Článek
Rozhodně se nehodlám zastávat Putinovy vize evropských dějin a jeho „zábavného“ školení, které v minulém týdnu poskytl mediální hvězdě z USA Tuckeru Carlsonovi.
Aby bylo jasno, osobně za novináře považuji někoho, kdo nesedí jen u počítače, ale jde do terénu, sbírá poctivě informace a nebojí se nasazovat vlastní kůži, aby přinesl dobrou a pokud možno i vyváženou reportáž. A pokud jde dotyčný dělat rozhovor, připraví se tak, aby měl povědomí jak o dotazovaném, včetně jeho názorů a osobnostních rysů, tak i o tématech, na která se ho bude ptát.
Na druhou stranu mne překvapilo, kolik negativní kritiky dostal člověk, který si sedl naproti válečnému zločinci, aby s ním udělal rozhovor. Jedna věc je, pro jaké publikum ho dělal a jaké to má asi hlubší povědomí o evropských dějinách. Nebudeme si dělat iluze, že nijak velké.
Druhá věc je, že Tucker přišel nedostatečně připravený a sehrál úlohu užitečného idiota, který nebyl sto zastavit Putina (pokud by si to troufl) a rovnou mu říct, že vykládá vyložené historické nesmysly (popolšťování původních Rusů) a naopak zamlčuje fakta (třeba Ribbetrop-Molotovův pakt o „rozdělení“ Polska mezi Německo a Sovětský svaz ze srpna 1939, uzavřený těsně před vypuknutím 2. světové války).
Faktem je, že zatímco u nás ví ze školy většina lidí, že 2. světová válka začala napadením Polska 1. 9. 1939, pro běžného Rusa začala Velká vlastenecká válka až 22. 6. 1941 vpádem německé armády na jeho území a pro USA válka odstartovala 7. 12. 1941 útokem japonského letectva na Pearl Harbour.
Nejinak je to s koncem války - Evropě „padla“ už 8. 5. 1945, Rusku až 9. 5. 1945 a Americe dokonce až 2. 9. 1945, kdy japonský císař Hirohito podepsal kapitulaci.
Evropa má vůbec tendenci vztahovat svoje dějiny za obecný úzus, který musí přece každý na světě znát. Ruku na srdce - o Norimberském procesu jste nejspíš slyšeli, ale víte něco konkrétního třeba o Tokijském procesu, kde se pro změnu Asie vypořádávala se svými válečnými zločinci?
A kolik toho víte o historii Asie, Indie, Latinské Ameriky nebo Afriky? Myslím, že pokud nejste vysloveně nadšencem, asi vám konkrétní data a události také moc neřeknou.
Což opět neznamená, že se chodí na rozhovor s hlavou válčícího státu bez pořádné přípravy. Tedy pokud za tím nebylo ještě něco jiného, co možná Evropan nerozklíčuje, ale Američanovi v čase blížících se prezidentských voleb tím bylo vysláno celkem zřetelné poselství. Jaké? Třeba o tom, že pokud budou volit Carlsonova oblíbence Donalda Trumpa, mohou napříště „tu evropskou lapálii“ klidně pustit z hlavy. Myslím, že o to v celém slavném interview šlo na prvním místě.
