Článek
Teprve postupně se v Marienbad, jak zněl jejich tehdejší název, měli dozvědět, že ten obtloustlý pán směřující k šedesátce není jen tak ledajaký lázeňský host. Jednalo se o inkognito cestujícího syna anglické panovnice Viktorie, prince Eduarda (1841 - 1910), kterému správně patřil titul princ z Walesu.
Díky tomu, že pocházel z rodiny, kde se mluvilo v soukromí německy (Eduardův otec Albert byl z německého vévodství Sasko-Kobursko-Gothajského a do další větve téhož rodu patřila i Viktoriina matka), zapadl dlouholetý čekatel na anglický trůn do místní vybrané společnosti jako ryba do potoka.
Dědic anglické říše chtěl být v mládí důstojníkem na plný úvazek, ale to mu protokol neumožnil. Naopak se stal vítaným společníkem, který vynikal smyslem pro humor a vytříbenými chuťovými buňkami, což se s postupem času začalo projevovat i na jeho zdravotním stavu a váze dosahující úctyhodných 115 kg.
Když k tomu připočteme náročné cesty po celém Britském dominiu - od Afriky přes Indii až po Kanadu a Austrálii, a po smrti otce, kdy se královna Viktorie stáhla do smutku, její de facto nonstop zastupování při vládnutí přímo v Anglii, není divu, že už toho na něj bylo moc.
Eduard VII. měl od mlada dvě vášně - armádu a dobré jídlo
Potřeboval si na pár týdnů trochu odpočinout a zároveň se zbavit i pár kil ze své váhy. Na doporučení královských lékařů zvolil právě Mariánské Lázně, které v té době ještě nepatřily mezi top lázeňské provozy na evropském kontinentu, ale měly k tomu - i přes konkurenci nedalekých Karlových Varů - slušně našlápnuto.
Starosti o urozené zdraví se ujal místní vyhlášený lékař, Dr. Adolf Ott, který Eduardovi předepsal mírně projímavý Křížový pramen. Toho si pacient s modrou krví dopřával sklenici hned po probuzení a další dávka na něj čekala po procházce přímo k prameni. Následovaly léčebné minerální koupele, které dělaly dobře tělu trápenému od mládí nadváhou a později také „nemocí korunovaných“ - dnou.
Jen s dietou to bylo horší. Urozený mlsoun si zamiloval zdejší koroptve a pstruhy, což paradoxně i při opulentních porcích byla pořád lehčí strava, než jakou konzumoval doma. Tam proslul zejména jako milovník hovězího masa, které se díky němu stalo i oblíbenou pochoutkou na nedělní tabuli jeho budoucích poddaných. Předtím dávali přednost spíš jehněčímu.
Kromě klasického lázeňského programu - pitné kúry a koupelí - si Eduard našel čas i na další zábavu. Tou bylo zejména místní divadlo, které navštěvoval i třikrát týdně. Neméně vášnivě se věnoval honům a společenskému životu. Když už na tom jeho lékař trval, tak také procházkám. Možná mu při jedné z nich zdejší čerstvé povětří odválo klobouk a on si zašel vybrat nový. Jenže místo pokrývky hlavy jej upoutala ta, která klobouky vyráběla - mladinká a secesně půvabná Mizzi Pistl - Autor neznámý — Google Arts & Culture
Alexandru Dánskou si vzal Eduard za ženu v roce 1863
Eduard byl tou dobou už víc než třicet let ženatý s Alexandrou Dánskou a šlo zprvu o poměrně vyrovnané manželství, ze kterého se narodilo šest dětí. Pět se dožilo dospělosti. Jejich matku časem postihla revmatická horečka, což v kombinaci se ztrátou sluchu vedlo k její částečné společenské izolaci.
Eduard to řešil po svém a v duchu dobové morálky. Navazoval vztahy s jinými ženami, ale manželku o nich informoval. Zda tak udělal i v případě půvabné mariánskolázeňské kloboučnice, nevíme, ale patrně i tady se držel svých zvyků.
Po první návštěvě v lázních odjížděl Eduard jako znovuzrozený a navíc o celých 5 kilogramů lehčí. Proto se rozhodl vracet pravidelně - vždy na 3 či 4 týdny v srpnu. Nic na tom nezměnila ani jeho korunovace v roce 1901, kdy se konečně po matčině smrti stal králem Eduardem VII.
Celkem přijel do Mariánských Lázní devětkrát, později to bylo pod jménem vévoda z Lancasteru. Přesto většina místních i lázeňských hostů už dobře věděla, o koho se jedná. Veřejně bylo inkognito definitivně prolomeno 16. srpna 1904, kdy se tu oficiálně setkal s císařem Františkem Josefem I.
Císařská kabina v Nových lázních, vzadu kotel pro ohřev minerální vody do koupele
Pro tu příležitost byly ve zdejších Nových lázních upraveny hned dvě speciální lázeňské kabiny - Císařská a Královská. Nepostrádaly jak speciální vanu odolnou vůči minerální vodě, tak i lůžko k odpočinku a prostorné zázemí.
Zatímco Eduard tu „svou“ Královskou využil opakovaně, František Josef dal mariánskolázeňským košem a nákladně vybavenou Císařskou kabinu nikdy nepoctil osobní koupelí.
Přesto na něj v Mariánských Lázních nezanevřeli a v roce 2014, kdy si připomínali 110. výročí setkání obou panovníků, odhalili na začátku lázeňské čtvrti, na dohled Nových lázní, sousoší obou monarchů. Dnes jde o oblíbenou zastávku všech turistů, kteří touží mít s korunovanými hlavami osobní fotku.
Odpočívárna Císařské kabiny
Eduard VII. se do města vrátil ještě několikrát. V roce 1904 inicioval vznik zdejšího golfového klubu vybudovaného po vzoru skotských a irských hřišť, rád si vyjížděl do okolí na lovy, a když jeho lékaře Adolfa Otta nahradil jeho syn, Dr. Ernst Ott, svěřil své stále chatrnější zdraví i do jeho rukou. Jak Ernst později spočítal, celkem tu během let nechal Eduard 20 kg své váhy.
Naposledy se sem vydal ještě v roce 1909, kdy podle svědectví pamětníků velmi špatně dýchal a už téměř nechodil. Proto jej všude dopravoval jeho osobní vůz značky Mercedes.
Ještě prý plánoval, že se za rok zase vrátí, ale k tomu už nedošlo. Po 60 letech, kdy čekal na trůn a po 9 letech, kdy z něj vládl, zemřel Eduard VII. 6. května 1910 v Londýně.
Kromě vzpomínek, golfového hřiště a Královské koupele na něj v Mariánských Lázních mají ještě jednu vzpomínku. Osobně tu při jedné z návštěv zasadil stříbrný smrk, který dodnes roste u kostela Nanebevzetí Panny Marie.
Pro další informace:
