Článek
Nakonec mne vyprovokovala reakce čtenáře na zmínku o největší brněnské synagoze a její zkáze v předvečer návštěvy Adolfa Hitlera, abych konečně svůj slib splnila.
K mému překvapení jsem zjistila, že brněnský židovský hřbitov v Nezamyslově ulici v Židenicích je otevřený celoročně mimo soboty a židovské svátky a ani při jeho návštěvě neplatíte vstupné. Svou prohlídku ale můžete ocenit dobrovolným vstupným na údržbu opuštěných hrobů.
Tím, co mne definitivně přesvědčilo k prohlídce, je naprostý unikát mezi většinou židovských hřbitovů, které znám. Náhrobek rodiny Skutezky totiž zdobí lidská figura. Její předlohou se stala dcera zadavatele, které byl na našem světě vyměřen jen nedlouhý čas.
Therese se narodila v květnu 1882 v nedalekém Rajhradě do poměrně movité rodiny. Její otec Arnold byl nedlouho před jejím narozením přizván - spolu se svým bratrancem Juliem - do vedení rodinné firmy na výrobu vlněného zboží, kterou spoluzakládal jeho otec.
Společnosti se dařilo, proto se Arnold rozhodl koupit bývalý rajhradský cukrovar a přestavět jej na novou továrnu. V ní se vyráběl filc a také se tu dělaly klobouky. „Gr. Raigerner Filzwaren- und Hutfabrik von Arnold Skutezky“si vedla tak dobře, že kromě Rakouska-Uherska vyvážela velkou část své produkce do zahraničí a její výrobky byly ceněny i v Anglii, kde byla mimořádná domácí konkurence.
Když se oženil s o 11 let mladší Berthou Redlich, která pro změnu pocházela z rodiny vlastnící na dnešní brněnské Hybešově ulici továrnu na jemné látky z česané příze, vypadalo to, že jejich štěstí nic nebrání. Manželé se dočkali jen jediného dítěte, dcery Theresy pojmenované po babičce z otcovy strany. Jenže Terezka se nedožila ani osmnácti let, zemřela jen necelé dva týdny před jejich oslavou.
Otec byl zoufalý. Měl majetek, ale neměl, komu by jej odkázal. Proto se upnul na všechno krásné. Po roce 1900 začal budovat cennou sbírku uměleckých kreseb, maleb a medailí, nákupy konzultoval jak s ředitelem vyhlášené vídeňské Albertiny, tak s jeho kolegou z Drážďan.
Postupně se mu podařilo sesbírat kolekci, kde se najdou mimořádná díla od gotiky, přes evropské umění 16. a 17. století, až po 19. a začátek 20. století. Jeho sbírka byla nakonec tak obrovská, že se pro ni rozhodl v roce 1923 koupit zámek v Řečkovicích. Mimoto podporoval v místech, kde působil, i školy, spolky a další aktivity.
Poprvé měla veřejnost možnost pokochat se Skutezkyho poklady na výstavě v roce 1910 v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně. Později svou sbírku částečně odkázal a částečně prodal Zemi moravskoslezské a dnes je - včetně deníku dokumentujícího všechny nákupy - součástí sbírek Moravské galerie v Brně.
Svůj smysl pro krásu projevil zarmoucený otec i při výběru pomníku pro hrob své rodiny. Uprostřed pomyslné brány mezi životem a zásvětím stojí socha dívky v životní velikosti, kterou nechal Skutezky vytvořit podle fotografií v té době oblíbeným vídeňským sochařem Arturem Kaanem. Kromě dcery tu našli později spočinutí i oba její rodiče, kteří zesnuli po sobě v roce 1936.
Na první pohled to nemusí být patrné, ale židovský hřbitov v brněnských Židenicích, založený v roce 1852, patří k největším a nejzachovalejším na Moravě. Podle pečlivě vedených záznamů tu bylo pochováno více než 11.400 osob a dodnes se dochovalo na ploše 3 hektarů na 6.500 náhrobků. Než se dostanete až k pomníku rodiny Skutezky, schválně si udělejte čas a projděte si i další části hřbitova.
Hned u vstupu vás přivítají nejstarší, typické židovské náhrobní stély, které sem byly převezeny při rušení dalších židovských „zahrad mrtvých“ v okolí Brna. Jejich stáří sahá až do 16. století
Odtud se dostanete do centrální části, kde jsou zachovány hrobky nejvýznamnějších brněnských členů židovské obce. Jde především o obchodníky a továrníky, kteří v 19. století vydobyli Brnu přezdívku „moravský Manchester“.
Najdou se tu ale i vzpomínky na známé herce, včetně prvorepublikové legendy Hugo Haase, hudebníky i skladatele, malíře, právníky, lékaře, rabíny, pedagogy, bankéře, zkrátka zástupce všech profesí, všeho věku i všemožných osudů.
Stačí jen tiše procházet dlouhými uličkami a číst si polohlasně jména těch, kteří tu leží. Ani nemusíte umět hebrejsky, řada nápisů je dvojjazyčná, kde hebrejštinu doplňuje němčina. Občas můžete na některý z náhrobků položit kamínek. Na židovské hřbitovy se totiž nenosí květiny ani svíčky, ale pokládají se sem drobné oblázky.
Podle odborníků jde prý o zvyk sahající až k odchodu židovského národa vedeného biblickým Mojžíšem z Egypta přes poušť do „země zaslíbené“. Mnoho poutníků při ní před tisíciletími zemřelo a jejich příbuzní jim na hroby nasypali tolik kamenů, kolik jen našli, aby ostatky nevyhrabala divoká zvířata. Dalším z vysvětlení je víra, že kámen přetrvá věčně, a proto se věčně uchová i vzpomínka na mrtvého.
Asi nejsmutnější částí brněnského židovského hřbitova je místo, kde se symbolicky vzpomíná na 13.000 mužů, žen a dětí odvlečených během 2. světové války z Brna a jeho okolí do koncentračních a vyhlazovacích táborů, odkud se vrátil jen zlomek ze široké jihomoravské židovské obce.
Dalšími oběťmi války bylo 807 Židů, kteří buď pocházeli přímo z moravské metropole nebo do ní přijeli na cestě dál do bezpečí, ale ať už z vlastní vůle nebo v důsledku stresu či nemoci tu jejich život skončil.
Ti všichni sice ještě mohli být pohřbeni na židenickém hřbitově, ale už jim nesměl být vztyčen náhrobek. Právě jim je věnován projekt „807 hrobů holocaustu“, který formou dobrovolné sbírky získává finance na doplnění jejich náhrobků, aby ani oni nebyli zapomenuti.
P.S. Za tip na tento článek děkuji panu Davidu Knichalovi, který mne na příběh Therese a jejího pomníku upozornil v diskuzi u článku Symbol komunistického konzumu v Brně jde k zemi. Co bylo před a bude po něm - Médium.cz
Pro další informace:
Průvodce brněnským židovským hřbitovem www.jewishbrno.eu
Židovské Brno a jižní Morava, vydala Židovská obec s podporou Jihomoravského kraje, 2022