Článek
To je základní premisa nové, v pořadí už šestnácté detektivky spisovatelky Michaely Klevisové, tentokrát s novou vyšetřující.
Žezlo po Josefu Bergmanovi, který přicházel na kloub záhadám lidských osudů v autorčiných minulých knihách, teď přebírá Tereza Fabiánová. A není to pro ni zrovna radostný moment. Právě se dozvěděla o nečekané smrti svého otce, který ji po úmrtí maminky sám vychoval. Příští dny jí přinesou nejedno překvapení, kdy zjistí, že o jeho životě ani zdaleka nevěděla všechno.
Spíš drobná a žensky působící vyšetřovatelka z Jindřichova Hradce má toho už ve svých osmačtyřiceti letech na vraždách docela dost za sebou a snaží se vyrovnat s odchodem jediného nejbližšího člověka po svém - túrami se psem Kastrolem a hlavně svojí prací. Proto jí přijde vhod nález dívčího těla uprostřed borůvčí v bývalých pohraničních lesích.
Mohla smrt Laury souviset s její posedlostí prastarými balvany na vrcholu Černého, na kterých se ještě před příchodem křesťanů odehrávaly pohanské rituály s obětováním zvířat a dost možná i lidí? Vadilo někomu, že chce mladá pocasterka natočit o téměř zapomenutém místě další díl svého oblíbeného vyprávění o tajemných koutech, a tím k němu přivést davy turistů?
Nebo se stala obětí muže, který - nebýt falešného alibi - mohl už před osmnácti lety být stíhaný v souvislosti s utonutím teenagerky z nedaleké vesnice, v jejíž krvi se tehdy našel koktejl alkoholu, psychotropních látek a léků?
A nebo je za Lauřiným nedobrovolným odchodem ze života podezření na týrání dítěte, které jí připomíná její vlastní neradostné dětství, než odtud utekla do Skotska, a proto tomu hodlá zabránit všemi prostředky?
Klevisová na 384 stranách rozehrává pozoruhodně propletený příběh viděný jak z perspektivy vyšetřovatelky, tak i některých podezřelých. Postupně se skládá celková mozaika starých hříchů, skrytých tajemství i nevyřešených vin, ale i poodhalení motivací pro zavedení oslav letního slunovratu na základě pohanských rituálů, včetně nahé koupele při měsíčku. Vůbec magické přírodní výjevy, stejně jako práce se silou Země třeba při hledání vody, jsou jedny z nejbarvitějších scén v celé knize.
runa Thurisaz
Po vzoru Agathy Christie a její Zapomenuté vraždy se samotný příběh točí kolem poměrně sevřené skupiny postav, do které zdánlivě nově přichází mladý pár hrdinů z jiného prostředí. Pro partnerku je to ale vědomě-nevědomý návrat do míst, kde už se kdysi pohybovala jako dítě, a stala se tehdy součástí tragédie, v jejímž stínu tu všichni pořád svým způsobem žijí.
Občas sice trochu zaskřípe logika, třeba ve chvíli, když si jedna z hrdinek zčistajasna po bezmála dvaceti letech vybaví, jak jako malá viděla svou tetu, profesorku vysoké školy a místní vědmu Johanu, jak v noci zakopává na zahradě tajemný poklad a nakreslila si k němu „mapu“ na spodní stranu stolní desky. Nebo jako když dojde na zdůvodnění stěhování mrtvého těla dál od vsi, protože „pohané věřili, že mrtví se vracejí a škodí živým…“
Pokud bude série pokračovat, možná by neškodilo věnovat trochu méně prostoru vnitřním pochodům Terezy Fabiánové, které celý jinak poměrně svižný děj dost zpomalují. Na druhou stranu je pravda, že pro seznámení s novou ústřední hrdinkou jsou některé situace i objasnění, proč si vlastně vybrala dráhu vyšetřovatelky vražd, podstatné.
A ještě jedna drobnost - jestliže je pes hlavní hrdinky popsán v textu jako bernský salašnický, pak netuším, proč obálku knihy zdobí silueta ženy se švýcarským ovčákem. Ale to je asi jedna z mála věcí, co bych jinak Letnímu slunovratu vytkla.
Pro další informace:
Michaela Klevisová - Letní slunovrat, Motto 2025
