Článek
Potkaly jsme se úplnou náhodou po víc než 10 letech, ale protože měla dotyčná ještě hodinu času, než jí odjížděl autobus z Brna zpátky domů, zašly jsme na kafe. Po obvyklém drbacím kole rodina-práce-jaro na zahradě, jsme se dostaly i k autální situaci doma i ve světě a řeč přišla i na cenu benzínu. Právě kvůli ní si dotyčná spočítala, že se jí na otočku k lékaři vyplatí spíš použít bus než vlastní auto. Díky tomu došlo i na energie a lapálii s větrnými elektrárnami.
Známá, která studovala stejnou alma mater, jen učitelský obor, se po promoci vrátila domů do vsi vedle bývalého okresního města. Do něj denně dojíždí učit už víc než čtvrt století. Díky tomu vychovala hned několik generací sousedů, což se nedávno ukázalo jako prozíravé.
Nedaleko jejich malebné vísky by mohl vzniknout větrný park, vždyť vítr je zadarmo, tak proč ho nevyužít. Jenže nikdo netušil, že se po vsi strhne učiněné boží dopuštění, které vyvrcholilo veřejným slyšením v místní hospodě.
Známou to nechávalo zatím v klidu, jenže najednou se začal doma ozývat její manžel. Jindy tichý a šikovný řemeslník, díky kterému se ze staré usedlosti vylouplo moderní bydlení i s dílnou, kde se jako místní všeuměl realizuje k velké spokojenosti a užitku sousedů i přespolních, se najednou začal zajímat o vliv větrníků na ptáky, o infrazvuk a nejvíc mu na srdci ležely stroboskopické efekty z otáčejících se listenů.
Dotyčná to chvíli poslouchala, pak si opatrně začala zjišťovat fakta a tu a tam je partnerovi dávkovala. Jenže to vypadalo, jako kdyby přilévala pomyslný olej do ohně. Proto se rozhodla, že místo klidného šálku čaje po práci se raději dojde na veřejné slyšení také podívat.
Překvapilo ji, že jindy poloprázdný sál, který se plní jen při obecním plesu, dětském maškarním nebo mikulášské, byl plný do posledního místa, a to ještě někteří stáli. Vystoupil pán, který všem vysvětlil, kolik větrníků a kde přesně by chtěla jeho firma postavit, jaký vliv to bude mít na okolí a že jde o záležitost, ze které by i obec měla něco k dobru.
Načež se zvedla dáma středního věku a k překvapení místních spustila čistou slovenštinou, jak je větrná energie a její výroba vlastně nebezpečná, jak známému, který hospodařil u jedné, přestaly nést slepice a když je odvezl pryč, celý den mu prospaly. Snesla těch argumentů ještě víc, ovšem to už se přidávali i místní, že takovou „sodomu-gomoru“ tedy rozhodně nechtějí.
Jedním z hlasitých odpůrců byl i kamarádčin manžel. To už ovšem v jindy usměvavé dámě, která je za školní katedrou zvyklá na leccos, bouchly saze a přihlásila se do diskuze. Sál, když viděl paní učitelku, rychle ztichnul a poslouchal.
Jak už byla díky diskuzemi s manželem poučená, začala na místě vyvracet jeden argument odpůrců za druhým. A když už byla v ráži, obrátila se rovnou na svého zákonného s památnou větou: "Jestli si myslíš, že větrná elektrárna bude ničit vzduch, začni u sebe, větry, které pouštíš doma, jsou mnohem horší. A jestli si myslíš, že se bojím nějakého infrazvuku, tak po deseti letech tvojeho chrápání hned u hlavy už mě to nemůže nijak rozhodit! “
Celý sál zadržel na moment dech - a pak vypukl v hurónský smích. Od té doby není větrná elektrárna v dané obci na tématu dne a doma už je prý také klid. Dokonce se i vyčistil vzduch - obrazně i doslova.
Pro další informace:
