Článek
Když se ohlédneme zpět, je neuvěřitelné, jakou cestu jsme ušly. Pojďme se na ni podívat blíž.
Z domácnosti do továren: Jak se měnila naše role
V dobách pravěku, starověku i středověku byl svět rozdělen velmi jasně. Žena se starala o domácnost a děti, zatímco otěže společnosti drželi pevně v rukou muži. Ženy byly často vnímány jako tělesně i duševně slabší, dokonce jako náchylnější k hříchu, což sloužilo jako ospravedlnění pro to, aby byly pod neustálou mužskou kontrolou.
První velký zlom přineslo 19. století a industrializace. S nástupem strojů začaly ženy ve velkém vstupovat na trh práce. Nezůstalo ale jen u práce v továrnách – začal skutečný boj za přístup ke vzdělání. U nás byly tyto první emancipační snahy úzce spjaty s dobou národního obrození.
Boj za hlas a svobodu
Na počátku 20. století nabralo hnutí za práva žen na síle. V roce 1910 navrhla Clara Zetkin v Kodani zavedení Mezinárodního dne žen, který měl připomínat boj za ženská práva, zejména to volební. Pro nás v Československu byl absolutním milníkem únor 1920, kdy naše nová ústava zakotvila nejen volební právo pro ženy, ale i jejich politickou, sociální a kulturní rovnost s muži.
O několik dekád později, v 60. letech 20. století, odstartovala v USA druhá vlna feminismu. Hnutí za osvobození žen šlo ještě dál – nešlo už jen o zákony, ale o rovnost v soukromé sféře, sexualitě a na pracovišti.
21. století: Máme vyhráno?
Z právního hlediska zažíváme v moderní civilizaci nejrovnější přístup v historii. Můžeme studovat, volit, pracovat. Z demografického hlediska je nás dokonce v mnoha státech EU (včetně Česka) více než mužů.
Přesto ale narážíme na skleněné stropy. I přes papírovou rovnost stále přetrvávají hluboko zakořeněné genderové stereotypy. Bojujeme s rozdíly v odměňování (gender pay gap) a stále vidíme nedostatečné zastoupení žen ve vysoké politice nebo v top managementu firem. Cesta k úplné a reálné rovnosti stále pokračuje, což reflektují i mezinárodní strategie na současné desetiletí.
Zamyšlení na závěr: Jak se dnes jako ženy cítíme?
Jak se vlastně jako ženy v dnešní společnosti cítíme? Myslím, že velmi záleží na konkrétní situaci, ve které se zrovna nacházíme. Někdy máme pocit absolutní svobody, jindy na nás dýchne tlak starých stereotypů.
Myslím si, že cesta k úplné, přirozené rovnosti je ještě dlouhá. Naději ale vidím v nové generaci. Ta je na tom s vnímáním rolí podstatně lépe, je mnohem otevřenější a svobodnější. Pevně věřím, že právě jim se podaří dospět ke skutečné genderové rovnosti ve společnosti a že se jim povede definitivně zbavit se stereotypů, které nás ještě občas svazují.
Jak to vnímáte vy? Cítíte ve svém okolí skutečnou rovnost, nebo na ni podle vás stále jen čekáme? Podělte se o svůj názor v komentářích!
Zdroje:
