Článek
Před časem se rozvířila debata na téma, zda by manželka prezidenta měla mít nárok na to, aby se jí reprezentace státu nejen u nás, ale i ve světě, mj. započítávala do nároku na důchod.
Jsem přesvědčená, že ne každému, kdo se ocitl pod drobnohledem médií i občanů, se podařilo obstát ze ctí tak, jako paní Evě. Pokud jde o mé, ryze subjektivní hodnocení, líbí se mi, že nikde „nevyčnívá“, ale doplňuje se s manželem, dává přednost české módě a módním návrhářům, kterým dělá dobré jméno i ve světě, a hlavně se chová naprosto přirozeně.
Navíc se věnuje - kromě rodiny, kde je už trojnásobnou babičkou - i tomu, co člověk čeká už od dob Olgy Havlové. Neokázale pomáhá tam, kde je třeba, a v mezích kompetencí jí daných.
Zaměřila se především na tři skupiny - děti, rodiče-samoživitele a seniory, ale pomáhá třeba i při propagaci prevence rakoviny prsu, udílení cen Nadace paměti národa nebo se snaží s odborníky najít řešení nedostatku lékařů v regionech. Příště zas připomíná charitativní akci vánočních dárků „Krabice od bot“ nebo osobně veze pomoc do zatopených oblastí, jako vloni na podzim.
Být manželkou prezidenta a zároveň nepřestat být sama sebou, to už vyžaduje velkou dávku kuráže i empatie. Ne každá z žen po boku našich prezidentů to dokázala, čest výjimkám. Myslím, že Eva Pavlová k nim patří.
Pro kontext:
