Článek
Zní to jako začátek nepravděpodobného politického vtipu: potká se ANO s Piráty na trhu a musejí spolu kohabitovat.
Minulou sobotu během pravidelných Farmářských trhů mezi paneláky na konečné tramvaje v brněnské Líšni to byl ale fakt. Jak jim to spolu ladilo netuším, jen jsem probíhala, ale všimla jsem si, že u obou byl menší chumel potancionálních voličů, než u přívěsu s domácím uzeným.
To adeptka na novou primátorku Brna Kamila Zlatušková na to jde od lesa nebo spíš rovnou od přehrady. Na plakátech vylepených po celé moravské metropoli avizuje svou „šalinashow“ (rozumějte roadshow dostupnou MHD).
Oficiálně se její akce jmenují „Prázdniny v Brně“ a kandidátka během dvou měsíců plánuje navštívit a představit se ve všech městských částech. Jako rodilé Brňance jí jeden i věří, že chce do sebe načerpat co nejvíc informací i z jiné, než kulturní či gastrosféry moravské metropole.
Zajímavé na tom je, že na plakátu úplně chybí zmínka, za kterou stranu Zlatušková vlastně kandiduje a pozornějším to prozradí jen podkladová barva plakátů.
Jihomoravský hejtman a kandidát do Senátu Jan Grolich to má z titulu své funkce snadnější. Tu se objeví na srazu veteránů, tam na burgerfestu a příště na blahořečení komunisty umučených kněží. Všude je díky své výšce nepřehlédnutelný, i když zrovna neobuje zbrusu nové, žluté tenisky šéfa lidovců. Uvidíme, jestli to s preferencemi jeho strany zahýbe i mimo „rodný“ jih Moravy.
Inu, budeme si muset zvyknout, že po vzoru Andreje Babiše, který objížděl v rámci svých kampaní celé Čechy jako „splašený“, se i další politici učí, jak se vypravit tam, kde se jejich potenciální voliči shromažďují.
Až vám někdo bude chtít na koupališti nebo u zámku potřást pravicí, vězte, že v takové Británii jsou na tom ještě hůř. Tam už se po desetiletí praktikuje „door to door“ kampaň, což znamená, že vám adept na politickou funkci zvoní přímo u dveří.
I u nás už si to pár politiků zkusilo a samotné je překvapilo, jak byli úspěšní. Ono je totiž rozdíl volit někoho anonymně jen na jméno, nebo svěřovat svou důvěru známému „ksichtu“.
Na druhou stranu je to pro zvoleného zástupce lidu s „rizikem“, že když už ho osobně znáte, o to víc si pak budete všímat jeho konkrétní práce a jejího vlivu na váš život. Ale v tom je právě půvab skutečné demokracie.
