Článek
Hybatelem veškerého kulturního dění se stal ani ne čtyřicetiletý rodák z pražské židovské rodiny, vystudovaný právník, ale duší milovník všeho krásného, Josef Polák. Právničina byla touhou jeho otce - majitele malé továrny na kartonáž, sám Josef by raději studoval kunsthistorii.
Jenže během pár let bylo všechno jinak. Za 1.světové války byl Josef odvelen k armádě na východní frontu, ale už po roce pro chatrné zdraví přešel k pomocnému nemocničnímu personálu do Košic. Tady se poprvé oženil a rozhodl se zůstat i po konci války a vzniku Československa.
Coby armádní propagační důstojník měl přehled, co se v Košicích na kulturní scéně děje. Trápil ho neutěšený stav místního Rákocziho muzea, které se mu postupně podařilo změnit na Východoslovenské muzeum. Sám se stal jeho správcem sbírek a později dokonce i ředitelem.
Velký přínos měl Polák v tom, že jej nezajímaly pouze historické předměty, které všemožně pro své muzeum sháněl na svých cestách po východním Slovensku a na Podkarpatské Rusi, ale živě se zajímal i o moderní trendy a aktivně k sobě zval mladé umělce.
Práci mu „usnadňovala“ politická situace, kdy zejména z Maďarska po nástupu fašistické Hortyovské vlády řada levicově smýšlejících malířů mířila s jednosměrnou jízdenkou do Berlína nebo do Paříže. Shodou okolností vedla železniční trasa, kudy odcházeli, přes Košice, kde někteří z umělců delší či kratší čas zůstali, někteří i napořád. To byl i případ malířů Gejzy Schillera či Konštantína Bauera.
Ideově navazovali na košického rodáka a vizionáře nových výtvarných forem Konštantína Kövári-Kačmarika, který sice ve svých obrazech určil směr moderního malířství, ale sám se poválečného vývoje nedožil, zemřel už v roce 1916.
F. Foltýn- Cikánská čtvrť v Košicích, 1923, výřez, v majetku Moravské Galerie Brno
Trochu jiný osud měl rodák ze šumavských Stach František Foltýn. Na Slovensko zamířil po skončení války, kterou s C.a k. armádou absolvoval na albánské a ruské frontě. Poté si syn zedníka a od 12 let sirotek, který se vyučil malířem porcelánu a po večerech si doplňoval výtvarné vzdělání, chvíli vydělával v Bratislavě malováním předloh pro pohlednice, než jej pozval Josef Polák do Košic (1920).
Tady, v umělecky hutném prostředí našel Foltýn svůj styl v tvarové i barevné hyperbole, jaká se u něj projevuje v krajinomalbě i ve figurálních motivech. S přáteli podnikal výpravy do okolí města i delší výlety na Podkarpatskou Rus, odkud si přiváželi avantgardně pojaté náměty.
Ve stejné době se pokusil i o scénografii (navrhoval scénu k prvnímu slovenskému uvedení Ze života hmyzu od bratří Čapků v Košicích), ale malba a další techniky (mj. kresba, grafika, reliéf) krajin i postav u něj nakonec zvítězily. Zajímavý je Foltýnův ponor do duše Dostojevského a jeho Raskolnikova, ke kterým se malíř ve svém košickém období několikrát vrátil a jejichž „portrétům“ vdechl rysy vlastní tváře.
Foltýnovo košické období skončilo po 4 letech, kdy se v roce 1924 vydal do Paříže. Tam opustil své kubismem a expresionismem ovlivněné „slovenské“ období a vrhnul se po hlavně do abstrakce. Ani po svém návratu těsně před 2. světovou válkou, kdy zakotvil v Brně, se už ke košické lince svého díla nikdy nevrátil.
František Foltýn - Prodavačka, 1922, obraz z majetku Východoslovenské galerie v Košicích byl zničen při požáru instituce v roce 1985
Nejen Foltýnova tvorba, ale i díla jeho košických souputníků se v posledních letech dostávají do hledáčku sběratelů a investorů do umění. Ceny jejich děl stoupají do statisíců korun a desítek tisíc eur.
Bohužel je to ale i výzva pro podvodníky. Když se před dvěma lety konala velká výstava Foltýna a Schillera ve Východoslovenské galerii, kde byly zastoupeny i sbírky od soukromých osob, zjistili odborníci při laboratorním průzkumu, že minimálně třetina vystavených děl nepocházela z období před sto lety, ale byla mladší, a tudíž nemohla být od autorů, ke kterým se hlásila.
Během posledních let se na trhu objevilo jak na Slovensku, tak i v České republice na pět desítek děl, která by měla patřit ke Košické moderně, ale jejich původ není 100% ověřený. Není jisté, zda jde o čerstvé falzifikáty, nebo někdo maloval dle vzorů už před lety, každopádně po odborné expertize se v barvách použitých při malbě objevily složky, které se začaly používat nejdřív ve 30. resp. 40 letech minulého století, kdy už byla Košická moderna minulostí. Většina z nich pochází údajně ze soukromé sbírky košické rodiny Buchnerových, kterou zdědili po svém dědečkovi - sběrateli. Kromě Foltýna bývají k prodeji nabízena i díla Gejzy Schillera či Konštantína Bauera.
Je zajímavé, že noví majitelé - i když ví, že v jejich držení nejsou originály - dosud v žádném z případů nepodali trestní oznámení. Naopak dávají přednosti domluvě s původním majitelem, že mu obrazy vrátí, případně si je nechávají.
Jeden z takto vrácených obrazů - Foltýnova Periferie - už byl dokonce dražen v aukci. Jen díky ředitelce Východoslovenské galerie Dorotě Kenederové, která upozornila na výsledky expertizy vyvracející jeho pravost, se nedostal k podvedenému zákazníkovi, který za něj měl zaplatit 700.000 Kč.
Pro kontext:
Jiří Hlušička: František Foltýn, 1891-1976, Galerie Antonína Procházky, 2006
Dušan Karolyi: Je na východe dielňa na falošné obrazy košickej moderny? Aj Východoslovenská galéria vystavila falzifikáty, DennikN.sk, 30.7.2024
