměl rodný list, proto také vždy uváděl, že se narodil 4. července, na Den americké nezávislosti. Ostatně nebyl sám, tohle datum používala řada osobností USA, které neměly představu, kdy doopravdy přišly na svět.
Neměl ani otce, protože William Armstrong odešel od rodiny a bylo mu lhostejné, jak se jeho synovi daří. Ostatně, ani matka s ním moc dlouho nevydržela, předala ho své tchýni a odstěhovala se do centra, kde se živila, jak se jen dalo. Dokud bydlel Louis u babičky, ještě se držel a odchodil 5 ročníků školy, ale po její smrti se z něj stalo spíš dítě ulice.
Sice žil v jedné domácnosti se svou matkou a mladší sestrou, ale místo školy roznášel poštu, sem tam dělal poslíčka místním prostitutkám, a když nebylo zbytí, občas i něco ukradl. Nejblíž měl v té době z rodině Karnofovských, kteří utekli před hrozbou častých pogromů z území, kde dnes leží Litva.
Jezdil pro ně s vozíkem a vykupoval po celé čtvrti lacino věci, které pak prodávali dál ve svém krámku. Často s nimi i jedl u jednoho stolu a dlouho vzpomínal na všechna jejich typická jídla - obvykle jediná, která za celý den měl. Už v té době si všímal muzikantů a začal se v něm projevovat přirozený rytmus. S drobných mincí si střádal na vysněnou trumpetu, když málem všechno nabralo špatný směr.
Osudným se stal Louisovi Silvestr v roce 1912, kdy dostal do ruky pušku a začal z ní střílet na oslavu Nového roku. Jenže ho přitom nachytali policisté a skončil za mřížemi. Odtud putoval coby nezletilý do polepšovny pro černé kluky. Tady poprvé dostal jeho život řád a když si navíc vychovatelé všimli jeho přirozené muzikálnosti, přibrali ho do chlapecké kapely, která v ústavu fungovala coby terapie. Nejprve dostal do ruky tamburínu, ale záhy si poprvé mohl přiložit k ústům i skutečnou trumpetu. Díky své mimořádně velké puse dostal přezdívku, která s ním pak putovala celý život - „Satchmo“ neboli „ústa jako otevřená brašna“.
Louis měl k ženám vždy vřelý vztah, během svého života se oženil hned čtyřikrát
Po propuštění z polepšovny si čtrnáctiletý Louis vydělával rozvážkou uhlí a dál střádal na svůj první pořádný kornet. Ten si po čase koupil z druhé ruky a začal s ním hrát nejdřív na ulici za pár drobných, ale později i na výletních parnících brázdících Mississippi. Zprvu mu kazilo pověst, že neumí noty, tak se je - aby si zachoval poměrně slušné místo - raději rychle doučil.
V roce 1917 nastaly v Armstrongově životě dvě velké změny - poprvé se oženil a založil první kapelu. Měla sice jen šest muzikantů, ale i to už byl pokrok. Chvíli ještě uvažoval, že by šel k armádě, ale kvůli nízkému věku ho nevzali.
Další výhybkou na osudu mladého muzikanta byl moment, když si ho všimnul „zakladatel“ jazzu Joe King Oliver. Od něj se Louis brzy naučil celou řadu fíglů - třeba jak používat dusítko.
S Oliverovou kapelou a novou ženou se Louis dostal z New Oreansu a zamířili přes Kalifornii do Chicaga. Nejen Armstrong, ale téměř každý člen malého orchestru byl sám o sobě mistrem a jejich jamování se stalo vyhlášeným. Byli zváni na večírky a vznikly i první zvukové záznamy jejich hry. První skutečně doloženou nahrávkou, kde Louis hraje druhý kornet, je deska Okeh z roku 1923.
Jenže časem se ukázalo, že u Olivera už není kam dál růst. Proto se Louis rozhodl spolu se svou druhou manželkou, pianistkou Lilian Hardinovou od Kinga odejít do New Yorku. Tam ale bylo tolik kapel, že se manželé domluvili a vrátili se zpět do Chicaga, kde byli přeci jen známější.
Louis dal dohromady svou Hot Five - kapelu složenou z kornetu, pozounu, klarinetu, banja a piana. Později řady rozšířila ještě tuba a bicí a vznikla Hot Seven. Louis se v té době začal zabývat i zpěvem a stál u zrodu „scatu“ - zvláštního pěveckého stylu vycházejícího z jazzové improvizace, plného výkřiků. Dle legendy jej poprvé použil, když si právě nemohl vzpomenout na text jedné z ním interpretovaných písní.
Armstrongovo jméno se stávalo čím dál známějším, takže následovalo pozvání do New Yorku, tentokrát už se vší parádou. Louis byl čím dál populárnější, především u žen, což mělo za následek rozpad i jeho druhého manželství. Dlouho netruchlil a po čtyřleté epizodě s Alphou Smithovou se vrhl do svazku manželského ještě jednou. Zpěvačka Lucille Wilsonová, kterou si vzal v roce 1942 na vrcholu své popularity, se ukázala jako tou pravou a zůstali spolu až do Satchmovy smrti.
Louis Armstrong s herečkou a budoucí monackou kněžnou Grace Kelly během propagace filmu „High Society“
Během dalších let se Louis stal kapelníkem vlastního velkého orchestru All Stars, vydávala nesčetně desek, hrál ve filmech a stal se živou legendou jazzové hudby. Zvlášť, když pak spojil síly s „lady jazz“ Ellou Fitzgeraldovou.
Pracovní vypětí se ale podepsalo na Armstrongově zdraví - první masivní infarkt dostal už v roce 1959. Přesto nepolevil a odměnou mu byla role v legendárním muzikálu Hallo, Dolly!, se kterým je neodmyslitelně spojený, byť na plátně stráví jen několik minut. Ostatně, svou nejslavnější roli měl natočenou za pouhý půlden.
V roce 1965 se stal zázrak a Louis Armstrong se ocitl za železnou oponou. Vystoupil tehdy v pražské Lucerně, kde odehrál legendární koncert uváděný Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem, z něhož existuje hned několik záznamů. Kromě toho si zamiloval vepřovou s knedlíkem, pivo a také poctivou domácí slivovici. Sice plánoval, že by se k nám ještě chtěl vrátit, ale to už se mu nepodařilo. V roce 1968 mu lékaři dali výstrahu, aby zvolnil, jinak to jeho srdce už dlouho nevydrží. Měli pravdu, Satchmo odešel do jazzového nebe v roce 1971 v důsledku dalšího masivního infarktu.
Nebýt touhy po trumpetě, možná by skončil mnohem dřív jako místní bezejmenný grázlík a lump. Takže se dá bez nadsázky říct, že polepšovna měla v případě Louise Armstronga skutečně téměř 100% polepšující efekt, byť se i později - kvůli své celoživotní zálibě v kouření marihuany - dostával na hranu zákona.
Pro další informace:
