Článek
Shoda okolností mne zavedla do pražského hotelu Esplanade, jen pár kroků od Hlavního, dříve Wilsonova nádraží. Kromě zachovalého interiéru odpovídajícímu období 1. republiky, mne zaujala hned naproti recepci výstavka související s historií místa.
Kromě kartiček s podpisy slavných osobností, které tu byly ubytovány, a pamětních knih z počátku jeho dějin datujících se od roku 1927, tu mají hrdě vystavenu i knihu o prvním československém prezidentovi, otevřenou právě na stránkách popisujících jeho vztah k hotelu.
Hotel Esplanade má za sebou téměř stoletou historii
Nejenže si tu, v příhodné blízkosti u nejdůležitější vlakové stanice, rád dával schůzky se svými spolupracovníky, ale také si je vyvolil z téhož důvodu i pro nepravidelná, ale o to vytouženější setkání se svou přítelkyní.
Na přelomu 20. a 30. let jí byla moravská básnířka, členka Ženské rady, se kterou Masaryk spolupracoval, a spisovatelka Oldřiška „Oldra“ Sedlmayerová. V té době už sice překročila čtyřicítku, ale to nijak jejich vztahu nebránilo. Spíš naopak, znali se a spolupracovali už od roku 1906.
Svůj vztah by prezident nemusel skrývat - v té době byl několik let vdovcem, jeho žena Charlotte zemřela v roce 1923. Bral ale ohledy na Oldru, která žila v sice nepříliš funkčním, ale pořád existujícím manželství s přednostou stanice z Tetčic. Byla to ona, kdo si hlavu s diskrétností moc nelámal, a tak její „výlety“ do Prahy, do Karlových Varů či do Lán byly mezi tehdejší společností poměrně známou věcí.
Vstupní salonek
Okolí prezidenta jeho vzplanutí moc neřešilo, ale postupně, jak Oldra začala uplatňovat na Masaryka své požadavky, se proti ní zatvrdila jeho dcera Alice.
Proto skončila pozvání na oficiální místa a začaly nenápadné, většinou páteční procházky prezidenta Masaryka z Pražského hradu pěšmo k Čapkovi na Vinohrady. Přibližně v půlce mívaly několikahodinovou přestávku právě v nejluxusnějším apartmá hotelu, označeném tehdy jako „22“.
Překvapilo mne, že interiér zůstal takřka beze změn až do dnešních dnů. Z malé předsíně se vstupuje do salonku, kterému vévodí osmiboký stolek s dvoumístnou pohovkou a párem křesílek, tak akorát vhodný na drobné pohoštění. Samozřejmě bez alkoholu, který by Masaryk jako přísný abstinent, stejně odmítl.
Ze salonku je to jen pár kroků do ložnice, které vévodí obří a bytelné dvoulůžko, nad kterým visí křišťálový lustr. Místo svatého obrázku na stěně je anonymní dívčí portrét. Součástí hlavní místnosti je i dvojice elegantních skříní, kam si možná prezident odkládal své svršky.
Zda u stolečku sedával prezident a psal svá doporučení pro Oldřiny přátele, už se patrně nedozvíme, ale určitě se v té době nedíval ani na plochou televizi, ani ho neochlazoval vzduch z větráku.
Dnes má apartmá nové číslo - v seznamu pokojů ho najdete pod označením „101“ a pro zájemce se také pronajímá. Vzhledem k tomu, že ale klientelu tvoří převážně zahraniční turisté, asi málokomu dojde, na jak zajímavém místě historie nově zrozeného Československa se ocitl.
Pro další informace:
Petr Zídek: Utajená láska prezidenta Masaryka Oldra Sedlmayerová, Euromedia Group, a.s., 2017
