Článek
15. století bylo v Anglii pěkně divokým obdobím, kdy každou chvíli patřil trůn jinému panovníkovi. Po smrti šíleného krále Jindřicha VI., který kromě anglické koruny držel i tu francouzskou, než se jí s pomocí Johanky z Arku domohl dauphin Karel, byl na anglický trůn instalován Richardem Nevillem přezdívaným Králotvůrce mladý Eduard z rodu Yorků.
Historie jej zná coby Eduarda IV. a potvrzením jeho nároku měl být sňatek s francouzskou princeznou, kterou mu Richard Nevill domlouval. Jenže to by nemohl být Eduard kulantně řečeno vyznavačem ženské krásy a nesměl by potkat sice o pět let starší, dokonce už dvojnásobnou matku a vdovu, ale pořád půvabnou šestadvacetiletou Alžbětu Woodvillovou. Výsledkem byl tajný sňatek a historie plná intrik i ze strany vlastních Eduardových bratrů - vévodů Jiřího a Richarda.
Alžbětě koloval v žilách zajímavý mix urozené anglické a francouzské krve. Otcem byl nijak významný Richard Woodvill, zato matkou byla dcera Petra I. Lucemburského a po prvním manželovi vévodkyně z Rivers Jacquetta Lucemburská. Její předchozí choť byl bratrem krále Jindřicha V. a on i jeho žena patřili ke straně Lancasterů. Svým druhým sňatkem s Woodvillem ale Jacquetta „změnila barvu“ - místo červené lancasterské růže teď patřila pod bílou růži dravě konkurenčního rodu Yorků.
Zprvu to vypadalo, že si Jacquetta zvolila správně. S druhým mužem totiž na rozdíl od prvního přivítala na svět 14 potomků. Jenže pak vsadila na ženskou lest, kdy svou nejstarší dceru Alžbětu postrčila do známosti s Yorkem Eduardem. Rodině to přineslo krátkodobý ekonomický a společenský vzestup, který byl po čase vykoupen popravami manžela Richarda a nejstaršího syna. Samotná Jacquetta byla dokonce obviněna z čarodějnictví a na čas uvězněna, naštěstí byla později z křivého nařčení očištěna.
Ani pro Alžbětu a Eduarda se situace nevyvíjela nijak skvěle - sice se dočkali pompézní korunovace a narození několika dětí, ale zradou Králotvůrce musel Eduard do boje a královna i se společnými dcerami hledala azyl ve Westminsterském opatství, kde také porodila vytouženého následníka trůnu Eduarda.
Králotvůrce Nevill se spojil s předchozí anglickou královnou, manželkou Jindřicha VI. Markétou z Anjou a nabídl jí své služby pro nezletilého syna Eduarda. Náhradou nežádal nic menšího než provdat svou dceru Annu za potenciálního panovníka, což by z něj samotného udělalo dědečka budoucího krále narozeného z domluveného svazku.
Markéta souhlasila a vytáhli společně několika směry do Anglie. Výsledkem ale byla jejich porážka a smrt jak Nevilla, tak teprve sedmnáctiletého prince Eduarda, jediného dědice krále Jindřicha VI.
Zdálo by se, že teď nastane pro krále Eduarda IV. a Alžbětu vytoužený klid, jenže to by nesměl zasáhnout osud nejprve v podobě zrady králova ctižádostivého mladšího bratra Jiřího, kterého prý dal král za trest utopit v sudu vína, a poté smrt samotného, teprve jedenačtyřicetiletého panovníka. Alžbětě zůstali dva synové, potenciální dědicové trůnu. Místo nich ale nastoupil vládu její švagr Richard, kterého máme vinou Shakespearovy hry vtištěného coby mrzáka na těle i na duchu, i když historie a nedávno nalezené kosterní pozůstatky svědčí o opaku.
Co mu už ale nikdy nikdo neodpáře, že měl mít na svědomí zmizení a patrně i smrt malých princů Eduarda a Richarda, které jako jejich strýc a protektor nechal převézt do Toweru pod záminkou přípravy na korunovaci, ale poté už je nikdy nikdo neviděl živé.
Margaret Beaufort, matka krále Jindřicha VII. a mecenáška kolejí v Oxfordu i Cambridge
Alžběta nechtěla původně prince vydat, neměla právem ve švagra důvěru. Richardovou vinou už přišla dřív o bratra a staršího syna z prvního manželství. Nakonec se ale nechala přesvědčit, čehož později trpce litovala.
V zoufalství se obrátila na Marii Beaufort, vnučku po Janovi z Gentu, sice nemanželském, ale legitimizovaném synovi krále Eduarda III. Mimořádně zbožná trojnásobná vdova, ale i schopná politička sice patřila do opačného tábora červené růže. Pro svého syna, který se jí narodil už ve 13 letech coby pohrobek po prvním manželovi Edmundu Tudorovi, byla ochotná leccos překousnout.
Aby jej jako potenciálního následníka ochránila v nebezpečných časech boje o trůn, nechala ho odvézt na vychování do Francie, kam ho doprovázel jeho strýc a poručník Jasper Tudor. Pro posílení jeho nároku na trůn přistoupila na dohodu s královnou vdovou Alžbětou z nepřátelského tábora a zaslíbily své děti - Alžbětu z Yorku a Jindřicha Tudora.
Alžběta z Yorku, přezdívaná „poslední bílá růže“
Než se ozvaly svatební zvony, muselo ještě dojít k rozhodující bitvě u Bosworthu, kde Jindřich porazil Richarda III. Tenprý v závěru řeže nabízel „království za koně“, ale nakonec padl i s korunou na hlavě. Tu našel a přivlastnil si vítěz nad ním, který se posléze stal zakladatelem tudorovské větve na anglickém trůnu - králem Jindřichem VII.
Manželství domluvené matkami bylo kupodivu šťastné a plodné - přineslo Alžbětě a Jindřichovi celkem 7 potomků, včetně budoucího krále Jindřicha VIII., proslaveného šesti sňatky i popravami svých manželek. Zároveň znamenalo definitivní tečku za občanskou válkou známou pod poetickým názvem Válka růží.
Pro další informace:
Alison Weirová: Alžběta z Yorku - poslední bílá růže, BB art, 2022
