Článek
Nejnovější varianta v podobě evropské koprodukce právě teď běží coby premiéra v českých kinech. Tandem osvědčených scénáristů Alexandre de La Patelliére a Matthieu Delaporte si se spisovatelem Alexandrem Dumasem starším nedal dostaveníčko poprvé.
V minulých letech se oba podepsali pod výpravnou novou filmovou verzi Tří mušketýrů, kterou rozdělili klasicky na dvě pokračování nazvaná Mylady a D'Artagnan.
Podruhé se odvážili zapojit do projektu inspirovaného druhým nejslavnějším Dumasovým románem Hrabě Monte Christo, který se poprvé objevil na pultech v roce 1844. Ruku na srdce, kolik knih z dnes vydaných se asi bude číst za 180 let a ten, kdo po nich sáhne, bude pořád rozumět motivaci k činům jednotlivých hrdinů?
Kromě scénáře si tentokrát de La Patelliére a Delaporte troufli i na společnou režii. Stejně jako v případě jejich Třech mušketýrů prošel i Monte Christo osvěžujícím faceliftem, který mu naštěstí nijak neuškodil.
Do logiky příběhu zapadla nová postava, díky níž nás už prvních pár minut nenechá na pochybách, že moderně střižený kabátek scénáristé upravili na míru bezmála dvě století starému příběhu, aniž by byla jeho modernizovaná fazona výrazně rušivá.
Mladý námořník Edmund Dantes sice neuposlechne rozkazu svého kapitána a zachrání z rozbouřeného moře půvabnou dívku, ale místo trestu přichází povýšení na kapitána. Díky tomu se konečně může oženit se svou vyvolenou – neteří místního šlechtice Mercedes.
Jenže přesně v nejkrásnějším okamžiku, kdy oba zamilovaní stanou u oltáře, vchází do kostela osud. Má podobu vojáků, kteří mladíka odvádějí v poutech pro nařčení ze spolčení s uvězněným Napoleonem a přípravy povstání. Co na tom, že jde o lež. Prokurátor, někdejší kapitán Dantesovy lodě a dokonce i jeho přítel, který sám pomýšlí na Mercedes, mají každý dobrý důvod, aby Edmund sice neskončil na popravišti, ale zmizel navždy v mořské pevnosti If přeměněné na žalář.
Dál už se pokračuje dle románu Dumase staršího bez větších odchylek. Půvabné lokace našli filmaři jak ve Francii, tak na Maltě, efektní podvodní scény se natáčely v největším filmovém studiu - bazénu v Belgii, na krásných kostýmech a honosné výpravě se díky evropské koprodukci nemuselo šetřit. Navíc si oko diváka přijde na své i při pohledu na výkony neokoukaných tváří vesměs francouzských herců, v našich končinách téměř neznámých.
Celému obsazení dominuje pětatřicetiletý Pierre Niney, který začínal na divadelních prknech už ve svých jedenácti letech. Jeho Monte Christo neztrácí na přitažlivosti ani po 14 letech těžkého žaláře, a má v sobě přesně vyváženou dávku uhrančivě temné romantiky, jak se na jeho hrdinu sluší.
Všichni padouchové mají dost přesvědčivě černé duše, aby je člověk od začátku neměl rád, mladí hrdinové jsou patřičně zamilovaní i rozháraní, jak jim scénář předepisuje, ale trochu problém je se ženskými hrdinkami. Bohužel jsou téměř všechny na scéně buď příliš krátce, nebo naopak působí tak mdle a nevýrazně, aby se s nimi dovedl divák dostatečně sžít a soucítit s jejich pohnutými osudy. Lehce rušivě působila i drobná genderová zápletka, která ale neunikne jen skutečně pozornému návštěvníkovi kina.
Šestidílný román o bezmála 1 500 stranách se scenáristům podařilo zhustit do vcelku přijatelných 178 minut, ale zatímco první dvě hodiny utečou jako nic, ta poslední se začíná vléct. Obzvlášť poslední obrazy jsou jako med – sice sladce romantické, ale taky pořádně utahané, až si divák přeje, aby už všechno skončilo.
Francouzi si svého národního kulturního dědictví dovedou považovat – i proto byl Hrabě Monte Christo letos s velkým očekáváním a ještě větším nadšením představen na slavném mezinárodním filmovém festivalu v Cannes, kam se hned tak nějaká „předělávka“ nemá šanci dostat.
Do českých kin je snímek uváděn ve dvou verzích – pro fajnšmekry v původním znění a s titulky a pro nás ostatní v dabované verzi, které vévodí na milimetr přesně zvolený hlas Ondřeje Gregora Brzobohatého v titulní roli.
Mělo tedy smysl točit opět totéž? Sice menší, ale poměrně dost naplněný kinosál byl odpovědí na položenou otázku. Pravda, převažovali diváci středního věku, ale našlo se i dost mladých. Pro ty to možná mohlo být i první setkání s vězněm prahnoucím po pomstě a o bájném pokladu na ostrůvku uprostřed Středozemního moře, jenž mu dal moc nad osudy zrádců i jejich rodin.
Každá generace si zaslouží trochu snít a mít své hrdiny. Verze Hraběte Monte Christa pro 20. léta 21. století je nejen vstupenkou do světa absolutní romantiky, ale zároveň prvotřídní a profesně vycizelovanou hostinou pro každého filmového labužníka.
Le Comte de Monte-Cristo, 2024 – dobrodružný, akční, historický, 178 minut
