Článek
Dramatický odchod bratří Mašínů v říjnu 1953 přes Východní Německo do svobodného světa nebyl až tak 100% úspěšný. Z původně plánované čtyřdenní cesty byl nakonec měsíc a z původní pětice přátel se do vysněného cíle - západní části Berlína - dostali jenom tři mladíci.
Málokdo ale ví, že se oba Mašínové pro své kamarády chtěli do NDR vrátit, jen co od Američanů dostanou zbraně, a zabránily jim v tom jen přímé rozkazy amerických důstojníků.
Kromě Zbyňka Janaty zatčeného už po přestřelce v železniční stanici Uckro - Zbyněk Janata – Wikipedie (wikipedia.org) a Václava Švédy, kterého postřeleného a silně krvácejícího zatkli východoněmečtí policisté v lese u Waldova - Václav Švéda – Wikipedie (wikipedia.org), patřil k bratrům Mašínům i „ten třetí vzadu“ Milan Paumer (1931 - 2010).
Milan poznal Josefa a Radka Mašínových už za války, kdy se po zatčení otce přestěhovali do Poděbrad. Nejprve jim od svého otce, vlastence a Sokola, nosil drobná přilepšení k hubeným válečným přídělům jídla, později se - coby přibližně stejně staří kluci - skamarádili a zjistili, že vyznávají stejné ideály. Tak se přirozeně stal po válce jejich dalším spolehlivým „spolupachatelem“, byť nebyl u všech akcí, které v rámci 3. odboje podnikli. Skupina bratří Mašínů – Wikipedie (wikipedia.org)
Milan Paumer měl celý útěk v říjnu 1953 ztížený o to, že právě sloužil povinnou vojenskou službu na Slovensku, takže byl veden coby dezertér. Hned na začátku cesty se mu podařilo zapadnout do hluboké díry v lese a ztratit svojí pistoli. Na dohled od Berlína utrpěl navíc průstřel břicha s masivním vnitřním krvácením.
Po úspěšné operaci byl transportován do Západního Německa, kde - stejně jako oba Mašínové - vstoupil do US Army. V té době všichni kamarádi předpokládali - vyhecováni komunistickou rétorikou - že je 3. světová válka na spadnutí a oni se za pár měsíců vrátí v čele americké armády domů.
Náraz do reality, že se žádná válka ze strany západu nechystá, byl pro mladíky tvrdý. Přesto si všichni „odkroutili“ pár let v armádní službě, jen už ne v Evropě. Milan se dostal do Koreje, kde se v padesátých letech válčilo mezi severní a jižní částí. Když měl po pěti letech podepsat nový kontrakt a dostat vyšší hodnost, rozhodl se raději odejít.
První dolary mimo armádu si vydělával lovem přemnožených nutrií na Floridě, což se mu dařilo do chvíle, než přišel hurikán. Ten nejenže zbořil chajdu, kde měl Milan cca 2.000 nutriích kožešin připravených na prodej, ale zároveň „spláchl“ i zbývající zvířata.
Další Milanovou zastávkou bylo Miami, kde se rozhodl taxikařit. Vydrželo mu to až do důchodu, na který se - na rozdíl od Radka a Josefa Mašínů - chtěl vrátit do Československa. Díky mladšímu bratrovi se mu podařilo vybudovat si nový domov ve staré vlasti. České pojetí demokracie ho zas a znovu přivádělo k úžasu, co všechno byla polistopadová společnost schopná bývalým soudruhům odpouštět.
Pokusil se i o politickou kariéru, kdy kandidoval za Konzervativní stranu do Evropského parlamentu, ale neuspěl.
Litoval někdy toho, jakým způsobem se podílel na 3. odboji? „Nemohli jsme po nich házet švestkovýma knedlíkama, když oni na nás měli bouchačky,“ zhodnotil svoje působení po letech při rozhovoru s dokumentaristou Milanem Hanušem.
Nedávno se třídílný dokument s vyprávěním Milana Paumera objevil na stránkách Českého rozhlasu v sekci Dokument Plus. Schválně si ho poslechněte, ať si můžete na celou věc udělat vlastní, nezkreslený názor. Příběh Milana Paumera, jednoho ze skupiny bratří Mašínů | Plus (rozhlas.cz)
