Článek
Dnes už se patrně najde jen nemnoho pamětníků, kteří si vybaví, co v lokalitě za hlavním brněnským vlakovým nádražím bylo předtím, než ho opanovala obří stavba Prioru.
V místech, kde se dnes potkávají ulice Dornych a Úzká, vedl Svratecký náhon, který jasně určoval, jak bude vypadat jeho okolí. Původně se tu rozkládala osada nazvaná Náhon, která zabírala prostory před jižními hradbami Brna. Nepostrádala ani vlastní mlýn využívající sílu vody. Jen kousek od ní - v místech dnešního Hlavního nádraží byla pro změnu židovská osada s vlastním hřbitovem, který musel před rokem 1839 ustoupit budování „železné dráhy“.
Celá lokalita Náhonu prošla výraznou proměnou ve druhé polovině 18. století. Tehdy se k ní z Brna přicházelo tzv. Židovskou branou, gotickou stavbou v místě dnešního ústí Masarykovy ulice, která byla stržena v souvislosti s přístupem k novému nádraží koncem 30. let 19. století.
Dornych se Svrateckým náhonem v roce 1906, v pozadí Offermanova továrna
Už o něco dřív, v 80. letech 18. století, tu byla založena první textilka - Offermanova továrna na vojenská sukna. Postupně vyrostlo v sousedství několik průmyslových areálů zaměřujících se vesměs také na textil a patřících slavným brněnským židovským rodinám - Löw-Beerovým, Samkovým, Skutezkým, Stiassni, Strakoschovým, Tugendhat či Weinbergerovým, k nimž vedla železniční trať z dnešního Dolního nádraží. Tehdy se poprvé začíná o lokalitě mluvit jako o Dornychu z německého Dornreich - místě pokrytém trnitými keři. Souvisí s tím i název jedné z přilehlých ulic - Trnitá.
Dělníci i úředníci z továren bydleli v okolních ulicích, kam od roku 1901 dokonce jezdila z centra tramvajová linka. Nedaleko vyrostla i výstavní novorománská synagoga, která ale vzala za své 16. března 1939. Tehdy ji brněnští národní socialisté vypálili, aby neurážela svou velikostí a honosností Adolfa Hitlera, který se ve městě zastavil následující den.
Brněnská synagoga postavená v 50. letech 19. století na rohu ulic Přízová a Spálená
Ve čtyřicátých letech došlo k významnému stavebnímu zásahu - náhon byl uložen do podzemního potrubí, kde zůstává dodnes. Během 60. let 20. století dospělo Brno k rozhodnutí, že vybuduje nové regionální centrum, jako protiváhu silně zahuštěného historického centra, a to mezi vlakovým a plánovaným autobusovým nádražím Zvonařka. To mělo nahradit nedostatečnou kapacitu starého, ale lépe dostupného nádraží u hotelu Grand. Z toho důvodu byla zbořena řada domů, včetně Offermanovy továrny. Na místě přímo za vlakovým nádražím měl vzniknout podle návrhů architektů Ivana Rullera a Zdeňka Řiháka 22 patrový Dům obchodu a služeb doplněný hned dvěma Priory.
Jenže s příchodem sovětských vojsk v roce 1968 se z plánu muselo hodně slevit. Zdeněk Řihák vypracoval s mladším kolegou Zdeňkem Sklepkou v roce 1975 úspornější variantu, ale samotné realizace se dočkal jen jediný objekt - obchodní dům Prior. Přesto trvalo ještě řadu let, než se v roce 1980 konečně začal stavět. Pro veřejnost se jeho brány otevřely poprvé 30. listopadu 1984.
Novinkou bylo velkorysé parkoviště, ale i podchod pod brněnským nádražím, který urychlil cestu pro pěší. Podařilo se jej vybudovat podle plánu architekta Otakara Maděry za 164 milionů korun.
Samotný Prior byl složen ze dvou částí - vyšší skrývala učiliště, ředitelství, zázemí zaměstnanců a techniku, kdežto nižší část rozdělená do tří pater byla určena k přímému prodeji. Mimoto nechyběla ani restaurace a zaměstnanecká jídelna, které byly v nejvyšším, 3.patře. Mezi jednotlivými poschodími jezdily eskalátory i výtahy. Dílčí úpravou prošel obchodní dům ještě v 90. letech podle projektu Jana Melichara, kdy přibyla i charakteristická vínová barva.
Přístup ke třem patrům o celkové rozloze prodejní plochy 15 000 m² byl kromě přízemí i z rozlehlé terasy obložené charakteristickými betonovými pohledovými dlaždicemi.
Zájemců o betonové dlaždice od MIroslava Buřivala bylo tolik, že se zatím všechny nepodařilo uspokojit
Právě ty se staly koncem loňského roku nejžádanějšími při rozprodeji vybavení bývalého obchodního domu, kde se daly sehnat i umyvadla, světla, reproduktory, mříže nebo plechové šatní skříňky.
Právě v těchto dnech začíná demolice brutalistní stavby, která možná v době svého otevření představovala moderní způsob prodeje, ale během 40 let zastarala, přestala vyhovovat současným trendům a především se stal energetickým „bumbrlíkem“, kterého nebylo možné uživit.
I z toho důvodu se současný majitel rozhodl pro její demolici. Během několika let by na místě mělo vyrůst nové centrum přibližně tak, jak si jej původně architekti před 60 lety představovali. Organicky by mělo navazovat na areál nové Vlněny i stávající Galerii Vaňkovka a zamýšlené nové hlavní vlakové nádraží v sousedství.
Jako první vznikl během demoličních prací nástup k lávce přes frekventovanou ulici Úzká, nově doplněný i eskalátory
V několika budovách by měly být kromě kanceláří, restaurací a obchodů i byty. Z nového Dornychu by se díky tomu mělo stát místo žijící 24 hodin denně a ne jako donedávna, kdy se do lokality stahovaly navečer pochybné existence pod vlivem alkoholu i dalších omamných látek, docházelo tu k hádkám, rvačkám i přepadením.
Bývalý Náhon tedy dostane už několikátou podobu, která by sem měla vrátit život a chuť lidí se tu zdržet, a ne jen rychle proběhnout někam dál.
Pro další informace:
