Článek
Martinu Šimkovičovou si můžete si představit jako kombinaci moderátorky Lucie Borhyové (vizuálně a uměním prezentovat) a dezinformátorky Jany Peterkové (mentálně a rozhledem). Bývalá moderátorka TV Markíza, odkud byla vyhozena pro své rasistické názory, které šířila na sociálních sítích a ještě nedávno hvězda dezinfotelevize Slovan, kandidovala jako nezávislá za proruskou Slovenskou národní stranu (SNS).
Její předseda Andrej Danko se netají obdivem k Vladimíru Putinovi a prý má otevřené pozvání na vystoupení v Ruské dumě (specifická obdoba parlamentu, která odsouhlasí vše, co si ruský prezident přeje). SNS je dnes součástí vládní koalice a svými nominanty obsadila kromě kultury i ministerstvo životního prostředí a nově ustanovené ministerstvo cestovního ruchu a sportu, které si Danko vyhandloval s premiérem za svou účast ve vládní koalici.
Šimkovičová měla být „hezká tvářička“, ale poněkud se s nově získanou funkcí vymkla. Teď spolu se stejně nekulturním státním tajemníkem svého ministerstva Lubošem „plochozemcem“ Machalou vyrazila na křížovou výpravu proti většině kulturních lidí na Slovensku. Kromě fondů na podporu kulturních projektů, slovenské televize RTVS, odkud už se ozývají hlasy, jak se ve zpravodajství přitahují šrouby, aby k divákům nepronikly kauzy spojené s vládou a Mezinárodního domu umění pro děti BIBIANA, kam si Šimkovičová dosadila za ředitelku svou kamarádku bez zkušeností v oboru přišla v minulých dnech řada i na Slovenské národní divadlo a Slovenskou národní galerii.
Z mnoha vlastních zkušeností mohu potvrdit, že kulturu zpravidla vytváří lidé, kteří na ní nehodlají vydělat miliony, ale obětují svůj čas i nad rámec pracovního úvazku, energii a občas i zdraví ve jménu něčeho, co je přesahuje. Že jde o „nebezpečné idealisty“, kteří hodnotí svět bez ohledu na vlastní pohodlí, věděli už komunisté, kteří záměrně štvali „pracující lid“ proti umělcům a připomínali mu, že zatímco on vstává na ranní šichtu do dolu, do kravína nebo k pásu v továrně, ti „líní umělci“ vyspávají. Co na tom, že dotyční přišli po svém pracovním výkonu třeba z divadla domů až hluboko po půlnoci?
Nevěřila jsem vlastním uším, když přesně takovými „plky“ jako vystřiženými se 70. let začal tajemník Machala minulý týden obhajovat na tiskové konferenci slovenského ministerstva kultury odvolání renomované ředitelky Slovenské národní galerie a mezinárodně ceněného ředitele Slovenského národního divadla, kterému byl dekret o jeho odvolání doručen v době, kdy byl v pracovní neschopnosti. Domů mu ho osobně donesli úředníci ministerstva a předání se odehrálo mezi dveřmi, kdy byl ředitel jen v županu.
Slovenské národní divadlo
I proto se protestující proti činům ministryně Šimkovičové, která svá rozhodnutí později zdůvodňovala před novináři nicneříkajícími managerskými pochybeními nebo chybějící státní vlajkou v galerii, rozhodli vydat na cyklojízdu oblečení v županech zdůrazňujících absurdnost celé situace. Jejich cílem byla rakouská příhraniční obec Kittsee, kde „slovenská a žádná iná“ ministryně bydlí, nebo spíš donedávna bydlela (z toho, že se „musela“ přestěhovat zpátky na Slovensko, obvinila na stejné tiskové konferenci své politické odpůrce). Ostatně s médii komunikuje jen výběrově a nejraději používá pro zveřejnění svých vyjádření ruskou platformu Telegram.
Bohužel tohle všechno je spíš kouřová clona, za kterou se odehrává jedna za druhou celá řada dalších snah současné slovenské politické garnitury o totální destrukci. Ministryně zdravotnictví dosazuje svého nominanta na post ředitele trenčínské nemocnice, aby přikryla podvod s výměnu vodovodních trubek, které jí blízká firma místo instalace nových jen přemalovala, takže vedení nemocnice muselo lékařům doporučit, aby vodu převařovali kvůli hrozbě legionelly.
Po zásahu ministra spravedlnosti se dostal protiprávně na svobodu pravomocně odsouzený státní zástupce-korupčník z okruhu „našich lidí“ premiéra Roberta Fica, který měl v popisu práce zametat „pod koberec“ problémy se zákonem členů vládnoucí strany SMER a za dlouhé roky nepodal ani jednu žalobu k soudu. Dušan Kováčik je teď na svobodě a ve svém youtube rozhovoru otevřeně vyhrožuje všem, kteří měli podíl na jeho usvědčení a odsouzení, že se jim pomstí.
Předseda vlády Robert Fico je sice po květnovém atentátu oficiálně zdravý, ale už měsíc nebyl ve svém úřadu a vše komentuje prostřednictvím facebooku ze zahraničí. S jeho požehnáním zvolený prezident Peter Pellegrini pro jistotu nekomentuje vůbec nic, včetně kontroverzí kolem letadla, které mu - coby amatérskému pilotovi - měl údajně koupit jeho stranický partner Peter Náhlik.
Opoziční strany chtějí iniciovat odvolání jak ministryně kultury, tak i ministra spravedlnosti, ale je otázkou, zda se jim pro svolání mimořádné schůze podaří sehnat dost hlasů.
A někteří voliči vládních stran SMER i HLAS pomalu, ale jistě začínají realisticky vidět, že jejich volba vloni v září při parlamentních volbách neznamenala pro Slovensko naději, ale spíš cestu do ještě větších průšvihů, než kam ji zavedl bývalý premiér Igor Matovič.
Léto je obvykle časem, kdy se politický život alespoň na chvíli zastaví a všichni si vydechnou. Zda se, že ani to už u našich východních sousedů neplatí, tam se teď děje tolik věcí, že je ani pomalu nelze usledovat. A to je i pravděpodobně důvod, proč si politici vybrali „líný“ prázdninový čas, kdy spíš volič řeší, kam se vydat na dovolenou, aby zase o kus změnili slovenskou realitu k obrazu svému.
Jenže přešlapů už je tolik, že to burcuje lidi k veřejným vystoupením. Kromě cyklojízdy v županech se mají v příštích dnech sejít v ulicích i další protestní shromáždění svolaná jak slovenskými umělci, tak i opozicí.
Pro kontext:
https://platformaok.sk/protest
