Článek
Začátek obstaral krátký proslov zástupců obce, následovalo vystoupení už odrostlejších dětí s flétničkami, pak přišly na řadu slavnostní podpisy rodičů do kroniky narozených a na závěr focení ve zmíněné kolébce. Summa sumárum, za půl hodinky bylo hotovo, takže se spokojená miminka nestihla ani začít rozčilovat.
Ještě před pár lety se přitom vítalo minimálně 3×do roka a scházelo se tu tolik novorozenců s doprovodem, že malá síň doslova praskala ve švech. Vrchol byl samozřejmě před cca 15 lety, kdy se vítalo i deset nových občánků najednou. A to občas s pořádnou „muzikou“, jak už to bylo slečnám a mladým pánům v parádních dupačkách či šatičkách dlouhé.
Zkrátka i v malé obci kousek od Brna - aniž by v ní kdy vznikl regulérní satelit - je znát, že babyboom je minulostí. Husákovy děti slaví vesměs abrahámoviny, čili zejména od žen už se další děti čekat nedají. Do reprodukčního věku naopak došla slabá devadesátková generace, která sice zas tolik mateřství neodkládá, ale o to víc si rozmýšlí, zda vůbec chce přivést na svět potomky. Upřímně, ani se jim chvílemi nedivím, když se rozhlédnu po současném dění ve světě.
Jak ale říkají místní pamětníci - po roce 1989 bylo ještě hůř. To se vítalo jen 1× do roka a vypadalo to, že je se vsí amen. Mladí houfně odcházeli do měst či do ciziny. Málokdo by si tenkrát vsadil, že stačí uběhnout deset let, než se do místa v rozumné dojezdové vzdálenosti pohrnou mladí, kteří chtějí stavět rodinná hnízda a „vyvádět do nich mladé“. Povedlo se - během čtvrt století se počet obyvatel víc než zdvojnásobil.
Politici v tomhle ohledu poněkud zaspali - včetně těch obecních, kteří si nespočítali, že s přílivem nových rodin bude třeba zajistit jak dostatek vody z obecních vrtů, tak i adekvátně zvýšit kapacitu čističky odpadních vod. Naštěstí se to postupně dohnalo, včetně zřízení druhé třídy v místní mateřské školce a hned dvou dětských hřišť.
Jenže teď už se místo capartů spíš řeší starosti z opačného konce spektra - přibývá seniorů, kteří chtějí pokud možno zůstat doma, jak nejdéle jim to zdraví dovolí. Generace jejich rodičů dožívajících v domovech důchodců a na LDN je slušně vystrašila, aby do podobných zařízení nechvátali. I osmdesátiletý pán, kterému duši manželky vzal Alzeimer, dělal všechno pro to, aby ji měl alespoň část roku doma, i když to pro něj znamenalo obrovskou fyzickou i duševní zátěž. Moc ho za to obdivuji.
Obce, které před časem řešily kapacitu školek a škol, se teď stále víc začínají zaměřovat na to, zda upravit ze stávajících míst nebo rovnou postavit vlastní domy pro seniory, jak jim zajistit dovážení obědů a zda by se nevyplatilo přispívat na senior taxi či rehabilitaci.
Na vývěsce obecního úřadu, kde dřív byla bohatá nabídka kroužků, se teď objevují inzeráty na domácí péči, informace o možnostech získat kompenzační pomůcky nebo kontakty na příslušné sociální pracovníky městského úřadu, kam vesnice místně přísluší.
Člověk nemusí být Einstein ani mít doktorát ze statistiky, aby mu došlo, jak se naše společnost bude v příštích letech ještě víc měnit. Jen, pročítám-li si volební programy kandidujících stran (nejsou-li tajné, aby je ostatní "neopisovali"), nějak tam kromě zvyšování důchodu (bude-li při současném modelu ještě za pár let vyplácený) nevidím žádnou velkou perspektivu pro lidi z „husákovské“ generace.
Buď je cílen vysloveně na současné seniory, nebo naopak se snaží vlichotit mladší generaci, i když i s tím by se dalo celkem polemizovat. Nebo mne vážení kandidáti ještě stačíte přesvědčit, že jsem se přehlédla?
Pro další informace:
