Článek
Jak si pamatujete svou první návštěvu Prioru? Poprvé jste jeli na eskalátorech, dali jste si v restauraci jahody se šlehačkou, rodiče vám koupili první lyže nebo jste na dně skříně schovávali nemožně kousavý svetr zakoupený z omezené nabídky obchodního domu?
Priory zkrátka měly socialistickému lidu zvyklému stát fronty na kde jaké nedostatkové zboží - od toaletního papíru a hygienických vložek až po banány a škodovky - imitovat „shopping mall´s“ na západ od našich hranic.
Priory (odvozeno z latinského „mající přednost“) byly plánovány během 60. až 80. let minulého století v každém větším československém městě a většinou se je také stihlo postavit. Co na tom, že občas přistály jako mimozemšťané v místech, kam se vůbec nehodily?
Navíc, kdo si sem tam prolistoval několik centimetrů tlusté nákupní katalogy západoněmeckých zásilkových firem jako Otto či Neckermann, kde od každého druhu zboží bylo nepřeberně variant, neřku-li se osobně dostal do „západní ciziny“, musel být nabídkou Priorů zákonitě méně oslněn, než firma se sídlem v Bratislavě, která je spravovala, původně nejspíš předpokládala.
Hlavní jihlavské náměstí „odzdobil“ Prior v roce 1983
A to ani nemluvím o architektuře socialistických „chrámů konzumu“. Zvlášť odstrašujícím případem je obchodní dům, který se zjevil v roce 1983 uprostřed hlavního náměstí v Jihlavě a dodnes tam straší. Nahradil dřívější skupinu historických domů zvaných „Krecl“ neboli Špalíček odstřelených v noci na jaře 1974.
Ani širší historické centrum Chebu neuniklo výstavbě vlastního Prioru, který byl shodou okolností i tady otevřen v roce 1983. Tentokrát mu musely ustoupit dva domy postavené ve druhé polovině 19. století, místní půvabný Špalíček o kousek dál na hlavním náměstí naštěstí přežil bez úhony.
Chebský obchodní dům na ulici vedoucí k historickému jádru
Své obchodní domy dostaly po krajských i menší, okresní města, třeba jako Prachatice v podhůří Šumavy. Naštěstí tady nikoho nenapadlo odstřelit pár středověkých domů, které ještě pamatovaly obléhání města Janem Žižkou, a postavit Prior přímo na náměstí.
Architektům se podařilo umístit obchodní dům mimo historické centrum, a navíc příhodně na spojnici mezi vlakovým a autobusovým nádražím a centrem, ale vně historických hradeb. Dalším rozumným rozhodnutím bylo nehnat ho do výšky, ale naopak jej roztáhnout doširoka a udělat z něj moderní protějšek nedalekým dochovaným středověkým hradbám.
Prior Prachatice
Podobně se postupovalo i v Plzni, kde obří Prior vyrostl vně historického jádra, opět v příhodné vzdálenosti od centra a na trase od hlavního vlakového nádraží. Společnost mu dělal Dům kultury ROH, lidovou tvořivostí překřtěný na „dům hrůzy u Radbuzy“.
Když došlo na začátku 21. století k demolici kulturního domu, zůstal někdejší Prior kvůli nedořešeným investičním plánům v poněkud nehostinném prostředí připomínající permanentní staveniště.
Někdejší Prior v Plzni
Jednou z mála světlých výjimek, kdy se i moderní architekturu podařilo poměrně citlivě zakomponovat do přirozeného celku s okolím, je obchodní dům Kotva na pražském Náměstí republiky.
Vznikal jako jeden z prvních Priorů a pod jeho návrhem jsou podepsáni uznávaní architekti, manželé Věra a Vladimír Machoninovi. Ti se nechali inspirovat včelí pláství a sestavili fasádu z nezvyklých šestiúhelníků, což se výrazně lišilo od většiny socialistických „kostek“, byť zdobených třeba keramickými dlaždicemi nebo betonovými skulpturami.
Mezi občany se - díky tomu, že stavbu prováděla švédská firma - vžilo očekávání, že právě v Kotvě bude k dostání i jinde nevídané „západní“ zboží. Proto, kdo vyrazil na výlet do Prahy, byla pro něj zastávka v Kotvě téměř povinnou součástí výletu.
Ke zklamání návštěvníků se ale žádný „Tuzex“ za koruny nekonal. Na zboží známé z barevných katalogů si zákazníci museli počkat až do 90. let, kdy padly hranice a v obchodech se objevilo to, po čem jejich duše toužily - od mýdel Fa a deodorantů Impuls až třeba po digitální hodinky a opravdové džíny.
OD Kotva na pražském Náměstí republiky
Nejinak tomu bylo i v případě kontroverzního brněnského Prioru, který se během let postupně přejmenoval na K-Mart a později Tesco. Jeho architektonicky hutná stavba se skládala dokonce hned ze dvou částí - výškové, kde bylo zázemí, včetně ředitelství, učňovské školy či dílen, a nižší, vyhrazené nákupům a restauraci.
Postupně se ale koncept všechno na jednom místě vyčerpal jak ekonomicky, tak obchodně, o energetické náročnosti podobných staveb ani nemluvě. I proto začali dělníci v minulých dnech, cca 40 let od jeho otevření, s kompletní demolicí „Tesca na Dornychu“.
Brněnský Prioro v celé své mohutnosti se pomalu stává minulostí
Pro další informace:
