Hlavní obsah
Příroda a ekologie

Zákaz plastových kytic a svíček na hřbitově - zatím jen zbožné přání

Médium.cz je otevřená blogovací platforma, kde mohou lidé svobodně publikovat své texty. Nejde o postoje Seznam.cz ani žádné z jeho redakcí.

Foto: Silar/wikimedia.commons/CC-BY-SA-4.0

Každoroční cestou hřbitovy mne napadá stejná otázka. Kde končí ty tuny plastů, které pár dnů nebo týdnů zdobí většinu hrobů?

Článek

Nejekologičtější jsou bezesporu ti, kteří bydlí v místě, kde jsou pochovaní jejich předkové a dostanou se za nimi třeba každý týden. V létě zalévají žardinky plné voskovek, na podzim přinesou chryzantémy a na Vánoce věnec z mahonu, obarvených štětek barvířských, šišek a slaměnek. Ideální to mají pozůstalí, kteří vlastní zahrádku a květy z ní mohou zdobit hroby od jara až do zimy.

Jenže pak je tu nemalý zástup lidí, kteří už dávno nebydlí na adrese předků a Dušičky jsou pro ně logistickým rébusem, zvlášť pochází-li část z rodiny třeba od Karlových Varů a část od Zlína. S ohledem na vzdálenost pak volí trvanlivější výzdobu. Na hrobech se tak objevují plastové kreace zářivých barev, které je sice nějaký čas ozdobí, ale z logiky věci přirozeně neuvadnou.

Pak nastává klasická otázka „kam s nimi“. Nevím, jak u vás, ale já jsem ještě na žádném hřbitově, kam se pravidelně vracím, zatím nádoby na separovaný odpad nepotkala. V jednom chumlu končí v kontejnerech jak tlející zbytky květů, tak i plasty a - co je nejhorší - zbytky svíček.

Nemám teď na mysli ani tak běžné svíčky v rozmanitých svícnech či kalíšcích, ale čínská blikátka na bázi LED s baterií, které sice vydrží svítit třeba od Dušiček až do Vánoc, ale pak si málokdo dá tu práci zase je odnést a ekologicky zlikvidovat. Právě kvůli bateriím přitom představují mimořádné riziko pro lidi i přírodu.

Málokdo se nad takovým problémem sám zamyslí a k tomu, abychom lidem nařizovali vyhláškami či zákony, co na hřbitov mohou či nesmí dávat, asi hned tak nedospějeme.

Foto: Silar/wikimedia.commons/CC-BY-SA-4.0

Hřbitov po Dušičkách

Plochy hřbitovů olemované vysokými zděnými ploty, které stojí na kraji každého města či vesnice, by se ale v budoucnu mohly změnit na parky, kde by si lidé připomínali své blízké třeba u jezírka, na louce nebo v lese.

Poslední dobou se už tu a tam objevují ekologičtější typy míst pro vzpomínky na odešlé členy rodiny. Sympatický je mi projekt „Les vzpomínek“, který vznikl v pražských Ďáblicích. Dotyčný si ještě za svého života zvolí, jaký strom je mu nejbližší, a pod jeho kořeny pak najde poslední útočiště. Vrátí se tak přirozeně zpátky do přírody a jeho nejbližší za ním chodí do „Lesa vzpomínek“.

Krásně vypadá i „Zahrada vzpomínek“ u slovenského Zvolena, kde dokonce létají včely a lidé si sem už zvykli vyrážet na pravidelné procházky. Zesnulé tu připomínají jednoduché desky zasazené přímo do louky. Při ukládání ostatků se používají jen snadno rozložitelné materiály a člověk se tak stane přirozeně zase částí přírody, než když leží pod těžkou náhrobní deskou.

Myslím, že by i nejeden pozůstalý začal vnímat „povinnost“ dojít na hřbitov úplně jinak a cítil se mnohem svobodněji a upřímněji než mezi desítkami či stovkami hrobů, kolumbárií či honosných hrobek.

A jakému poslednímu místu byste dali přednost vy?

Pro další informace:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz