Článek
Příkladem budiž historie z roku 1858, kdy na Vyškovsku došlo k následující tragédií. V malé obci nebylo i přes opakované žádosti povoleno zřízení školy pro nízký počet žáků. Ti museli denně chodit cestou přes les do přibližně 3 kilometry vzdálené větší obce, která školu měla. Jenže pak se stalo, že se domů nevrátil malý Honzík Kousal.
Možná ho napadlo se vypravit na legendami opředenou nedalekou zříceninu hradu Vildenberg, nebo si chtěl natrhat pár lesních jahod. Každopádně zmizel, a jeho tělo se nikdy nenašlo. To vedlo k protestům všech místních rodičů, kteří odmítali své děti dál do školy posílat, byť jim za to hrozilo i vězení.
Celá situace konečně pohnula c.a K. krajskou komisi, aby od dalšího září povolila výuku přímo v obci. Na počátku se to řešilo pronájmem jedné místnosti v soukromém domě. Když o pár let později majitel zemřel, obec domek vykoupila a celý jej upravila pro potřeby školy, včetně bytu pro učitele.
První den v září 1858 se výuky zúčastnil i farář , který nejen novou školu vysvětil, ale věnoval jí i několik knih a map. Přesto to ze začátku s návštěvou školy vypadalo všelijak a hned na několika stranách školní kroniky jsou nářky učitele, kolik dětí ze zapsaných vůbec nechodí.
Jejich rodiče to omlouvali různě - chudobou, že nemají na boty, nemocemi nebo prostě vzkázali, že potomek musí pomáhat doma v hospodářství a číst a počítat už stejně umí.
Až když po pár letech vznikla „Školní rada“ z místních sousedů, situace se zlepšila. Mělo to ale nakonec opačný důsledek. Malá škola přestala stačit. Z vesnice se vypravila deputace za knížetem Liechtensteinem do Valtic a ten posvětil plán na výstavbu zbrusu nové, už dvoutřídní školy. Dokonce slíbil, že ji i zafinancuje, což jej nakonec přišlo na 13 tisíc zlatých.
Stavba samotná byla rychlá. Začalo se na jaře 1899, 8. srpna se kolaudovalo a 1. září už děti seděly v nových lavicích. Samotná škola fungovala bezmála osm desítek let, až do roku 1976, kdy byla pro nedostatek dětí zrušena.
Školáci se vrátili do sousední obce, odkud kdysi cestou zmizel malý Kousal. Naštěstí už nechodili pěšky, ale jezdili autobusem. A stará budova? Slouží s většími i menšími úpravami dodnes, jen místo školáků v ní funguje mateřinka.
Každý rok se bohužel postrádá několik dětí, ale většina je do pár hodin objevena. K tomu slouží systém „Dítě v ohrožení“, který u nás funguje už od roku 2010. Za tu dobu se díky rychlé medializaci zmizelého dítěte podařily vypátrat stovky převážně teenagerů, většinou živých a zdravých.
Důležité je v takových okamžicích neváhat dlouho a nechat po dítěti vyhlásit pátrání co nejdřív, i kdyby to nakonec měl být „planý poplach“. Přeji nám všem, aby takových případů „Dítěte v ohrožení“ bylo co možná nejméně.
Pro další informace:
