Článek
Tohle brněnské náměstí zrcadlově obrácené proti oblíbenému a výstavnímu „Zelňáku“ totiž neskýtá právě nejpříjemnější pohled. Polovinu z něj zabírá ohrazené parkoviště, nad druhou se naklání věž a stěny bývalého františkánského kláštera, které už řadu let podepírá lešení.
Dominantou vstupu na něj je průčelí kostela sv. Máří Magdaleny kopírující někdejší štít židovské synagogy. Ta tu stávala do poloviny 15. století a za ní se prostírala židovská čtvrť, která ale vzala za své v roce 1454. Tehdy byli Židé z nařízení krále Ladislava Pohrobka vykázáni z Brna. Stalo se tak náhle, po dvou stech letech, kdy se tu Židé těšili relativnímu bezpečí, a dokonce sem přicházeli i vyhnanci z německých zemí. Mezi dnešním palácem Padowetz, kde stála Židovská brána pro vstup do Brna, a synagogou se rozkládala celá čtvrť, kde žily desítky rodin. Existovala tu dokonce i židovská škola.
Židé, kteří se nesměli věnovat řemeslům, pracovali s penězi, což bylo pro změnu zakázáno křesťanům. Po neklidných časech husitských válek, kdy si od nich půjčovala ve velkém šlechta, měšťané i Ladislavův dědeček, císař Zikmund, narostly dluhy do astronomických výšek a bylo třeba je „vyřešit“. Málokomu se chtělo (a měl na to) do jejich splácení.
Žluté průčelí „prokletého“ kostela sv. Máří Magdaleny z Masarykovy třídy
Nebylo by to poprvé v historii Evropy, kdyby vše vyvrcholilo pogromem. Tomu ale hodlal mladičký Ladislav, kterému v té době bylo pouhých 15 let, zabránit. Vítanou záminkou se mu stala kázání mnicha Jana Kapistrána, který své tažení proti kacířským Čechům a Moravanům, ale i Židům, zahájil právě na Petrově v Brně.
Ladislav nařídil, že se v červenci 1454 musí všichni Židé z Brna vystěhovat, nechat tu veškerý svůj majetek a z dluhů mohou žádat jen vrácení původní částky bez úroků. Když Židé zjistili, kolik uhodilo, našlo se prý hned několik, kteří místo, odkud museli odejít, prokleli.
Kapistránovi vyneslo jeho kázání na Petrově po letech titul ochránce Brna, katolíkům začala synagoga sloužit coby kostel sv. Máří Magdaleny, ale jakoby celá čtvrť byla pořád ve stínu dalších výstavních částí města.
Ulice vedoucí k Římskému náměstí je pojmenována na památku františkánů
Trvalo dalších dvě stě let, než se sem z prostor před hradbami přestěhovali františkáni. Jejich klášter s kostelem byl při obléhání Brna Švédy vypálen do základů a oni jako náhradu dostali sv. Máří Magdalenu a čtyři přilehlé gotické domy. Po jejich stržení nechali vybudovat barokní kostel s klášterem, kam se přestěhovali.
Jenže z nových prostor se neradovali o moc víc, než sto let. Už v roce 1787 rozhodl císař Josef II. o zrušení kláštera a jeho přeměnu na vojenský sklad. Aby toho nebylo málo, v roce 1852 kostel vyhořel a byl přestavěn do dnešní podoby. Po františkánech přišli na začátku 20. století do kláštera eucharistiáni, kteří tu vydrželi jen do uzavření klášterů komunisty na počátku 50. let. V 90. letech získal kostel sv. Máří Magdaleny řád petrínů, později jej převzala sama brněnská diecéze.
Ještě v prvních letech 21. století byli věřící i návštěvníci Brna zvyklí, že je kostel celodenně otevřený. Zlom nastal v roce 2019, kdy došlo k havárii vody, která zasadila stavbě citelnou ránu. Stejně jako na vedlejším klášteru přibyly i tady podpěry a na stěnách jsou čím dál zřetelnější praskliny, které věřící „léčí“ alespoň náplastmi s přáním, aby se kostel brzy „uzdravil“.
Podpěry kolem barokního sousoší a praskliny ve zdech kostela
Důvodem není jen zmíněná havárie vody, ale hlavně to, co je běžným okem neviditelné. Když se kostel i klášter budovaly, zůstaly pod zemí rozsáhlá sklepení v několika výškových úrovních. Nejstarší jsou dokonce románská z lomového kamene, nechybí ani gotická část, která ale byla během stavby kláštera doplněna o barokní zdi a klenby.
To vše se odhalilo nešťastnou náhodou, kdy v roce 1982 projížděl přes Římské náměstí popelářský vůz a náhle pod ním povolila dlažba. Při následném zkoumání se zjistilo, že se probořily ne jedno, ale hned dvě patra kleneb. To a zmizení květinářky Marie Bartošové v podzemí před nemocnicí sv. Anny v roce 1976 vedlo k projektu podrobného zkoumání a mapování brněnského středověkého podzemí, jehož část je dnes už zpřístupněna zájemcům pod Zelným trhem.
Prozatímní „léčba“ kostela věřícími
Prostor pod Římským náměstím se to ale zatím netýká. Dodnes ještě nejsou spolehlivě zmapovány, výraznou škodu na nich v 80. letech minulého století napáchalo tehdejší rozhodnutí část zabetonovat, což znemožnilo jejich zevrubné zkoumání.
Proto jsou budovy v čím dál tím dezolátnějším stavu, praskají a věž kostela si vysloužila přezdívku „šikmá“. Důvodem je i fakt, že při její stavbě nebyla dostatečně založena při své pozdější dostavbě. Je totiž mladší, než vlastní kostel. Další podpůrné lešení je dnes i přímo uvnitř kostela, který se pro věřící otevírá z bezpečnostních důvodů spíš výjimečně.
Areál bývalého kláštera dnes patří soukromé firmě, která sice prý jedná s biskupstvím, kde vlastně končí kostel a začíná klášter, ale na řešení havarijního stavu to zatím nic nemění. Celou věc sledují i památkáři, kteří zatím mají svázané ruce, ale do budoucna uvažují o radikálním kroku. Tím by mohlo být vyvlastnění památky podle památkového zákona, pokud její majitel v brzké době nezačne sám nic podnikat pro její záchranu.
Nezbývá si, než přát Římskému náměstí, aby už konečně byla prolomena dávná kletba a i z něj se stalo příjemné místo pro Brňany i turisty, kde by si mohli třeba zpříjemnit procházku Brnem posezením a výhledem na uzdravený kostel.
Římské náměstí s parkovištěm a chátrajícím klášterem
Pro další informace:
