Článek
Vztahy mezi Moskvou a Baku se v posledních týdnech propadly na bod mrazu. A není to tentokrát kvůli plynovodu ani Karabachu. Tentokrát jde o důstojnost. A o to, jak těžké je pro Rusy snášet, když jim někdo naservíruje jejich vlastní metody.
„Bratrský národ“
Vše začalo policejní razií v Jekatěrinburgu. Napětí tu už bylo samozřejmě mnohem dříve, ale rázná reakce Baku Rusy nepříjemně překvapila. Když sebevědomí ruští těžkooděnci zadrželi padesát Ázerbájdžánců kvůli osm let staré vraždě, výsledkem zásahu byly dva mrtví. Zatímco ruské úřady uvedly, že jeden z mužů zemřel na selhání srdce, Ázerbájdžán tyto zjevně nepravdivé výmluvy odmítá a tvrdí, že oba byli mučeni a ubiti k smrti. Ázerbájdžán otevřeně obvinil ruskou stranu z brutálního zacházení s jeho občany a přidal i slova o „etnicky motivovaném násilí“. Ale u slovní přestřelky nezůstalo.
Když se karta obrátí
O pár dní později se rusům dostalo stejně „kvalitního“ zacházení. Ázerbájdžánská policie zatkla sedm pracovníků ruského státního média Sputnik, formálně kvůli porušování imigračních předpisů a šíření nelegální propagandy. A nejen to – v Baku i dalších městech začalo docházet k zatýkání ruských občanů, údajně kvůli kyberkriminalitě, drogám či „bezpečnostním hrozbám“.
Moskva? Ta rázem zapomněla na všechna své výmluvy na suverenitu , vnitřní záležitosti a nutnosti nevměšovat se do průběhu vyšetřování. Nyní naléhavě žádá, aby Ázerbájdžán vztahy „narovnal“ a „respektoval práva Rusů“. Jak rychle se mění jejich tón, když se role otočí.
Zaur Širijev z nevládní organizace Carnegie Russia Eurasia Center uvedl, že Ázerbájdžán se snaží narušit vliv Ruska ve svém regionu, což mu Rusko rozptýlené válkou na Ukrajině značně usnadňuje.
Justiční komedie
Ruské soudy si už roky libují v divadelních představeních, jen neobratně se pokoušející o náznak spravedlivého procesu. Kdo se zprotiví Putinovu režimu, proces má předem prohraný. Obviněný není ani tak účastníkem soudního řízení, ale spíše výstavním exponátem sedícím na pranýři v železné kleci nebo za ochranným plexisklem.
Západní diplomaté tomu říkají „nepřiměřené podmínky zadržení“. Lidé z Ruska tomu říkají spravedlnost. A oběti – nejčastěji z řad migrantů z Kavkazu nebo Střední Asie – se občas verdiktu ani nedožijí. Ono dožít se vazby v Rusku není zřejmě úplně samozřejmé, což by (pokud by žili) mohli mnozí vypadnuvší z oken dosvědčit. Naposledy například viceprezident státní ruské společnosti Transněfť Andrej Badalov.
A teď? Ruské občany zadržují v cizí zemi. Bez možnosti kontaktu s právníkem, s mediálním lynčem v pozadí. Možná by se někdo mohl zeptat: Jaký je rozdíl mezi Ruskem a Ázerbájdžánem, když jde o spravedlnost? No… tentokrát asi jen v tom, kdo je zrovna v té kleci. A Rusům jejich medicína pochopitelně nechutná. Nejsou zvyklí, že by jim někdo jejich metody oplácel. Demokratický svět si tyto metody z pochopitelných důvodů zapověděl.
Mučení jako vyšetřovací metoda
Podle Amnesty International je v Rusku mučení při výsleších běžné, a to zejména vůči lidem z menšin nebo s „nežádoucím“ původem. Elektřina, škrcení, bití. Soudy to většinou ignorují. A když to teď vypadá, že i ruští občané zažívají podobné praktiky v zahraničí, označuje to Kreml za nevídaný skandál.
V demokratické společnosti bychom si jen těžko představili, že by policie bez důkazů mlátila cizince, nutila je k přiznání, a soudy je pak soudily zpoza plastové vitríny. V Rusku je to ale běžná praxe.
Ironií osudu se teď sami dostávají do situací, které tak rádi nazývali „nezávislým vyšetřováním“. Jen tentokrát nejde o Tádžiky, Uzbeky nebo Ázerbájdžánce.
Tentokrát jsou to oni sami. A medicína, kterou roky ordinovali ostatním, jim vůbec nechutná.
