Článek
Za víkendové řádění svých fanoušku, ale hlavně za nezvládnutí situace, kdy se banda sešívaných bláznů (včetně dětí) potulovala se světlicemi po hřišti, házela je do soupeřova kotle a hlavně inzultovala hráče zapřisáhlého rivala Sparty, a kdy si policejní těžkooděnci museli sami dát rozkaz, aby naběhli na hřiště, si pražská SK Slávia vysloužila na první pohled přísný, přesto však nedostatečný trest. Správně by neměla hrát nikoliv pouhé čtyři zápasy, ale rovnou celý příští ročník nejvyšší ligy, aby se doučila pravidla civilizovaného chování ona i její „fanoušci“.
Jenže zpátky na zem, tady jsme v Čechách, kde je fotbal největší neziskovou (?) organizací a o podvádějících bafuňářích dokonce vznikají divadelní hry, jako Čtvrtníčkův a Lábusův „Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?“ nebo rovnou filmové parodie jako „Vyšehrad Fylm“.
Prostě místo národní hrdosti a radosti spíš mezinárodní ostuda typu „nic jsem neplatil a ta částka taky nesedí“. To, že se ve fotbalových kruzích tu a tam zatýká za korupci a prodané zápasy, už tak nějak patří k českému koloritu. Sport? Ale kdeže, faulovat nebo „filmovat faul“ se učí už i malí kluci na hřišti pralesní ligy, tak kdo by se ohlížel na nějaké fair-play? Čest výjimkám!
O tom ale psát nechci. Na celé kauze za 10 milionů korun, které teď musí Slavia zaplatit (vyšší částku totiž regule svazu nepovolují, prostě s takovým průšvihem, o kterém se psalo od Londýna až po Zanzibar, se jaksi nepočítalo), mne zaujala spíš postava předsedy představenstva trestaného klubu Jaroslava Tvrdíka. Není to totiž poprvé, co se ocitl v podobné roli, kdy musí vysvětlovat nějaký průšvih.
Muž s charakteristickým ježkem na hlavě a knírkem začínal kariéru jako profesionální voják se specializací na ekonomiku armády na přelomu 80. a 90. let. Doba přála mladým, takže se krátce po třicítce dostal na Ministerstvo obrany, kde působil i jako ředitel vojenských lázeňských a rekreačních zařízení. Od roku 2000 už byl ekonomickým náměstkem ministra obrany a řídil výběrovou komisi na nákup stíhacích letounů, který skončil pronájmem švédských Grippenů.
O rok později se stal dokonce přímo ministrem obrany ve vládách Miloše Zemana a Vladimíra Špidly, zároveň se zapojil i do stranického života jejich strany ČSSD. Dokonce se za ni stal v roce 2002 poslancem, ale už v příštím roce na zastupování občanů Vysočiny rezignoval. Ani z postu ministra neodešel právě jednoduše. Nejprve podal demisi na protest proti snížení obranného rozpočtu z 2,2 % HDP na 2,05 %, vzápětí ji stáhnul, aby ji posléze podal znovu. To už se ovšem rozpočet dostal až pod 2%.
Dalším Tvrdíkovým působištěm byly České aerolinie, do jejichž vedení se dostal bez řádného výběrového řízení a po náhlém odvolání předchozího prezidenta společnosti. Nutno podotknout, že to bylo v časech neustálých vyjednávání s leteckými odbory, které chtěly pro své členy zajistit podobné finanční ohodnocení a standardů, jaké byly obvyklé u světových leteckých společností.
Vše vyvrcholilo ostrým dopisem, kterým odboráři žádali tehdejšího premiéra Jiřího Paroubka o Tvrdíkovo odvolání z vedení, což se také stalo. Na pozvolném pádu kdysi slavné značky ČSA to ale moc nezměnilo a dnes je její volací znak „OK“ spíš mementem firmy, která skončila „KO“.
Symbol předvolebních mítinků ČSSD v roce 2009 - oranžové růže a politici se syrovými vajíčky na tvářích, včetně manažera Tvrdíka
Jaroslav Tvrdík se začátkem roku 2006 stal volebním manažerem své domovské strany ČSSD a provedl ji i nechvalně proslulou „vajíčkovou kanonádou“, kdy se během předvolebního času v roce 2009 stal Jiří Paroubek a další špičky socialistů cílem ataků nespokojených občanů projevujících se házením syrových vajíček.
Po neúspěchu ČSSD ve volbách se Jaroslav Tvrdík věnoval podnikání, aby se v roce 2012 znovu objevil na veřejnosti, tentokrát coby předseda dozorčí rady Smíšené česko čínské komory vzájemné spolupráce, později byl dokonce jejím prezidentem. Dělo se tak v čase, kdy Čína projevovala enormní zájem podílet se na rozvoji Evropy a řada evropských politiků jí v tom šla v ústrety. U nás to byl zejména prezident Miloš Zeman, který snil o investici do plavebního kanálu propojujícího Labe s Odrou a Dunají.
I proto se u nás začala angažovat čínská společnost CEFC China Energy, kde působil Tvrdík coby místopředseda představenstva. Většina čínských plánů u nás zůstala (naštěstí?) jen na papíře. Jedním z hmatatelných výsledků spolupráce bylo zakoupení několika hotelů a také fotbalového klubu SK Slavia.
V něm se stal Jaroslav Tvrdík nejprve místopředsedou dozorčí rady a později předsedou představenstva, což je funkce, kterou si podržel i po změně majitel. Od čínské společnosti totiž v roce 2023 koupil Slavii český podnikatel Pavel Tykač, který se netajil tím, že by z ní rád udělal superklub po vzoru FC Barcelona nebo FC Paris.
Zda se mu to po mezinárodní ostudě z derby Sparta-Slavia v minulém týdnu podaří, nebo to bude hřebíček do rakve klubu fungujícího od roku 1892, to uvidíme. Nezbývá, než doufat, že se tenhle lapsus povede Jaroslavu Tvrdíkovi překonat stejně, jako se mu podařilo před několika lety vyhrát nad rakovinou.
Pro další informace:
