Článek
Oldřiška nebo jak si později říkala Oldra (nar. 1884), byla dítětem lásky mezi ani ne sedmnáctiletou Františkou a jen o málo starším sazečem Karlem Drápalem, ze kterého se později stal herec, režisér a autor divadelních her Karel Želenský.
Nemanželský původ se propsal do prvních let děvčátka na jihu Moravy, kde se na něj všichni koukali skrz prsty. Proto se rodina raději odstěhovala z Kuřimi do anonymnějšího Brna, kde matka vystudovala učitelský ústav, zatímco babička doma šila a starala se o vnučku.
Později se matka seznámila s dvojnásobným vdovcem a otcem čtyř dětí, za kterým se odstěhovala s babičkou i dcerou do Mikulovic na polosamotu. Jenže z otčíma se vyklubal pijan a tyran, takže Oldra mu šla raději z očí a nejčastěji trávila čas s babičkou, která ji naučila číst a milovat knihy.
Po pár letech se Oldra vrátila zpátky do Brna, kde vystudovala na telegrafistku a poštovní úřednici. Na poště ve Žďáru se seznámila s železničním úředníkem Janem Sedlmayerem, za kterého se provdala. Byť to podle jejích vzpomínek byl spíš sňatek z rozumu, vydržela s ním přes 40 let a měli spolu i syna.
Oldře život vdané paní nestačil a záhy se začala angažovat i ve společnosti - stála za kulturní činností Sokola ve funkci vzdělavatelky a organizovala třeba přednášku o Boženě Němcové.
Se začátkem 20. století se vášnivé čtenářce dostal do ruky spis Tomáše Garrigue Masaryka Mnohoženství a jednoženství, který ji oslovil. Proto se v roce 1906 vypravila na tábor lidu u Borové, konaný k 50. výročí úmrtí Karla Havlíčka Borovského. Tam byla Oldra spolu s dalšími mladými ženami Masarykovi a jeho ženě představena.
Tetčické nádraží bylo po dlouhá léta domovem rodiny Sedlmayerovy
Tehdy se zrodil platonický cit dvaadvacetileté ženy k šestapadesátiletému univerzitnímu profesorovi. Rozhodla se vstoupit do „jeho“ České strany pokrokové, kde se v roce 1911 dostala až do výkonného výboru. Znamenalo to často jezdit do Prahy, což si jako manželka přednosty stanice mohla díky režijní jízdence klidně dovolit.
Kromě politiky se Oldra věnovala i literární činnosti - psala básně, články a dokonce si časem troufla i na dramatizaci Karafiátových Broučků. Patrně se u ní projevilo Želenského dramatické dědictví, protože byla ve svém psaní celkem úspěšná. V roce 1913 ji zařadil časopis Český svět mezi 18 současných českých spisovatelek, které představil i na fotografiích. Jejím „domovským“ titulem se stal měsíčník „Sokolice“, kam pravidelně přispívala od prvního až do posledního čísla.
Po 1. světové válce se Oldra dál angažovala v politice a chvíli to vypadalo, že by se mohla stát členkou Revolučního národního shromáždění, ale z toho sešlo. V té době už žila s rodinou na železniční stanici v Tetčicích u Rosic. V roce 1923 se stala členkou Ženské národní rady, která vznikla a pracovala s podporou prezidenta Masaryka, který ženské politické hnutí všemožně podporoval.
Na zámku v Židlochovicích trávil Masaryk vždy několik týdnů v roce, kdy působil na Moravě
Ačkoliv se do té doby několikrát setkali, je zajímavé, že Masaryk si Oldřišky Sedlmayerové vlastně všiml jako ženy až v roce 1928, kdy už byla za čtyřicítkou. Během svého „moravského“ pobytu na zámku v Židlochovicích, který neměl moc rád kvůli velkému množství loveckých trofejí po bývalých majitelích z rodu Habsburků, vyjížděl každý den na cesty po okolí, kde se setkával s občany.
Při cestě do Rosic v červnu 1928 se opět potkal s Oldrou, která se mu snažila políbit ruku, což prezident nepovažoval za důstojné. Když se mu pak písemně omlouvala, pozval ji na zámek v Lánech, kde došlo k jejich sblížení.
TGM se s Oldrou často setkával v pražském Esplanade, v té době novém a luxusním hotelu v blízkosti Hlavního (tehdy Wilsonova) nádraží. Schůzky se konaly většinou koncem týdne a bývalo zvykem, že prezident odpoledne zamířil procházkou z Hradu do hotelu, kde se pár hodin zdržel, aby pak pokračoval pěšky na Vinohrady za Čapkovými „pátečníky“.
Hotel Esplanade patřil koncem 20. let 20. st. k nejmodernějším v Praze
Svým vztahem se milenci před okolím netajili - nezřídka obědvali nebo večeřeli ve společnosti Masarykových dětí či manželů Edvarda a Hany Benešových. Jen Alice Masaryková Oldru moc nemusela, takže schůzky probíhaly spíš v době jejích cest mimo Prahu.
Kromě pozdní lásky představovala moravská spisovatelka pro Masaryka i pomocníka při publikování jeho politických článků, které nechtěl vydávat pod vlastním jménem. Jeden čas také plánovali napsat společně román, ale z toho nakonec sešlo.
Mezi lety 1928 až 1934 si vyměnili stovky dopisů - častější byly ty směrem z Moravy k rukám prezidenta, ale i opačným směrem jich přišlo dost. Obvykle bývaly označeny slovem „Spal“ a vykřičníkem, ale Oldra si je buď z nostalgie či pragmatismu nechávala. Je zajímavé, že Masaryk v nich nepoužíval k oslovení jméno Oldřiška, ale Olina, Ola nebo „holka moje zlatá“.
Později, když už byl prezident Masaryk po smrti, argumentovala Sedlmayerová u jeho nástupce - svého známého Edvarda Beneše, že pokud jí nebude vyplacena kompenzace za náklady, které měla se vztahem k TGM, poskytne nejpikantnější listy tisku, aby mohla poplatit své dluhy.
To se nakonec nestalo, ale hrdinku našeho příběhu už moc pěkného nepotkalo. V souvislosti s okupací a válkou přišla o možnost publikování, během války ztratila syna a těsně po ní i manžela.
Nepodařil se jí ani návrat do politiky, kde chtěla působit za národní socialisty, ani navázat na prvorepublikovou publikační činnost. Když v roce 1954 umírala, byl kolem ní už úplně jiný svět, kterému nerozuměla a možná ani nechtěla.
Pomník padlých v 1.sv. válce v Tetčicích.
V Tetčicích naproti obecnímu úřadu dodnes stojí pomník padlým v 1. světové válce a prezidentu TGM, jehož stavbu Oldřiška Sedlmayerová iniciovala. I když se původní busta za války ztratila, od roku 2016 zdobí pomník její kopie. Dívá se směrem k místnímu vlakovému nádraží, odkud Oldra před bezmála sto lety mířila na schůzky se svým idolem.
Další informace:
Petr Zídek: Utajená láska prezidenta Masaryka Oldra Sedlmayerová, Euromedia Group, a.s., 2017
https://www.databazeknih.cz/zivotopis/oldra-sedlmayerova-66128
https://www.kic.rosice.cz/page/10087/article/5495/oldra-sedlmayerova
https://tetcice.cz/pamatky/
https://tetcice.cz/kronika-obce/
