Článek
Jako panelákové dítě se dvěma truhlíky muškátů na balkoně jsem záviděla všem, kdo měli zahrádku. Nejraději jsem chodila na procházky do vilkové čtvrti a obdivovala tulipány, mečíky nebo růže. A když některá občas rostla skrz plot, tak jsem neodolala, za což se i po letech majitelům omlouvám.
Mým hrdinou byl soused, jehož balkón se zelenal a kvetl pomalu celý rok. Však se květinám věnoval i profesionálně. Spoustu z nich vypěstoval ze semínek nebo řízků, které si vozil z tehdejší Jugoslávie. Nedivte se, v té době ještě nepanovaly žádné přísné restrikce o dovozu rostlin přes hranice.
V dobách tchýniných jazyků a difenbachií se mi zvlášť líbily exoticky působící ibišky. Jeden jsem tenkrát dostala za pomoc při zalévání sousedovy „botanické zahrady“ po dobu jeho dovolené. Dodnes mi jeho potomci dělají radost celé léto na terase.
Přesně deset let mne těší i lososový muškát, který jsem dostala na rozloučenou od „paní domácí“ z penzionu v Lokti. Její zahrada přímo pod hradem byla ze říše snů. Také za ni dostala několik ocenění a každou volnou chvilku věnovala kaskádám květů přímo vedle železniční trati u Ohře.
Snažím se zasadit kde co a občas bývám i překvapená, když se podaří. Ke květinám prohodím sem tam nějaké slovo a obdivuji každého, kdo má „zelené ruce“ a vykvetou mu i zapomenuté hrábě.
Bohužel zbytek rodiny mou vášeň pro okrasnou zeleň moc nesdílí. Pominu-li manžela, který má tendenci přejet pokaždé sekačkou minimálně 1 rostlinu (spíš víc) a za mé nepřítomnosti buď usušit nebo naopak utopit pokojovky, „dostala“ mne nedávno pubertální dcera.
Povinnosti mne odvedly na 14 dnů mimo domov, a tak jsem se s prosbou o zalévání tentokrát obrátila na ni - přece jen jsou prázdniny, tak jí povinností ubylo. Po návratu jsem zjistila, že suché jsou nejen kytky v květináčích hned u vchodu, kolem kterým minimálně 2× denně prošla, ale do „věčných lovišť“ se odebral i šáchor zdobící okno na toaletě.
Když jsem to nadělení slečně ukazovala, dostalo se mi reakce doprovázené významným zakoulením očima: „A mami, musíme mít těch kytek tolik?“
Hmm, tak se mi zdá, že se jablíčko zakoulelo asi dost daleko od mateřského stromu.
