Článek
Pravda, z původního paláce sice zbyla jen nepatrná část, přesto, když sem vstoupíte, zůstává tu určitý genius loci procházející dlouhými chodbami i po několika schodištích, které propojují všechna její patra a nádvoří.
Na rohu dnešní Masarykovy ulice, hlavní spojnice od vlakového nádraží na náměstí Svobody, a Josefské ulice s impozantním výhledem na katedrálu sv. Petra a Pavla, stával jeden z nejhonosnějších brněnských paláců. Když jej tehdejší Brňané srovnávali s ostatními, tvrdili, že byl nejkrásnějším ze všech.
Vstupující a vjíždějící vítal impozantní barokní portál s bránou a dvěma samostatnými vstupy, který se dodnes naštěstí dochoval a je součástí domu vybudovaného na stejné parcele na začátku 20. století. I přes honosně zdobené místo pro erb a dvojici putti už ale nepůsobí tak velkolepě, protože k původním 2 patrům přibyly v rámci novostavby další dvě.
Jediným pozůstatkem původního Salm-Reifferscheidtského paláce je dochovaný barokní portál, který byl zakomponován do nové budovy.
Když tudy projížděly před víc než dvěma sty lety kočáry se svobodnými zednáři na schůzky s tehdejším majitelem, patřila rodina Salm-Reifferscheidt k významným, ovšem nikoliv nejvýznamnějším v moravské metropoli.
Všechno ale změnil starohrabě (Altgraf) Hugo František Salm-Reifferscheidt (1776-1836), který jakoby celý život potřeboval odžít za dva. Narodil se totiž coby dvojče, ale jeho sourozenec ihned po porodu zemřel. Snad, aby trochu zmírnila žal svého císařského komořího Karla Josefa ze Salm-Reifferscheidtu nad ztrátou jednoho z dětí, rozhodla se přeživšímu novorozenci Hugo Františkovi jít za kmotru sama císařovna Marie Terezie.
Ani další Hugovi sourozenci, které svému muži porodila Marie Františka z Auerspergu a také jeho druhá žena Marie Antonie Paarová, se nedožili dospělosti, a tak Hugo nakonec zůstal jediným dědicem svého otce.
Na první pohled se to nezdá, ale masa domu mezi Masarykovou a Josefskou ulicí na dohled od katedrály na Petrově (v pozadí) je jeden jediný palác
Ačkoliv si mladý šlechtic vybral na univerzitě ve Vídni studium práva, nebyl snad obor, který by jej nezajímal. Doslova hltal nejnovější vynálezy a chtěl být u všeho, co se v sídelním městě šustlo. I proto se rozhodl v roce 1796 přidat k vídeňským dobrovolníkům a táhnout s nimi k Mantově proti Napoleonovi. Pro mladého Moravana to mělo fatální následky - na celý rok upadl do zajetí, a když se později konečně vrátil domů, definitivně se zřekl jakékoliv vojenské kariéry.
Čekaly na něj ostatně úkoly při správě rodového majetku a také povinnost zajistit další generaci. Proto se oženil s Marií Josefou MacCaffry Maguire von Keanmore, dcerou irsko-skotského důstojníka, který působil v rakouské armádě. Právě díky ní dostal nápad, jak přinést na jih Moravy prosperitu.
Nároží mezi Masyrykovou a Josefskou ulicí zaujme hlavně dvoubarevným laděním fasády
Spolu se svým přítelem, lékárníkem Vincencem Petkem působícím v lékárně U zlaté koruny, s nímž se věnoval sběru minerálů a objevování Moravského krasu, se v roce 1801 přeplavil do Anglie. Pod cizím jménem se nechal najmout coby obyčejný dělník do přádelny.
Díky výborné paměti a technickým znalostem se mu podařilo po nocích nakreslit několik přesných plánů tkalcovských strojů, ale i dalšího vybavení. Zpátky údajně provezl všechny náčrty na holém těle. Hrozilo, že pokud by byl odhalen při pašování „státního tajemství“, na němž Anglie vybudovala část svého bohatství, mohl by přijít nejen o svobodu, ale i o hlavu.
Osudnou se mu málem stala špionáž v jedné z anglických sléváren, kde se až příliš okatě zajímal o princip nové pece na koks, ale než byl předán příslušným orgánům, podařilo se mu kombinací výmluvnosti a peněz docílit svého propuštění.
První nádvoří zdobí barokně laděné prvky, které jsou původním palácem už jen inspirované
Po svém návratu do Brna nechal všechny plány posoudit místní podnikatelskou smetánkou a společně se pustili do realizace zcela nového oboru. Výsledkem bylo hned několik textilek, které přinesly Brnu nejen věhlas, ale i finance k jeho dalšímu rozvoji.
Mimochodem, originály plánů jsou dodnes uchovány v rodovém zámku Rájec-Jestřebí, kde nedávno zpřístupnili návštěvníkům i restaurované podobizny starohraběte Huga a jeho manželky Marie.
Salm-Reifferscheidt vybudoval v nedalekém Blansku první slévárnu, která se specializovala na uměleckou litinu. Při přestavbě pojal svůj zámek jako ukázkové místo pro zákazníky s řadou litinových výrobků, které si u něj mohli rovnou objednat. Ostatně dodnes jsou některé z litinových skvostů vidět třeba v západočeském lázeňském trojúhelníku, kam Salmové dodávali nejen zábradlí či sochy, ale někdy i celé kolonády.
Schodiště zdobí umělecky pojaté zábradlí
Ani po dobrodružné „pracovní cestě“ do Anglie si nedal starohrabě Hugo pokoj a kromě podnikání se naplno věnoval i svým vášním, včetně mineralogie. Dokonce se jako první nechal spustit do „bezedné“ Macochy, aby zjistil, jak hluboko má vlastně dno. Vlastně se stal předchůdcem dnešních speleologů, když se odvážně pouštěl i do neprobádaných jeskyní Moravského krasu.
Časem dal dohromady tak velkou sbírku různých kuriozit, že pro ně začal hledal nějaké místo, kde by je mohl představit i veřejnosti. Nebyl sám, proto se z podnětu čtyř osvícených mužů zakládalo v roce 1817 s posvěcením císaře Františka I. v Brně Moravsko-slezské muzeum (dnes Moravské zemské muzeum). Mimochodem stihlo se to ještě před Prahou, kde má Národní muzeum v datu zrodu až letopočet 1818.
Olomoucký arcibiskup přispěl nové instituci budovou Biskupského dvora pod Petrovem, na který později navázala nová budova na dnešním Zelném trhu. Starohrabě Hugo se nenechal zahanbit a věnoval téměř celou svou sbírku přírodnin a minerálů, ale i řadu uměleckých předmětů, včetně mincí či odlitků antických soch, a cenných listin z rájeckého archivu.
Chodba polikliniky v prvním patře je vydlážděná originálními, bezmála 120 let starými dlaždicemi RAKO.
Mohlo by se zdát, že Hugo měl zájem jen o věci hmotné, ale staral se i o obyvatele svého panství. Jako jeden z prvních nechával jejich děti očkovat proti neštovicím, což byla v oněch časech pořád ještě smrtelná nemoc. Šel na to chytře, za každé očkované dítě vyplatil jeho rodičům rovných 20 krejcarů. Jeho panství pak bylo jediné, kterému se téměř vyhnuly epidemie neštovic, které mořily zbytek země.
Od narození inspirativní postavy brněnského špióna Huga Františka Salm-Reifferscheidta uplyne letos na apríla rovných 250 let. Přesto se na něj nezapomíná. Svědčí o tom i vloni v rájeckém zámku natočený hraný dokument, kde mu svůj hlas a tvář propůjčil brněnský herec Jan Kolařík. Premiéru plánuje Česká televize už po Velikonocích, 7. dubna na ČT2 večer.
Z oken je výhled nejen na zadní nádvoří, ale v pozadí i na komplex kláštera na Římském náměstí, který je v současnosti v havarijním stavu.
Pro další informace:
Historie muzea - Web Moravského zemského muzea
