Článek
Pro děti jsou vánoční svátky spojeny s časem očekávání zázraků, kdy jim miminko přinese pod stromeček dárky, které si buď toužebně přejí, nebo je ani neočekávají, a o to větší radost z nich pak mívají.
Jak stárnou, moment překvapení se vytrácí a z Vánoce se stává okamžik ryzího pragmatismu, po kterém se dostavuje moment duševní kocoviny. Ani se moc nedivím rostoucí popularitě pohádkového skřítka Grinche, který chtěl Vánoce prostě ukrást a zničit.
Problém je v tom, že jsme si zvykli jet pořád na plný plyn a nedat si v čase adventu naopak za cíl nesoustředit se na věci, ale na lidi. Většina z nás je pak přetažených, nespokojených, řešících „blbosti“ typu, kdo neobstaral jmelí a že se nepodařilo sehnat ještě to či ono.
Měla jsem letos to mimořádné privilegium, kdy jsem musela vystoupit na celý měsíc před Štědrým dnem ze své obvyklé rutiny a Vánoce organizovala distančně. Soustředila jsem se hlavně na sebe, svoje zdraví a postupně mne to dostalo do stavu, kdy jsem se po letech zase začala na konec roku těšit.
Kromě toho jsem měla i víc možností vnímat lidi kolem sebe, kteří se o mne a ostatní lázeňské hosty starali. Kuchařek, servírek, uklízeček a lázeňských, kterým vesměs válka vzala domov a dovedla je až na západ Čech, kde se ze všech sil snaží pomáhat, ale pořád je v nich stesk po domově, strach, jestli se ještě někdy setkají s mužskými členy rodiny a obavy, jak vychovávat svoje děti nebo mladší sourozence.
Přitom v sobě mají tolik elánu a nadšení pro svou práci. A také vděku, když se s nimi na okamžik zastavíte, popřejete jim pěkný den, pochválíte nové jídlo, kterým obohatí jídelníček svých hostů, nebo úsměv, kterým vás vítají při snídani či večeři.
I kvůli nim jsem přestala přát obligátní „šťastné a veselé“ a přešla na „klidné a požehnané“ Vánoce. A ještě jedno, nevyslovené přání jsem pro ně měla, kéž by už ty příští svátky mohly také trávit se svými blízkými a hlavně v bezpečí.
Klidné a požehnání svátky i vám všem!
