Článek
Už ve středověku se v místě západně od hradeb Vídně usadili mniši z augustiniánského kláštera Klosterneuburg a vybudovali tu hospodářský dvůr se sady, vinicemi a vodním mlýnem pojmenovaný Katterburg.
Postupně se dvůr stal majetkem hned několika rakouských rodů, až jej v roce 1569 získal sám císař Maximilián II. Habsburský, který využil přilehlé pozemky k vybudování obory. Dokonce položil i základ pozdější zoologické zahrady, když nechal v části obory vybudovat přístřešek pro exotické ptáky - pávy a jen nedlouho před tím z Ameriky přivezené krůty.
Zahrada v roce 1785, kdy nesměly chybět ani malebné, uměle vytvořené ruiny
Jeho nástupci si místo oblíbili a přejmenovali jej na Schönbrunn neboli půvabný pramen. Předchůdcem dnešního velkolepého zámku byl o dost skromnější lovecký zámeček, který nechala vybudovat Eleonora Gonzaga, manželka Ferdinanda II. S ní se také spojují první částečné úpravy obory do podoby barokní zahrady pro oblíbené dvorské slavnosti a divadelní představení.
Při obléhání tureckým vojskem v roce 1683 sice zůstala Vídeň uchována, což se ovšem nedalo tvrdit i o jejím okolí. Zahrady, obora i zámeček byly naprosto zdevastovány. Panovnický dvůr proto angažoval v roce 1695 Jeana Treheta, studenta věhlasného francouzského zahradního architekta André Le Notre - autora přísně geometrických francouzských zahrad a architekta okolí zámku Versailles.
Hlavní parter zahrady u zámku Schönbrunn je vždy v červenci hledištěm letního koncertu Vídeňských filharmoniků, na který je vstup zdarma.
Zlatá éra Schönbrunnu ale začíná až s nástupem Marie Terezie na rakouský trůn. Už od dětství milovala budoucí panovnice místo, kde se necítila tak svazovaná přísnou španělskou etiketou a mohla se volně rozběhnout či rozjet na koni rozsáhlými zahradami. Proto také nechala přestavět architekta Nikolause Pacassiho zbytky bývalého loveckého zámečku mezi lety 1743 – 1763 na bohatě vybavený rezidenční palác v rokokovém stylu, který sloužil v dalších letech zejména jako letní sídlo Habsburků.
Tomu odpovídalo i pojetí zahrad rozdělených na několik části. Kolem zámku jsou velkoryse pojaté travnaté záhony s květinovými výsadbami, na které navazuje Neptunova fontána. Nad ní se tyčící do výšky Glorietta z roku 1775 postavená na památku vítězství rakouské armády u Kolína.
Glorietta s vyhlídkovou terasou ve výšce 20 metrů
Tím to ovšem zdaleka nekončí. Kromě části zahrad vyčleněné coby zoologická zahrada, je tu i velkorysý palmový skleník, oranžerie, „pouštní dům“ s unikátní sbírkou kaktusů nebo bludiště, které při své obnově v roce 1998 bylo inspirováno původní podobou místa pro kratochvíle urozených návštěvníků.
Součástí zahrad je hned několik dětských hřišť, kam s oblibou vyrážejí o víkendu Vídeňané se svými ratolestmi. Ostatně je to z centra jen pár zastávek metrem, které je „vyklopí“ několik desítek metrů od hlavního vstupu do areálu. Navíc do většiny částí zahrad se neplatí vstupné.
To platí i pro japonskou zahradu, zahradu korunního prince a další části rozsáhlého areálu rozkládajícího se na 160 hektarech.
Skočec obecný
Zatímco některé části zahrad se snaží udržet obvyklou podobu, na jiných se už začíná projevovat změna klimatu, které letos spálilo i jindy rozhlehlé zelené trávníky kolem Glorietty a v lipových alejích to už v srpnu spíš připomínalo pozdní říjen, alespoň co do množství spadaného listí na zemi.
Na dalších místech se zahradníci snaží přizpůsobit výsadbu klimatickým změnám, a proto sahají i po méně obvyklých rostlinách, než jsou růže, voskovky nebo hosty.
Ovšem to, co ve velkém právě kvete kolem sousoší Alexandra a Olympie, doslova vyrazí dech. V hojném počtu tu září na první pohled legrační chlupaté červené bambulky, kterými se chlubí nejjedovatější známá rostlina na světě.
Záhony plné skočce obecného na dohled císařského sídla
Skočec obecný, který dorůstá až do výšky 3 metrů, ukrývá ve svých semenech prudce jedovaný ricin. V momentě, kdy je tobolka zralá, doslova vymrští semena kolem sebe. Pro člověka je požití nebezpečné, pro malé dítě dokonce smrtelné. Stačí 3-5 semínek, aby poškodily vnitřní orgány (slezinu, játra, ledviny). Otrava se projevuje zvracením, kolikou, krvácením a v případně pozdního zásahu i smrtí během pár dnů.
V sedmdesátých letech se stal ricin „slavným“ vinou hned dvou pokusů o vraždu pomocí deštníku. Zatímco bulharský novinář Vladimir Kostov útok agenta v pařížském metru v roce 1978 přežil, jeho kolega, Georgi Markov, který pracoval pro BBC v Londýně, po čtyřech dnech od útoku na mostě Waterloo v krutých bolestech zemřel. Jak se později ukázalo, agent bulharské tajné služby mu pomocí vzduchovky maskované jako deštník vstřelil do nohy několik kuliček obsahujících právě ricin.
Na záhonech zámecké zahrady je skočce tolik, že by to bez nadsázky mohlo vážně zdravotně ohrozit nejednoho obyvatele Vídně. Snad se tak nestane. Ostatně, ricinový olej, který se ze semen dá získat, je zdraví téměř neškodný a používá se jak v kosmetice a léčivech, tak i při výrobě maziv, brzdových kapalin či barviv. Ovšem zdaleka není tak všemocným lékem, jak občas bývá prezentován v řadě pochybných reklam na hubnutí, odstranění akné nebo problémů s očima. Zkrátka je to látka, která v dobrém pomáhá, ale může i hodně uškodit.
Pro další informace:
