Článek
Předně, zatímco všechny politické strany, koalice přiznané i nepřiznané či hnutí vyslaly do atria Národního muzea své lídry, ANO se rozhodlo „jen“ pro Karla Havlíčka.
Domyšleno ad absurdum, Andrej Babiš možná opravdu testuje variantu, že by se stáhl z místa kandidáta na premiéra a svou stranu řídil ze zákulisí, jak to svého času dělal v Polsku u „Práva a spravedlnosti“ Jarosław Kaczyński. Ostatně, elegantně by mu to vyřešilo dilema s případným převodem Agrofertu do cizích rukou, aby nebyl ve střetu zájmů a dál mohl čerpat štědré dotace.
Nebo jen prostě pořád nerozdýchal svou nepovedenou debatu, kterou s ním na stejném místě před necelými dvěma lety, když se přiblížilo druhé kolo volby prezidenta, vedla také Česká televize. Tehdy se na poslední chvíli odhodlal do ní dostavit a vzápětí si uřízl mezinárodní ostudu, když na dnes už ne tak hypotetickou otázku, zda by Česká republika přišla v případě napadení Polska na pomoc, kategoricky popíral, že by něco takového udělal.
Tentokrát se stejné překvapení nekonalo a do arény místo předsedy nastoupil náhradník, na němž bylo kupodivu dost patrné, že se nenachází ve své komfortní dialogové síle. Kupodivu ho svou razancí převálcovali případní budoucí koaliční partneři Kateřina Konečná a Tomio Okamura, kteří se vehementně dožadovali práva na dokončení svých odpovědí, byť ty byly často o světelné roky daleko otázkám položeným Marcelou Augustovou.
Pokud odhlédneme od poměrně slabého Róberta Šlachty, který se při některých anketách ani nedostal ke slovu, pak nemastně-neslaně působilo vystupování Víta Rakušana. Ten sice několikrát zopakoval výzvu po 101 mandátech pro demokratické strany, ale nijak výrazněji se dál nezapojoval. Jeho tlumená přítomnost možná má co do činění s právě soudem projednávanou kauzou Dozimetr, kvůli které na sebe patrně nechtěl moc strhávat víc pozornosti svých oponentů.
Podobně nevýrazný byl i lídr Motoristů sobě Petr Macinka, který se několikrát zamotal při odpovědích na celkem jednoduché hodnotové otázky typu, kam má Česko směřovat a jak si zajistit bezpečnost. Zástupci deklarovaných pravicových hodnot nenahrávalo ani to, jak se do debaty připravil po vizuální stránce. Vedle stříbrných kštic svých oponentů a platinového přelivu Konečné byl na potemnělé scéně téměř neviditelný.
Poměrně slušný výkon naopak překvapivě podal Zdeněk Hřib, ze kterého přímo vyzařovala energie dodaná rostoucími ciframi Pirátů v posledních předvolebních průzkumech. Vypadá to, že s novým předsedou, kterého ne všichni straníci přijali bezvýhradně, polila Piráty vlna živé vody a oni si jdou zpátky pro své před čtyřmi lety „uloupené“ mandáty.
Kdo v posledních dnech viděl na některém mýtinku nebo debatě Petra Fialu, nemohl být překvapený jeho vystoupením. Zapomeňte na nudného profesora, tohle je úplně někdo jiný. Jestli ještě před pár měsíci působil při svých vystoupeních školometsky, naučil se premiér i přes všechny hanlivé samolepky na svých zádech vystupovat energicky, v krátkých větách dokazovat, že stokrát opakovaná lež o nejhorší vládě má rozviklané hliněné nohy, a že fakta jsou nad dojmy.
Čím opět překvapil, je v prvních minutách pronesené heslo. Ostatně, jde o stejný trik, který předvedl už před čtyřmi lety. Tehdy vmetl do tváře dosluhujícímu Andreji Babišovi, že se za něj roztočila spirála „Babišovy drahoty“, což mu poražený oponent dodnes nemůže zapomenout.
Tentokrát úderně a nekompromisně pojmenoval případné povolební spojení stran ANO s SPD a Stačilo za „Vládu národní zrady“.
