Článek
V expozici nazvané „Když služba měla styl“ se vůbec poprvé na jednom místě „sešlo“ přesně 62 livrejí, které se nosily od 17. do počátku 20. století a dodnes zůstaly uchovány v depozitářích českých a moravských památkových objektů.
Nešlo vesměs o žádné podomácku spíchnuté kousky, ale naopak o velmi elegantní komplety, které se šily v předních krejčovstvích ve Vídni či dokonce v Paříži. Proto se livreje, jejichž pořizovací cena klidně přesáhla roční plat toho, kdo je nosil, dědily i po několik generací.
Služebnictvo v dokonalé livreji představovalo potvrzení postavení svých zaměstnavatelů, jejichž erby zdobily jednotlivé kousky tak, aby bylo hned na první pohled vidět, k jakému rodu dotyčný patří.
Eggenberští trabanti doprovázeli zlacený vůz s dary pro papeže
Historicky nejstarší dochované livreje v českých sbírkách patřily tzv. „trabantům“. Ti doprovázeli slavnostní průvod knížete Jana Antonína z Eggenbergu, když se v roce 1638 ubíral ulicemi Říma jako velvyslanec rakouského císaře k papeži a přivážel mu ve speciálním zlaceném voze luxusní dary z Vídně.
Proto i jejich oblečení v císařských barvách (černé a zlaté) muselo náležitě reprezentovat. Bylo ušito z hedvábného sametu s kontrastním taftem a saténem a vybaveno desítkami drobných kulatých knoflíčků. O to překvapivější je vnitřní vyztužená podšívka kalhot a náramenic kabátů, kde bylo použito „obyčejné“ plátno z odolného kopřivového vlákna.
Součástí livrejí byly i porty zdobené erby příslušných rodů
Obvykle se livrej skládala ze tří základních částí - krátkých kalhot ke kolenům, zapínací vesty a svrchního kabátce se šosy. Každá skupina služebníků - kočí, pážata, hudebníci, dveřníci či lovčí - pak měla specifické doplňky - od paruk a klobouků, přes kokardy až po střevíce s přezkou či vysoké boty pro práci s koňmi. Některé jsou na výstavě také k vidění.
Nepřekvapí, že některé zimní livreje byly třeba zdobeny kožešinou, ale myslelo se také na funkčnost. Proto se najdou i saténové kalhoty vybavené podšívkou z ovčího rouna, aby dotyčný, který musel stát třeba na stupínku kočáru během jízdy, nepřišel ke zdravotní úhoně.
Zimní livreje musely kromě parády zajistit i teplo
Při svém přijetí do služby dostal sloužící kompletní livrej, ale její další údržba už byla na něm, případně na jeho ženě. Proto není překvapením, že jsou jednotlivé kousky lépe či hůře záplatované či zalátané. Není to nic až tak mimořádného, stopy po laických opravách lze najít dokonce i na luxusních francouzských královský livrejích ve Versailles.
Aby nedocházelo k záměnám, zvlášť při cestách mezi jednotlivými panstvími a sídelní Vídní, sloužící si zevnitř označovali livreje svým jménem. V některých vystavených kouscích je takových podpisů hned několik, podle toho, jak měnily své majitele.
Bez zajímavosti není ani fakt, jak se měnily během staletí proporce oblečení. Lidé nejen vyrostli, ale zvětšoval se i objem pasu či zad. Zatímco kabáty se mohly nosit prakticky beze změn díky tomu, že je nebylo třeba zapínat, u vest se dalo povolení řešit v zádovém dílu různým šněrováním či vsadkami, které nebylo pod kabátem až tak vidět. Nejvíc jsou změny patrné na kalhotách, především v pase.
I lovčí museli mít styl
Nosit livrej znamenalo nejen dostávat stálý plat, ale mít mezi ostatními i určité společenské postavení. Na druhou stranu to bylo nezřídka vyváženo neustálou změnou pobytu podle toho, kam zaměstnavatelé během roku cestovali a jaké byly jejich povinnosti.
Ze služby se zpravidla odcházelo v určitém věku, kdy už dotyčný nebyl schopný 100% plnit veškeré s tím související úkoly. Ale ani tehdy na něj většinou jeho zaměstnavatel nezapomněl a bývalý lokaj či kočí získal za věrné služby klidnější místo na panství a mohl si užít i zbytek života, kdy už livrej nenosil.
Menší zastoupení mají na výstavě ženské oděvy. Je to z prostého důvodu - většina se nedědila a dotyčné je donosily po přešití jako běžné šaty. U některých rodů bývalo zvykem, že komorné či panské dostávaly látku na nové oblečení na Vánoce a oděv si i samy ušily. Součástí dámské služební „uniformy“ bývaly zpravidla zástěry a čepce.
Oděvy inspirované livrejemi připravili studenti Střední školy umění a designu a vyšší odborné školy z Brna
Výstava „Když služba měla styl“ bude na zámku v Horšovském Týně k vidění až do 19. října letošního roku. Kromě historických kousků na vás čekají i studentské práce inspirované livrejemi a dokonce se v malé dílně můžete alespoň na chvíli stát sami mistrem krejčím.
Pro další informace:
Webové stránky zámku Horšovský Týn: Zámek Horšovský Týn zahajuje prázdniny dvěma novinkami – obnovenou gotickou kaplí a výstavou o odívání služebnictva
