Článek
Sympaťák z Košic začínal s „prkýnkem“ na sídlišti Ťahanovce, když mu bylo šest let. Žádný skatepark tehdy v okolí nebyl, tak jezdil po betonovém hřišti určeném na basketball, kde si stavěl svépomocí svoje první překážky. Rodiče ho podporovali od začátku a on je jim z to dodnes vděčný. V okolí se ale setkával spíš s nepochopením, co že to má být za sport, kde má kluk pořád jen rozbitá kolena?
I když základy skateboardingu dost bolí a naražené nohy či ruce by nedopočítal, nevzdal to a coby osmiletý absolvoval svoje první závody. Než mu bylo 15 let, vyhrál ještě několik dalších jak na Slovensku, tak v České republice. Hodně mu pomohlo, že se na „jeho“ sídlišti postavil opravdový skatepark.
Když se pak v roce 2008 otevřel v Košicích největší celobetonový skatepark na Slovensku, možná i díky takové šanci pořádně trénovat vyhrál Tury coby čerstvě 17letý v roce 2010 poprvé mistrovství Slovenska. A pak si to zopakoval ještě pro jistotu 7×.
Když už mu bylo Slovensko „malé“, začal cestovat po celém světě - a dál vyhrával. Nakonec bylo těch vítězství třicet, několikrát se umístil v top 3 Světového poháru WCS. Už před čtyřmi lety snil o cestě na olympiádu do Tokia, ale k vytoužené nominaci mu tehdy chyběla tři místa.
Richard Tury
V dalším olympijském období jedenatřicetiletý závodník nic nepodcenil a všechno své snažení upřel k Paříži. Vsadil na jednu disciplínu - street. Při ní musí překonávat všechny možné překážky, jako jsou schody, zábradlí, zídky nebo šikminy. Trénoval kvůli příznivým podmínkám zejména v Dubaji na ploše, kde se před dvěma lety konalo mistrovství světa.
Kromě vlastního ježdění musí udržovat fyzičku, myslet na relaxaci a hlavně, mít finanční zabezpečení. Naštěstí je skromný a většinu peněz od sponzorů dává zpět do cestování. Jeho jedinou „vášní“ je nákup koleček k prknu - když si může vybírat nová, je šťastnější, než kdyby si kupoval Ferrari.
Cestu za nominací Rišovi zkomplikovalo vyškrtnutí mistrovství Slovenska z nominačních závodů, ale nakonec si poradil a vysněnou letenku do Paříže získal. Teď se už seznamuje s olympijským městečkem. Je to pro něj úplně nová zkušenost a oproti běžným závodům se prý cítí jako na „jiné planetě“, kde je na každém kroku nějaký program a všude nespočet kaváren.
Richard je o 25 let zkušenější, bohatší o spoustu zážitků a setkání, ale také třeba o titanový šroub v zápěstí a umělý loketní kloub v pravé ruce, nepočítaně natlučených končetin, úrazů hlavy a dalších karambolů. Pokaždé se ale znovu postavil na svůj skateboard a zase se rozjel. Prozrazuje na sebe, že každou svou jízdu si nejprve projde trik po triku se zavřenýma očima, podobně jako to dělají třeba lyžaři.
Svůj životní závod absolvuje Tury v Paříži hned v sobotu v poledne, první den po zahájení olympijských her. Za soupeře bude mít 21 „prkýnkářů“ z celého světa, v neděli pak bude olympijský skatepark pro změnu patřit kategorii žen. Hodnocení je čistě na porotcích, kteří posuzují - podobně jako při krasobruslení - individuálně obtížnost jednotlivých triků i čistotu jejich provedení.
Podle svých slov by chtěl reprezentant Slovenska zajet hlavně tak, aby měl ze svého výkonu dobrý pocit, a kdyby se mu podařilo dostat do finále, byl by to bonus navíc.
Ať Rišo přiveze domů medaili nebo ne, už teď si splnil svůj sen. Ze sídliště Ťahanovce se dostane až na samý Olymp všech, co milují pohyb na okolečkovaném prkýnku, a na které se i dnes spousta lidí ještě dívá skrz prsty. Může inspirovat celou novou generaci - a to je nejvíc!
Pro další informace:
