Článek
Rumunské království nemělo dlouhou historii. Vzniklo spojením Valašska a Moldavska, které si koncem 70. let 19. století vybojovaly nezávislost na Osmanské říši. Do jeho čela se na výzvu místních národních liberálů postavil Karel I. Rumunský, rodem německý princ Karl Eitel Friedrich Zephyrinus Ludwig von Hohenzollern-Sigmaringen.
Po jeho smrti v říjnu 1914 usedl na trůn jeho synovec, Ferdinand I. Rumunský, který se v čase 1. světové války ukázal jako prozíravý panovník. Ačkoliv byl vzdáleně příbuzný s německým císařem, rozhodl se vstoupit do války na opačné straně fronty.
Po vítězství Dohody se díky tomu Rumunsko rozrostlo o část rozpadajícího se Rakouska-Uherska a získalo oblast s početnou maďarskou menšinou. Zatímco Ferdinand byl vnímán jako vzor střídmosti a pečlivosti, stejně jako jeho manželka, vnučka královny Viktorie, Marie Edinburská, nedá se totéž tvrdit o jejich prvorozeném synovi, korunním princi Karlovi (1893-1953).
Tomu nebyly cizí ženské půvaby, stejně jako večírky, kde teklo šampaňské proudem a casina, kde se za večer dalo utratit malé jmění. Pak se ale těsně před koncem války coby dvacetiletý důstojník vášnivě zamiloval do kolegovy dcery, teprve sedmnáctileté Joanny „Zizi“ Lambrino. Přesvědčil ji, aby s ním odjela za hranice do Oděsy, kde se nechali tajně oddat v chrámu.
Joanna „Zizi“ Lambrino se svým královským synem Karlem
Vzápětí vypukl skandál, který neřešili jen rozzuření rodiče obou novomanželů, ale i rumunský parlament. Princ putuje na 75 dnů do kláštera a sňatek je anulován, což ovšem už nezabránilo narození syna Karla. Než s ním Zizi odjela do Francie, přiznal jí dědeček král „výchovné“ ve výši 110.000 zlatých franků.
Na přání rodičů se Karel žení o dva roky později znovu, tentokrát oficiálně a s jejich požehnáním v Athénách s řeckou a dánskou princeznou Helenou. Inteligentní a sečtělá kráska sice zná špatnou pověst svého snoubence, přesto se rozhodne jeho nabídku k sňatku vyslyšet. Jenže domluvené manželství je všechno jiné, než šťastné.
Jediným světlým bodem je narození syna, korunního prince Michaela (1921 - 2017) ani ne rok po sňatku. Zajištěním dědice ovšem padají veškeré Karlovy zábrany a jeho milenky by se daly počítat na desítky. Zlom ovšem nastane, když mu do cesty vstoupí Elena „Magda“ Lupescu.
Královny Marie (babička, vlevo) a Helena (matka) s čerstvě korunovaným králem Michalem v roce 1927
Dcera židovského lékárníka ještě není v té době rozvedená, což jí nebrání, aby si užívala život plnými doušky. Budoucího krále zcela omámí svou vášnivostí i rezavými vlasy. Karel se s ní vídá celý rok, než je otcem vyslán do Anglie na pohřeb královny-matky Alexandry, své vzdálené tety.
Svou cestu ovšem pojme jako výlet s milenkou, což nezůstane dlouho utajeno. Otec zuří a Karel mu furiantsky vzkazuje, že se raději vzdá trůnu, než Magdy. Netuší, že mu otec „vyplní“ přání a nechá ho podepsat oficiální zřeknutí se rumunské koruny. Po návštěvě Anglie se tedy Karel s milenkou stěhují do Paříže, kde si najímají luxusní byt.
Čáru přes rozpočet udělá v rumunském paláci smrt. Ferdinand umírá v necelých 62 letech na rakovinu a na jeho místo usedá teprve šestiletý Michal. Místo něj ale vládne regentská rada, která rok poté nechá oficiálně rozvést jeho rodiče.
Malý panovník je příliš velkým lákadlem pro nespokojence, kteří v roce 1930 vyvolají převrat. Z Francie se po pěti letech vrací Karel a obsazuje synův trůn. Netají se tím, že jeho vzorem je Benito Mussolini, ale na rozdíl od italského vůdce fašistů mu chybí chuť po moci i energie vládnout. Přesto se drží v čele země celých deset let a po jeho boku vládne i „ryšavá královna“ Magda. Právě ona je šedou eminencí, kšeftuje s pozicemi u dvora a během let se stává nejbohatší, ale také nejnenáviděnější ženou v zemi.
Klidné časy naruší 2. světová válka. Byť do ní Rumunsko vstupuje po boku Německa, nebrání to sousednímu horthyovskému Maďarsku ani Sovětskému svazu, aby si „neukously“ část jeho severního a východního území. Navíc Německo požaduje každý měsíc odvody ve formě potravin i nafty, která se v zemi těží.
Král je donucen v září 1940 opět abdikovat, a na trůn se formálně vrací teď už devatenáctiletý princ Michal. Ve skutečnosti ovšem vládne diktátor, maršál Ion Victor Antonescu a jeho Železné gardy (obdoba SS).
Až v srpnu 1944 se podařilo Michalovi I. Rumunskému využít oslabení Antonesca po sovětské invazi a svrhává jeho vládu. Zároveň vyhlašuje jednostranné příměří Rudé armádě na moldavské frontě. Královská rumunská armáda se k ní připojuje při osvobozování Maďarska, Slovenska a Čech. Jen v roce 1945 u nás padlo nebo bylo zraněno na 60.000 rumunských vojáků.
Michal I. Rumunský
Za svou odvahu získává Michal I. vyznamenání jak od Stalina, tak od amerického prezidenta Harryho S. Trumana, ale ani to ho neuchrání od už druhé ztráty trůnu. Když v roce 1947 odjíždí do Anglie na svatbu své vzdálené příbuzné, princezny Alžběty, doufají rumunští komunisté, že už se nevrátí. Dobře informovaný britský premiér Winston Churchill mu dokonce nabízí přímo azyl, ale Michal to odmítá a vrací se domů se zprávou, že i on se bude ženit. Jeho vyvolenou je Anna Maria Antonie Françoise Zita Marguerite de Bourbon-Parma, neteř poslední rakouské císařovny Zity.
To ovšem komunisté nehodlají dopustit, mladý král by sňatkem získal u svých poddaných ještě větší oblibu, než jaké se dosud těšil. Proto ho donutí pod hrozbou zatčení abdikovat a on opouští zemi, aby se pár měsíců nato oženil s Annou v Athénách. Stihl ještě odvézt svou korunu a posléze v exilu svou abdikaci odvolat, takže se po pádu komunistického režimu sice vrátil do Rumunska jako král a setkal se s velkou popularitou, na trůn už ale neaspiroval. Se svým otcem, který hodlal v exilu ustanovit během války vlastní vládu, což Spojenci zamítli, se už nikdy nesetkal.
Karel se s Magdou přesunul z Evropy nejdřív do Mexika a posléze se s ní v roce 1947 oženil v Rio de Janeiro. Svou třetí ženu nechával titulovat „princezna Elena Rumunská“. Když se vrátili zpět do Evropy, Karel náhle zemřel v roce 1935 na portugalské Riviéře na infarkt. Magda jej přežila o 24 let. Oba byli pohřbeni v São Vicente de Fora v Lisabonu, ale v roce 2003 byly na žádost rumunské vlády jejich rakve přeneseny do klášterním komplexu Curtea de Argeș, kam byli ukládáni i předchozí králové.
Na Michalově rakvi vezené na lafetě ulicemi Bukurešti nechyběla ani královská koruna, kterou v roce 1947 odvezl do exilu
V roce 2017 sem byl pohřben i Michal, který zemřel ve Švýcarsku ve věku 96 let. Královská rodina se dodnes v Rumunsku těší velké oblibě, včetně hlavy rodiny. Tou je nyní Markéta Rumunská, nejstarší z Michalových pěti dcer, titulovaná jako „správce rumunské koruny“. Věnuje se především projektům občanské společnosti a stejně jako její otec se do čela státu oficiálně vracet nehodlá, byť se jeden čas vážně uvažovalo, zda by pro Rumunsko nebylo lepší, kdyby se stalo parlamentní monarchií.
Proti jejímu titulu ovšem vystupuje Pavel Filip, dnes 77letý syn Karla Lambrino, prvorozeného syna krále Karla a Zizi. Ten vyrůstal s matkou v Paříži a do Rumunska se vrátil už jen v roce 1938 na pohřeb své babičky Marie Edinburské.
Karel Lambrino se do pozdního věku soudil se svým nevlastním bratrem Michalem I. nejen o nárok na část otcovy pozůstalosti, ale i případné následnictví na rumunském trůnu. Soudy se ovšem přiklonily na Michalovu stranu. Navíc jde o spor čistě hypotetický, rumunské právo jasně mluví o tom, že země je a i nadále zůstává republikou.
Pro další informace:
Kurt W. Treptov a kolektiv: Dějiny Rumunska, Nakladatelství Lidové noviny, 2000
