Článek
Od časů, kdy začínal jako mim a herec v Divadle na provázku, už uplynulo půl století. Za tu dobu si rodák z Vizovic dovedl vybudovat hned několik kariér. Počítejte se mnou: poprvé na sebe výrazněji upozornil jako židovský kupec Magéry, který je nefalšovaným vítězem Balady pro banditu ve stejnojmenném divadelním i filmovém zpracování kultovního muzikálu.
Na přelomu 80. a 90. let byla jeho Manéž v socialistické televizi znamením, že se něco mění, když energií sršící „týpek“ mohl k sobě zvát i režimu nepohodlné hosty, jako byl v té době těžce kontroverzní Pražský výběr.
Pak přišla série dodnes legendárních filmů režisérky Věry Chytilové: Šašek a královna, Kalamita a hlavně Dědictví, jehož nadčasovost se až děsivě každým rokem víc a víc potvrzuje.
Zároveň se objevily i role, kde se Polívka představil v úplně jiném, Zapomenutém světle. Kdo do té doby o něm pochyboval, od Českého lva za nejlepšího herce už si mohl veškeré otazníky kolem „toho Brňáka“ odpustit.
Filmových i televizních rolí se za tu dobu dá dopočítat na stovky, co ale Brňáci mohou ocenit ještě víc, je fakt, že po odchodu z „Provázku“ založil v roce 1993 divadlo, kterému dal vlastní jméno a za víc než třicet let z něj udělal brněnskou legendu. Kromě uvádění vlastních her přijížděly a přijíždí na jeho prkna další skvělé soubory a herci - od Divadla Járy Cimrmana, přes Simonu Stašovou, Karla Rodena, Chantal Poullain či Annu i Vladimíra „z rodiny“ s jejich autorskými inscenacemi.
Nestačí? Pak si ještě každé prázdniny připočítejte Letní scénu na brněnské Kraví hoře a přestavení na pražských scénách. Pořád málo? Co přidat Shakespearovské slavnosti, kde se Bolek Polívka už taky pár let prohání jako prostopášný Falstaff ve Veselých paničkách Windsorských? Určitě jsem ještě na řadu dalších věcí ještě zapomněla, ale i z uvedeného výčtu je znát, že když už ne národní, tak minimálně brněnský poklad tenhle pětasedmdesátník rozhodně je.
Jedno se ovšem Divadlu Bolka Polívky ani jeho principálovi upřít nedá - nenechali se zlomit Covidem, narušenou statikou střechy a s tím souvisejícím nuceným stěhováním do Dělnického domu v Židenicích i návratem do centra, byť na jinou, než domovskou scénu. A o to tu teď jde. Současné vedení brněnského magistrátu si Divadlo Bolka Polívky hýčká a kromě odpuštění nájmu mu „přikleplo“ dotaci ve výši 24 miliónů korun na příští čtyři roky. Pro bylo 29 zastupitelů z 55 zvolených.
Kdo někdy nakoukl do divadelních rozpočtů - od topení a svícení až po nákladnou výpravu nových her a mzdy všech zaměstnanců - ví, že to je sice slušná částka, ale rozložená do let a počtu představení na všech 3 scénách nijak závratná. Pravda, ve městě jsou i jiná divadla, která nepostrádají zajímavou dramaturgii, ale ruku na srdce, když řeknete v Aši nebo v Litvínově Národní divadlo Brno nebo Městské divadlo, myslíte, že budou vědět, kdo do nich patří a co se v nich hraje?
Kamenem úrazu ovšem není až tak samotná dotace, jako spíš Polívkova angažovanost v barvách ODS a Spolu. Další mu předhazují i podporu protivládních protestů letos v lednu v Bratislavě nebo mu nemohou přijít na jméno za to, že před dvěma lety spolu se svým synem Vladimírem podporovali kandidaturu Petra Pavla na úřad prezidenta.
Jenže Bolek Polívka se svým politickým směřováním nikdy netajil a používat jeho občanskou angažovanost teď, pár měsíců před volbami jako bič na něj i zástupce magistrátu, kteří mu dotaci „přiklepli“, mi přijde hodně krátkozraké. Nepatří do řad politických přeběhlíků z řad celebrit, které každé volby podporují někoho jiného, bez ohledu na pravý, levý, zadní či přední program.
Myslím, že dotace pro Divadlo Bolka Polívky - bez ohledu na jeho politické preference - je naprosto na místě. Jde o jedno z nejlepších, čím se může Brno na poli kultury chlubit minimálně před celou republikou. A doufám, že to tak vydrží nejen v příštích čtyřech letech.
Pro další informace:
