Článek
Definice odborů zní - chránit zájmy pracujících proti vlastníkům firmy. Některé odborové organizace to naplňují na maximum a za své členy se „perou“ do krve a do stávky, aby jim vymohly lepší podmínky. Ostatně v historii se předchůdci odborů třeba zasloužili o vymýcení dětské práce, lepší podmínky pro ženy v továrnách nebo později o vznik závodních jeslí a školek, o za minulého režimu tolik oblíbené rekreaci ROH ani nemluvě.
Původní odboráři ale měli často i „přidruženou výrobu“ - třeba lidové milice, které měly s puškou /a později i samopalem/ v ruce chránit společně vlastněné továrny před návratem „zlých buržoustů“.
A tady je jádro pudla - odbory by měly být přirozeným protihráčem majitelů podniků a holdingů. Dnes už ne do krve, přeci jen se na tripartitě (vláda - odbory - zaměstnavatelé) scházejí a snaží se (tu úspěšněji - tu méně) vybruslit mezi zájmy všech zúčastněných. Pravda, podívá-li se dnes člověk na některé zástupce odborů, mnohdy je nezasvěcené oko od milionářů nerozezná - tytéž na míru šité obleky, tytéž drahé hodinky, tatáž limuzína…
O to víc mi hlava nebere, kde se vzal Andrej Babiš ozdobený modrobílou šálou KOVO odborů na pódiu odborářské demonstrace před sídlem vlády. Je to, jakoby se lev šel napást se zebrami a přehodil si přes hřbet černobílé pruhy - udělalo by to z něj býložravce?
Pokud to Babiš myslí upřímně (stejně jako tisíce dalších výroků směrem k potencionálním voličům), nezbývá mu teď než jediné - skončit s kariérou miliardáře, převést celý svůj majetek na stát - potažmo své zaměstnance - a zařadit se mezi důchodce s průměrným důchodem od státu (polepšeným o plat poslance, který prý ale odvádí na charitu). Absurdní? Nikoliv, tohle je totiž jediný možný způsob, jak pracující voliče získá 100% na svou stranu…