Hlavní obsah
Příběhy

Ta hanba - slovenská turistika se rozbrečela po jediné větě

Foto: knihoMolka

Stromy v zahradě vily Tugendhat coby svědci historie rozpadu Československa - vpravo kmen platanu obrostlý břečťanem, vlevo úzký kmen nového jerlínu japonského

Nevím, zda to zažívají průvodci i po dalších brněnských památkách, ale při procházce zahradami brněnských vil je poměr českých a slovenských návštěvníků vyrovnaný, spíš lehce ve prospěch druhých.

Článek

Možná sem turisty zpoza řeky Moravy láká kromě klidu uprostřed zeleně a přitom jen pár kroků od centra města i možnost podívat se, kde před bezmála 33 lety zaznělo definitivní „půjdeme od sebe“.

V srpnu 1992, kdy tu probíhala jednání mezi českou a slovenskou vládou, připravili organizátoři separátní jednání jejich hlav přímo uprostřed zahrady. Často se mluví o platanu, který opravdu stojí nedaleko, ale ve skutečnosti tehdy seděli Václav Klaus a Vladimír Mečiar na židličkách pod korunou mohutného, přes sto let starého jerlínu japonského.

Tenhle strom je požehnáním pro včely - kvete jako jeden z mála poslední, až v srpnu. Zda byly v době setkání Klause s Mečiarem jeho větve obsypané hrozny květů, to se dnes z dochovaných fotek nedá poznat, každopádně původní strom už v zahradě nenajdete.

Za jeho zmizením ale nemusíte hledat žádné konspirace, prostě dožil úctyhodných 114 let a odešel. Místo něj je dnes v zahradě vysazený nový jerlín s o poznání tenčím kmenem, než jaký se rýsuje na původním snímku za Vladimírem Mečiarem.

Foto: Peter coxhead/wikimedia.commons/CC-BY-SA-4.0

Kvetoucí jerlín japonský

Když prohlídka zahrad skončí, obvykle ještě prohodíme pár slov. Naposledy tu byla kromě dalších návštěvníků skupinka slovenských turistek - čtyři sympatické dámy na výletě. Padla otázka, odkud jsou - každá z jiného konce země pod Tatrami, jedna přijela dokonce až z východoslovenského Prešova.

Ujela bratru 500 kilometrů, aby strávila víkend v Brně s kamarádkami. Možná to byly spolužačky ze školy, které se alespoň jednou do roka setkávají a vyrážejí spolu trochu si odpočinout od práce, od rodin i od všeho, co se na Slovensku děje, a že toho není málo.

Slovenštinu mám moc ráda, odmalička jsem v ní vyrůstala a neztratila s ní kontakt ani po rozdělení republik. Sice si v ní netroufám mluvit, ale s chutí se učím nová slova a pořád objevuji, že jich je ještě dost, která neznám.

Proto, když přišla řeč i na současné Slovensko včetně politiky, kdy Klaus s Mečiarem už jsou čistou historií, bezelstně jsem přiznala, že denně sleduji všechna tři hlavní média objektivně informující o Slovensku - Denník N, Aktuality.sk i SME. Doporučil mi je před časem sám premiér Fico, když jim odmítl odpovídat na otázky a dokonce jim chtěl zakázat přístup na Úřad vlády.

Absolutně mne zaskočila reakce jedné z dam. Rozbrečela se a jen opakovala, jaká je to hanba. Nedivím se jí, nad tím, co od voleb v září 2023 předvádí Robert Fico a jeho čtvrtá vláda, opravdu často zůstává rozum stát.

Nebudu se tvářit, že jsem pyšná na všechno, co se děje na politickém nebi u nás, na to už jsem po letech až moc velký realista. Jen doufám, že po našich letošních volbách se také nebudu muset v cizině stydět a nová vláda, která z nich vzejde, mi nebude vhánět slzy do očí.

Pro další informace:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz