Článek
Malý barg před ní ale napovídá, že by se po 105 letech mohla konečně vrátit ke své někdejší kráse, jako z časů, kdy si ji v roce 1920 nechal vybudovat ředitel důlního podniku v nedalekém Boršově nad Vltavou Viktor Konrad.
Patrová vila s balustrádami, nikami a honosnou vstupní halou se ale už po třech letech stala domovem jiné rodiny. Velkopodnikatel v čištění peří pomocí páry Josef Kohn, který se ale po dohodě se svými čtyřmi bratry nechal přejmenovat na méně židovsky znějící Kende, se sem přistěhoval i se svou ženou Helenou a třemi syny.
Vstup do Kendeho vily
Dva mladší mu dělali jen samou radost. Otto (1912) byl hlava otevřená a díky tomu později vystudoval s úspěchem práva. Teprve tříletý Erich byl zdravé a živé dítě, kterého bylo všude plno.
Jen nejstarší Rudolf dělal rodině starosti. Když přišel 14. února 1910 na svět, místo radosti s ním přišlo do jejich domácnosti mnoho smutku. Původně se měla narodit dvojčata, jenže porod se zkomplikoval a přežil jen on, navíc s trvalými následky - měl ochrnutou ruku a nohu.
Přesto malý Rudolf projevoval přímo ukázkovou chuť do života a nejvíc jej těšila hudba. Dnes už nikdo asi nezjistí, jakým způsobem mohl později vyučovat své žáky hře na klavír, každopádně se tak dělo. Dokonce byl i autorem vlastních skladeb, které mu právě jeho žáci pomáhali zapisovat do not.
Hlavní halu zdobí pozoruhodná řezbářská výzdoba
Život ve vile se zadrhl s příchodem Němců do Československa okradeného o Sudety. Nejpozději v květnu 1939 byla rodina vystěhována z vily, kterou zabralo gestapo. Všichni Kende se přesunuli do bytu v ulici Dr. Stejskala, odkud se v roce 1942 vydali s transportem do Terezína.
Odtud pak putovali Josef a Helena do Osvětimi, kde byli 14.října 1944 oba zavražděni. Erich Kende zahynul v březnu 1945 v Dachau, Ottu ztloukli v Mauthausenu v posledních dnech války essesmani tak, že zemřel 10. května 1945.
Paradoxně jediný, kdo přežil a vrátil se 1. července 1945 do rodných Budějovic, byl tělesně postižený Rudolf, který celou dobu prožil v Terezíně. Sám tu ale dlouho nevydržel, nejprve se po pár měsících přestěhoval do nedalekého bytu a později na chatu do Doudleb, kde zemřel v srpnu 1958. Jako jediný z rodiny je také pohřben na českobudějovickém židovském hřbitově.
Ve sklepních kójích jsou dodnes vsazené dveře k celám
Gestapu přestala s nárůstem agendy záhy Kendeho vila stačit, a proto se časem stěhovalo do větších prostor na dnešním Senovážném náměstí. Naopak v Otakarově ulici se zabydlela služebna německé kriminální policie - Kripo. Její doménou bylo stíhání mlynářů, kteří mleli lidem „načerno“ obilí či řezníků, kteří bez povolení prováděli porážky hospodářských zvířat.
Nechvalně proslulým se stal zejména kriminální asistent SS-Oberscharfűhrer Franz Lifka, který během výslechů zadržených ve své pracovně č. 5 neváhal používat pěsti a kopance, aby z dotyčných vytloukl doznání.
Až po válce se zjistilo, že autorem celé řady anonymních udání, která Kripos dostával na obchodníky či hospodské, byl sám Lifka, který si tak vyřizoval účty s lidmi, kteří mu nechtěli jít „na ruku“. K jeho potrestání nikdy nedošlo, hned 5. května 1945 spolu s dalšími pracovníky Kripa uprchl směrem na Boletice a jeho stopa končí v prostoru Šumavy.
Památkou na válečnou historii vily jsou dodnes sklepní kóje upravené na vězeňské cely, včetně dveří opatřených okénky na podávání jídla a kontrolu zadržených.
Kameny zmizelých před vstupem do vily
Po válce sloužila vila jako lékařská ordinace v kombinaci se soukromým příbytkem, ale postupně na ni majitelé přestávali stačit. Proto ji nabídli městu České Budějovice, které ji před dvěma lety zakoupilo a plánuje ji „probudit“ k novému životu. Po úpravách by měla fungovat jako kulturní centrum.
Zatím ji má propůjčenou Paměť národa Jižní Čechy, která tu pravidelně pořádá komentované prohlídky a také výstavy. Momentálně jsou k vidění ilustrace českobudějovického lékaře, básníka a výtvarníka Karla Fleischmanna, které vytvořil během svého pobytu v terezínském táboře.
Díky důmyslnému úkrytu přímo v jedné z budov přečkaly i jeho poslední cestu do Osvětimi a dnes jsou názornou ilustrací bezpráví, kterého byl Freischmann denně svědkem, když se staral v Terezíně o nemocné a přestárlé vězně.
Neméně syrové jsou i válečné grafiky legionáře a prvorepublikového důstojníka Otty Matouška, který na rozdíl od Flesichmanna pobyt hned v několika koncentračních táborech přežil.
Zahrada u vily si zachovala stopy prvorepublikového půvabu, včetně cestiček, některých stromů i vodního prvku
Za zprostředkování prohlídky Kendeho vily děkuji Janu Ciglbauerovi z Paměti národa Jižní Čechy.
Pro další informace:
