Článek
Psát o budově otevřené v roce 1931 jako o nové ovšem není nadsázka. V kontextu s bezmála 700letou historií samotné fakulty je to opravdu jen pouhý zlomek.
Právě facultas iuridica totiž patřila - spolu s medicínou, teologií a svobodnými uměními - ke čtyřem základním kamenům, na nichž začal císař Karel IV. budovat první zaalpskou univerzitu už v roce 1348. Vycházel ze vzoru pařížské Sorbonny, kam na některé přednášky sám inkognito docházel během formativních let trávených u dvora své tety, francouzské královny Marie Lucemburské.
Hlavní doménou pražské právnické fakulty tehdy bylo samozřejmě právo teologické a svým způsobem vždy tak trochu stála v opozici vůči svým třem „sestrám“, poprvé už v čase husitských nepokojů.
Průčelí s hlavním vchodem směřujícím na náměstí manželů Curieových zdobí kromě českého lva i reliéfy muže a ženy a nad okny hlavní auly i akademické atributy
Zpočátku se ještě přednášky i zkoušky odbývaly přímo v budově Karolina. Až postupem času získala fakulta vlastní budovu na Ovocném trhu, která ovšem postupně přestávala stačit neustále rostoucímu počtu zájemců o studium.
Svou roli sehrálo i rozdělení univerzity na českou a německou část (1882 Karlo-Ferdinandova univerzita) a také specializace práva na víc oborů - ať už na trestní, občanské, hospodářské atd., což s sebou neslo i neustále se zvyšující poptávku po absolventech práv v praxi.
Mezi jednotlivými patry funguje i jeden z posledních pater nosterů v Praze, který je opět v provozu od roku 2018
Proto padlo v roce 1907 rozhodnutí vybudovat zbrusu novou, modernímu školství odpovídající a zároveň reprezentativní budovu pro českou právnickou fakultu.
Jako lokalita byla vybrána do té doby téměř nezastavěná plocha na nábřeží Vltavy, kde vznikala budoucí náplavka. Málo známým faktem je, že hned naproti ní měla vyrůst budova zasvěcená pro změnu vzdělávání německých právníků, což už nebylo zrealizováno.
Největší právnická knihovna právě prochází náročnou rekonstrukcí. V původní koncepci sem byla umístěna tělocvična.
Volba padla na architekta Jana Kotěru, který pojal celý ambiciózní projekt v duchu novoklasicismu. Ten ale narazil na odmítnutí arcivévody Františka Ferdinanda. Po dílčích úpravách zpozdila celý projekt pro změnu 1. světová válka a rozpad Rakouska-Uherska.
Proto se reálně stavělo až mezi lety 1924 - 1931, tedy až po Kotěrově smrti. Celého projektu se ujal jeho spolupracovník Ladislav Machoň, který přispěl řadou dodnes pozoruhodných řešení, zvlášť v interiéru budovy.
Pohled do atria přezdívaného „bazén“. Výklenky v jednotlivých patrech měly podle původního záměru zdobit sochy významných právníků napříč historií od antiky.
Celá budova má 7 pater (z toho dvě jsou skrytá v podzemí) a zabírá plochu 4 864 m². V roce 2002 se jako ne úplně prozíravé ukázalo umístění knihovny do prostor pod úrovní ulice.
Vltava během povodní vystoupala v budově do výšky 137 cm, což vedlo ke zkáze velké části knihovního fondu. 100.000 převážně historických knih bylo zničeno bezprostředně, dalších 50.000 svazků podlehlo následně plísni. Dnes už je budova chráněna proti případné velké vodě důmyslným zádržným protipovodňovým systémem.
Budoucí právníci mají i vlastní cvičnou soudní síň
Sotva vychovala Právnická fakulta UK první generaci absolventů v novém, dopadlo na ni v listopadu 1939 uzavření českých vysokých škol protektorátní mocí. Budovu si pro sebe zabralo SS a přeměnilo ji na oblastní velitelství. Zvlášť oblíbenou se stala jejich dobře vybavená kantýna v prostorách někdejší studentské menzy. Ostatně nedaleká nemocnice Na Františku pro změnu sloužila jako lazaret pro piloty Luftwaffe.
I proto se náplavka stala v květnu 1945 místem tuhého odporu, kdy byla poničena také budova právnické fakulty. Naštěstí se podařilo zachovat většinu z její unikátní výzdoby. Do ní patří nejen sloupy obložené několika druhy mramorů, ale i řada uměleckých děl, včetně obřího gobelínu v hlavní aule či sochy Oddanosti od Josefa Václava Myslbeka, která vítá všechny příchozí ve vstupní hale.
Je libo projít se po střeše? Tahle chodba vede přímo k malé soudní síni.
Od 50. let, kdy byla zrušena právnická fakulta v Brně s odůvodněním, že v socialismu nebude třeba tolik právníků, ale spíš inženýrů a dělníků, se Právnická fakulta Univerzity Karlovy stala jedinou, která mohla v Čechách a na Moravě poskytovat tento směr vzdělání (další možnost studovat právo byla až v Bratislavě). Studenti byli vybíráni spíš než podle znalostí hlavně podle správného ideologického rodinného zázemí.
Odvrácenou stránkou tehdejšího právního systému bylo využívání tzv. „dělnických prokurátorů“. Ti často přicházeli rovnou z továren a neměli s právem žádné zkušenosti. O to ochotněji plnili v 50. letech při politických procesech zadání KSČ, koho a s jakým už předem rozhodnutým trestem postavit před soud. Nejznámějším příkladem dělnických prokurátorů byla Ludmila Brožová-Polednová, ale zdaleka nebyla v takové funkci jediná.
Při navrhování budovy se myslelo i na klidná zákoutí ozdobená fontánkami
V současnosti naštěstí rozhodují především znalosti a studijní předpoklady o tom, kdo se dostane každoročně mezi 750 přijatých na magisterský program práva. Ovšem zájem je samozřejmě několikanásobně vyšší.
Collegium Maximum
Na nově příchozí působí impozantně především sál s číslovkou 100 na dveřích. Collegium Maximum - hlavní aula pojme až 560 osob, a to nejen v auditoriu, ale i na bočních galeriích. Původně se s prostorem dokonce počítalo jako s novou hlavní promoční síní pro celou Univerzitu Karlovu.
Kromě učeben mají budoucí právníci k dispozici i menzu, malou posilovnu a místnost pro cvičení jógy, počítačové učebny, kanceláře, knihovnu, ale třeba i realisticky působící soudní síň pro simulovaná soudní jednání, kde nechybí ani místnost pro utajeného svědka.
Kožená křesla ve výklencích pocházejí z původního inventáře Pražského hradu, který je právnické fakultě věnoval v 90. letech při rekonstrukci Španělského sálu.
Budovu pražských práv si rádi vybírají čeští i zahraniční filmaři. Natáčelo se tu řada populárních filmů, třeba snímek Člověk proti zkáze (1989) o posledním roce života Karla Čapka.
Několik scén tu připravoval i štáb velkofilmu Lída Baarová a v poslední době se tu natáčel oceňovaný film Franz polské režisérky Agnieszky Holland.
Pro další informace:
