Článek
Pravda, ne na letošní, ale příští - v roce 2026, kdy by podle tvůrců měl do kin dorazit původně už neplánovaný, ale právě vznikající pátý díl pohádky-nepohádky proslulé svými nekorektními vtipy, výborným soundrtackem, cameo rolemi slavných pohádkových postav, a hlavně skvělou animací.
Když se v roce 1990 objevila kniha Sherk! kreslíře a spisovatele Wiliama Steiga, bylo jejímu autorovi už 83 let. Narodil se v roce 1907 v New Yorku, kam odešli jeho rodiče ze strachu před pogromy z rodného Lvova. Během třicátých let začal pravidelně publikovat své kresby v The New Yorkeru, ale k vlastní tvorbě knih se dostal až poměrně pozdě, až když mu bylo jedenašedesát. Možná i proto si mohl dovolit poněkud peprnější humor, který jej záhy proslavil.
Pohádka o zlobrovi (Shrek vzniklo z jidiš výrazu pro „strach“) se zalíbila nejen dětem, ale i režiséru Stevenu Spielbergovi, který k ní koupil práva a chtěl ji natočit už v roce 1991 s hlasem Billyho Murraye coby zlobra a Steva Martina jako oslíka. Z původního projektu nakonec sešlo, Spielberg si podržel post producenta a přípravu filmu svěřil dvojici mladých režisérů Vicky Jenson a Andrewu Adamsonovi.
Ukázalo se to jako šťastná volba, protože oba se trumfovali řadou nápadů, které posouvaly příběh pořád výš. Mimochodem, coby předobraz animovaného zlobra si vybrali někdejšího francouzského zápasníka Maurice Tilleta, který trpěl nemocí deformující horní polovinu těla do extrémní velikosti oproti spodní části. Trvalo to bezmála pět let, než byl film hotový, ale studio Dreamworks cítilo úspěch, a tak ještě před premiérou už se začalo pracovat na pokračování.
Dneska už si Shreka nelze představit bez hlasů Cameron Diaz (Fiona), Eddieho Murphyho (oslík), a hlavně Mika Meyerse v hlavní roli. Jenže původně měl mluvit zeleného obyvatele bažiny úplně jiný herec. Třiatřicetiletý komik Chris Farley měl dokonce část dialogů natočenou, když jej v prosinci 1997 našli předávkovaného drogami. Po něm se úkolu ujal Meyers, který byl v té době na vrcholu díky „ujetým“ snímkům jako Wayenův svět nebo parodiím na bondovky a další špiónské filmy Austin Powers.
Díky Shrekovi se dokonce přepisovaly dějiny udílení Oscarů, kdy byla kvůli němu vytvořena speciální kategorie „nejlepší celovečerní animovaný film“. Bohužel žádné z jeho pokračování už další vytouženou sošku hollywoodského naháče nezískalo.
Mezi lety 2003 - 2017 byl Shrek a jeho přátelé k vidění v Disneylandu na Floridě
Shrek je totiž jednou z kultovních záležitostí, která málem „sežrala“ sama sebe. Kromě tří regulérních pokračování vznikl i vánoční speciál a později byl na téma pohádky navíc vytvořen muzikál. Ve floridském Orlandu existovala i expozice v zábavním parku, kde se zájemci mohli potkat s hlavními postavami naživo. Název posledního filmu, který zněl „Shek: Zvonec a konec“ jasně naznačoval, že nic dalšího už se do budoucna neplánuje.
Nevím, jak pro vás, ale pro mne zůstává ze všech čtyř dosud natočených dílů Shreka tím nejlepším druhý, který začínal přesně tam, kde ostatní „slušné“ pohádky končí. Totiž vzali se a žili spokojeně. Jenže pak Shrek s Fionou dostali královskou pozvánku od jejích rodičů a vypravili do království za sedmero horami, kde se z jejich pohádkového manželství stala noční můra.
Dvojka byla mnohem odlehčenější než úvodní díl, pohrávala si s „dospělými“ tématy mezilidských vztahů, a navíc se právě v ní objevila i postava kocoura v botách namluvená v originále se španělským přízvukem Antonia Banderase, který jí propůjčil šmrnc Zorra okořeněný pěknou dávkou nadhledu a roztomilosti. Taky byl jedinou postavou, která se postupně osamostatnila a dostala vlastní filmy. Nebyly špatné, ale bez Shreka to nějak nebylo úplně to pravé „ořechové“.
Další nepřehlédnutelnou postavou dvojky byla zákeřná „kmotřička víla“, jak si ji s chutí namluvila a zazpívala britská muzikálová matadorka Jennifer Saunders. Její syn, princ Krasoň s hlasem Ruperta Everetta už bohužel tolik charisma nezdědil, i když nápad s jím vedenou vzpourou „zlých pohádkových postav“ ve třetím pokračování měl také něco do sebe a byl pro změnu oceněn britskou filmovou cenou BAFTA.
Už zmíněná čtyřka byla spíš trápením jak na straně tvůrců, tak i diváků, sázka na Rampelníka a jeho pokus o únos pohádkového království očividně nevyšla. Svědčí o tom i suverénně nejhorší hodnocení diváků ze všech Shrekových filmů.
A co čeká Shreka v budoucnosti? Pořád je s Fionou, jejich děti jsou v pubertě(!) a jim se daří více-méně proplouvat pohádkovou realitou se všemi starými a možná i pár novými postavami. Doufejme, že patnáctiletá pauza od posledního dílu stačila na vybroušení nejen hlavní dějové linky, ale i vycizelování všech gagů. Minimálně to bychom si za tak dlouhé čekání určitě zasloužili.
Pro další informace:
