Článek
Aby bylo hned na začátku jasno - v následujících řádcích nejde o objektivní, ale především subjektivní pohled na Helenu Vondráčkovou.
Cena, kterou Helena Vondráčková získala, je dedikována za muzikál. Jenže ten zdaleka není její jedinou doménou - těch kariér má za sebou hned několik, co by vydalo na minimálně 4 životy. A ani jeden by nebyl stejný a podle výčtu koncertů, které ji aktuálně čekají, se zdaleka nechystá do důchodu. Prostě sen sociální správy.
Zpěvačka, herečka, entertainerka a osobnost, která vládne českým i zahraničním pódiím neuvěřitelných 60 let měla cestu k oboru zdánlivě jednoduchou, byť to nebyl její sen. Původně ji víc bavily jazyky a chtěla se podle svých slov spíš zaměřit na filologii. Svým způsobem se jí to nakonec také splnilo, když cestovala po světě.
Coby šestnáctiletá dívčina ze Slatiňan, která hrála na klavír a kytaru, se zúčastnila jako jedna z nejmladších soutěže Hledáme nové talenty. Nenechala se rozhodit porotou ani publikem v pražské Lucerně a vystřihla Gershwinovu Summertime takovým způsobem, že s přehledem vyhrála.
To jí otevřelo dveře do hudebního průmyslu, do kterých skočila rovnýma nohama, takže hned za rok získala svého prvního Zlatého slavíka v ženské kategorii. Pomohly jí k tomu Červená řeka a hlavně český remake Pátá. Následovalo pozvání do divadla Rokoko, které se v té době stalo doslova líhní budoucích hudebních hvězd. Tady se z Heleny, Vaška Neckáře a Marty Kubišové stalo legendární trio Golden Kids (zlatá kůzlátka), které mělo našlápnuto k minimálně evropské, ne-li světové kariéře. Jenže přijely „bratrské“ tanky a bylo po triu. Komunisté si vybrali exemplární příklad trestu a z kariéry Marty Kubišové nebylo nic.
Helena se v té době rozhodla na sobě neuvěřitelně dřít. Kromě výuky zpěvu si přidala i herectví (mj. na svou dobu mimořádně kontroverzní pohádku plnou otevřených politických narážek -příběh Šíleně smutná princezna), tanec a step.
To vše zúročila během 70. a 80. let, kdy často vystupovala s neméně talentovaným, pohybově nadaným a pracovitým Jiřím Kornem. Byli hvězdami nejen estrád Československé televize, ale i spřátelených států. Helena se stala hvězdou hudebního festivalu v polských Sopotech, objevovala se ve východoněmecké revue Ein Kessel Buntes a měla volnější ruce pro účinkování i za ostnatým drátem, byť to pro tehdejší umělce znamenalo odevzdat většinu vydělaných peněz rovnou státu. Nejvíc mi z té doby utkvěla asi v silvestrovských televizních revue, kde stepuje se zářivým úsměvem.
S Listopadem 1989 přišel zlom a chvíli to vypadalo, že „socialistické hvězdy“ už si nezazpívají. Jenže opak byl pravdou, právě v devadesátkách se Vondráčková našla s muzikálem, se kterým tu a tam koketovala i v minulosti, jen na něj pro další projekty neměla čas.
Výsledkem bylo The Broadway Album v češtině a angličtině. Kdo je slyšel, nemusel být už tolik překvapený angažmá v prvním polistopadovém uvedení muzikálu Bídníci a jejím perfektním ztvárnění nešťastné hrdinky Fantiny.
Od té doby se představila jako paní Hudsonová v českém muzikálu 451° Fahrenheita, Grizabella v Kočkách, Donna v muzikálu Mamma Mia!, chůvu v Romeovi a Julii nebo královna Anna Rakouská v Muži se železnou maskou. Na Slovensku ji navíc mohli diváci vidět i jako legendární dohazovačku Dolly Leviovou v nesmrtelném Hallo, Dolly!
Helena Vondráčková v roce 2008
Při tom všem se jí povedl dokonalý comeback v roce 2000 s písničkou Dlouhá noc. U jiného interpreta 50+ by tahle diskotéková „vypalovačka“ z dílny Michala Davida mohla působit směšně, ale Helena ji ustála, nebo spíš utancovala a uzpívala s takovým přehledem, že pro ni znamenala vstupenku zpátky do vyprodaných koncertních sálů všech rozměrů - a to nejen v České republice. Ostatně, právě po roce 2000 si - spolu s Karlem Gottem - splnila sen o koncertech v legendární newyorské Carnegie Hall.
Mimoto pomáhala startovat i kariéru své neteře Lucie Vondráčkové, a i když se jejich cesty po čase rozešly, značka „Vondráčková“ pořád funguje.
Moje setkání s Helenou se uskutečnilo několikrát v rámci firemní spolupráce. Vždy přišla se svým dvorním kadeřníkem a make-up artistou minimálně o dvě hodiny předem, přinesla si několik verzí oblečení, aby ladila s prostředím, nechala se nalíčit, rozezpívala se a vyšla nám vstříc, ať už jsme jí požádali o cokoliv, co se k akci hodilo. Neprotestovala, nevymýšlela si, nestrhávala na sebe všechnu pozornost, prostě profesionál každým coulem.
Temnou stranou popularity jsou samozřejmě nejrozmanitější bulvární kauzy, které se slavným nevyhnou, jakkoliv se snaží. Nejvíc z nich mne vždy mrzel rozkol mezi Helenou a Martou Kubišovou kvůli neuskutečněnému obnovení spolupráce někdejších Golden Kids.
Helenu Vondráčkovou můžete milovat, můžete jí nenávidět, může vám být naprosto ukradená, ale jedno se jí nedá upřít - maximální pracovitost, profesionalita na 101% (což má společné s další personou české zábavy Karlem Gottem), vnitřní světlo, které z ní září, i když právě nestojí na pódiu a hlavně chuť dělat svoji práci naplno. Ostatně i teď má naplánováno jen do konce letošního roku 16 koncertů. V 77 letech klobouk dolů!
Pro další informace:
