Článek
Vzápětí po odjezdu se spustí veselá party, kde dámy a pánové začínají konzumovat. Pokud je součástí jízdní soupravy i jídelní vůz, průběžně se doplňuje zásoba z vlakových rezerv a cesta je pro dotyčné čím dál tím veselejší, pro zbytek osazenstva naopak čím dál nesnesitelnější.
Když se ještě přidá nahlas vyřvávající, pokud možno co nejtvrdší metalová hudba, je o „zážitek“ z cesty vážně postaráno.
A to se ani nezmiňuji o stavu WC během přibývajících kilometrů. Pokud je jen skropen čpící tělesnou tekutinou, můžeme mluvit o vítězství, přijdou-li na pořad pevnější části „horem - dolem“, pak už si člověk říká, jestli mu takové „kulturní“ cestování vážně za ty peníze stojí a příště - ekologie-neekologie - nepojede raději autem.
Vzpomněla jsem si na takový typ cestování, který jsem naposledy zažila vloni, kdy se obyvatelé metropole vydali na jih Moravy na vinobraní, poměrně nedávno. To když jsem uviděla nejnovější reklamu Českých drah, kde se bodrý ogar rozvaluje s mobilem a pusou od ucha k uchu na sedačce ve vlaku a nad ním je slogan „Kdo s námi cestuje, ten to lajkuje“. Pro pochopení i ne tak rychle dovtipným byly přidány emotikony se zvednutým palcem a půllitrem.
Aby bylo jasno, nejsem žádný zastánce prohibice, dobré víno si sem tam dám ráda, ale když je něčeho moc a ještě to obtěžuje okolí, pak pro to vážně pochopení nemám, zvlášť při několikahodinových cestách napříč republikou.
Schválně jsem se dívala na stránky ČD do nabídky volných míst, kolik bere takový průměrný průvodčí. Věřte mi, dělat za ty peníze i vychovatele případně vyhazovače rozjařených cestujících, kteří nesahají pro ostřejší slovo daleko, vážně nestojí za to.
Začíná a končí to u nás samotných - je chválihodné cestovat za zážitky bez alkoholu za volantem, ale ten potvora měřený v promile dovede udělat z lidí zvířata kdekoliv. Tak příště zkuste myslet na kulturu cestování vás i ostatních a toho lahváče si nechte až do cílové destinace, díky.
