Článek
My ostatní, méně šťastní smrtelníci v dnešní uspěchané době, jsme dříve či později zahnáni do temných vod online seznamek.
Zní to jako pohádka: stáhnete si aplikaci a najednou máte před sebou nekonečný švédský stůl plný potenciálních partnerů. Stačí si jen vybrat! Jenže realita? Je to spíš jako chodit na tři pracovní pohovory denně, přičemž polovina personalistů si na profil dala fotku Brada Pitta a druhá polovina po vás chce fotky bez oblečení ještě před tím, než vám řekne „Ahoj“.
Už jen založení profilu je zkouška ohněm. Člověk by tam rád dal fotku, která vypráví příběh o tom, jaký je. Aplikace ale spíš fungují na principu: „Nahoď tam ten nejlepší filtr, co máš, ať se chytí co nejvíc lidí.“
Před lety jsem do tohoto digitálního rybníčku také hodila udičku. Vydržela jsem to pár měsíců a pak prchla s křikem. Tady je exkluzivní přehled mých úlovků:
Kategorie 1: Princové z Nigérie (a Floridy)
Jako první mě oslovil obrovský sympaťák. Psali jsme si asi tři týdny, byla to romantika, dokud si neřekl o 300 euro na internet. V tu chvíli ve mně probudil Sherlocka Holmese. Zjistila jsem, že jeho profilovka patří nějakému argentinskému herci, co si spokojeně žije s rodinkou na Floridě. Když jsem uhodila hřebíček na hlavičku, můj „herec“ se přiznal, že je to vlastně chlápek z Afriky a takhle si přivydělává.
Vyhrožovala jsem mu policií a nakonec tam i šla. Reakce policie? „Paní, peníze jste mu neposlala, tak co máme řešit?“ Doufám, že ostatní ženy měly taky zapnutý detektor lži a nic mu neposlaly.
Kategorie 2: Rychle a zběsile (do postele)
Nic proti lidem, co hledají jen povyražení, ale já hledala partnera. Tahle skupina by si nejraději přeskočila celou tu nudnou fázi „jak se jmenuješ“ a přešla rovnou k posílání explicitních fotek.
Jeden expert chtěl přijet hned první den, co jsme si napsali. Rovnou ke mně domů. Když jsem ho odmítla (přece jen si domů nepustím někoho, o kom nevím ani to, jestli si myje ruce), byl neskutečně neodbytný.
Další se mnou sice šel na procházku, ale po chvíli mi nabídl romantický sex v jeho autě. Když jsem s díky odmítla, urazil se a napsal mi, ať si radši najdu „nějakého starého dědka“. Zjevně jsem neocenila jeho vybrané mravy.
Kategorie 3: Pan Všeználek (Mansplainer v praxi)
Tenhle vypadal nadějně. Vzdělaný, sportovec, fešák. Šli jsme na kafe. Začali jsme se bavit o cvičení. Aniž by věděl, co přesně dělám, okamžitě mi vysvětlil, že to dělám špatně. Pak jsme přešli na jazyky. Nenechal mě ani dopovědět větu a už mi tvořil studijní plán na míru (který už jsem mimochodem dávno měla).
Život s ním by byl asi super, kdybych nutně potřebovala neustálý audiokomentář k tomu, jak dýchat a chodit. Skončilo to tak rychle, jak to začalo.
Kategorie 4: Virtuální kámoš do deště
Byl to cizinec a byla s ním neskutečná legrace. Hned jsme se sešli, procházka byla super. A pak? Začali jsme si psát. Posílali jsme si gify, psali jsme si každý den… a trvalo to ROK, než jsme se sešli podruhé. Celkově jsme si psali asi tři roky! Ke konci už to byla neskutečná otrava. Nechápala jsem, proč mi pořád píše elaboráty o tom, co dělal s kamarády, když mě vidět nechce.
Pak na rok zmizel a ozval se s omluvou, že chodil na terapie a pracuje na sobě. Popřála jsem mu hodně štěstí. Vřele všem doporučuji film/knihu „Až tak moc tě nežere“. Pravidlo je jednoduché: Když vás chlap chce vidět, tak pro to prostě něco udělá.
Kategorie 5: Ten, kvůli kterému mě nabourali
Tahle historka je můj osobní favorit. Domluvili jsme si rande v kavárně. Byla zrovna doba covidová, já měla jen první dávku očkování, a tak jsem musela jet na test. Po cestě z testu do mě zezadu naboural nějaký borec, co zapomněl brzdit.
Takže: auto nabourané, test negativní, já plná adrenalinu vyplňuju papíry pro pojišťovnu, ale říkám si – nevadí, aspoň jdu na to rande! Jedu domů, chystám se… a pan Dokonalý ze seznamky se už nikdy neozval. Napsal mi až o dost později, asi když mu nevyšlo rande s někým jiným. Stálo mě to spoustu nervů a jeden nárazník.
Shrnutí?
Na seznamkách je ještě spousta dalších kategorií a pro lidi, kteří tam jsou dlouho, je to podle mě vyloženě závislost na swajpování – co když tam čeká ještě někdo lepší? Já zjistila, že tohle lovení v online vodách pro mě prostě není.
Dnes už se svým historkám směju, i když někdy ještě koukám na YouTube na pořad Catfish. Tam lidé posílají své celoživotní úspory falešným celebritám. Vždycky si říkám, co se takovému člověku honí hlavou, když věří, že zrovna s ním chce chodit Johnny Depp, ale nutně potřebuje poslat tisícovku na letenku. Někdy je to obrovská samota a někdy… no, prostě lidská naivita nezná hranic.
A co vy? Máte z online seznamek nějaký úlovek, nebo vás to stálo jen nervy (či snad taky nárazník)? Dejte vědět do komentářů!
