Článek
Prapůvodním domovem oleandru obecného (lat. nerium oleander) je s největší pravděpodobností jihovýchodní Asie. Miluje vlhké a horké podnebí a v ideálních podmínkách dokáže vyrůst až do výšky 6 metrů.
První zmínky o jeho pěstování na jihu Evropy se objevují v klášterních herbářích kolem přelomu 16. a 17. století. Tehdy se začaly oleandry pěstovat a šlechtit do mnoha kultivarů především v Řecku, Itálii, Francii a Španělsku, kam se dostaly první rostlinky růžově kvetoucích keřů spolu s mořeplavci.
Mniši už tehdy varovali ve svých lékařských spisech před jeho zrádnou krásou. Nejen květy, ale celá rostlina včetně kořenů, je totiž prudce jedovatá. Dokonce se tradují legendy o vojácích Alexandra Makedonského, či později Napoleona ve Španělsku, že se hromadně otrávili, když si na oleandrových prutech opékali maso.
To se sice nepotvrdilo, ale stejně je dobré si dávat větší pozor a po každé manipulaci s jižním krasavcem si pořádně umýt ruce. Pokud jsou v domácnosti malé děti nebo domácí zvířata, pak si dobře rozmyslete, kam oleandr dát, aby se k němu nikdo nepovolaný nedostal.
Pokud jde o tradiční medicínu, používal se glykosid oleandrin v Indii k léčbě srdečních nemocí. Má totiž schopnost zpomalit jeho činnost až na 50 tepů za minutu. Nejvíc oleandrinu obsahují plody a kořeny rostliny.
Bohatou sbírku oleandrů můžete obdivovat třeba na zámcích Třeboň nebo Milotice
Nebezpečí vyvažují oleandry svou rozmanitou krásou. Od bílé, přes všechny odstíny růžové, žlutou, červenou až po temně karmínovou - oleandr je zkrátka tak variabilní, jak si jen dovedete představit. Navíc kromě jednoduchých může mít i složené květy, které na první pohled upoutají svou bohatostí.
Může se zdát, že pěstovat oleandry je složité, ale opak je pravdou. Ideální je pustit se do toho teď v létě, kdy jsou oleandry v plném květu a vy budete předem vědět, jak ten váš za pár let bude vypadat.
Stačí si (samozřejmě se svolením majitele) odříznout pár mladých, ještě nekvetoucích větviček, očistit je od listů (nechte jen 3-4 horní) a dát zakořenit do vody. Až se za pár týdnů ukážou kořínky, opatrně rostlinky přesaďte do květináčů a nechte je celou zimu doma - ideálně za jižním oknem, kde budou jako ve skleníku.
Na jaře pak mladé oleandry přesaďte do větší nádoby, než byla původní, a po „zmrzlých“ je v květnu už můžete přenést ven. Nový oleandr zpravidla začne kvést až po 2-3 letech, tak s ním mějte trpělivost.
Během léta jej 1× týdně přihnojujte a hlavně mu dopřejte dost zálivky. To, že váš oleandr žízní, prozradí žloutnutím a opadáváním listů a zasycháním poupat.
Nedostatek zálivky se projevuje žlutými listy a zaschlými poupaty
Ačkoliv se někteří majitelé oleandrů dušují, že jsou jejich rostliny mrazuvzdorné, raději neriskujte a koncem října ty svoje schovejte do chladnější chodby nebo do garáže s oknem, aby měly alespoň trochu světla. Zálivku omezte na minimum, stačí jednou za 14 dnů. Ještě před zazimováním můžete oleandru zkrátit nejdelší větve, aby vám „nepřerostl“ přes hlavu.
A ještě jeden postřeh na závěr - pokud by vás napadlo si oleandr přivézt třeba z dovolené, raději to neriskujte. Kromě něj byste si mohli nechtěně importovat i vajíčka lišaje oleandrového, což je sice krásný noční motýl, ale u nás je vnímán jako invazivní druh.
Pro další informace:
