Článek
V dějinách jihovýchodní Asie nenajdeme mnoho bitev, které by se tak jasně zapsaly do paměti jako střet na řece Bách Đằng v roce 1288. Nebyla to největší bitva své doby ani nejkrvavější, ale byla ukázkou efektivní taktiky a dokonalého využití znalosti místního prostředí.
V jejím středu stál vietnamský generál Trần Hưng Đạo, který dokázal porazit obávané mongolské vojsko. Nepostavil sílu proti síle, ale znalosti proti přesile.
Císař, který chtěl ovládnout svět
Na konci 13. století vládl v Asii Kublajchán, vnuk slavného Čingischána. Jeho říše, přetvořená v čínskou dynastii Jüan, ovládala území od Persie až po Koreu. Kublajchán však chtěl upevnit vládu i na jihovýchodě, kde se dosud držel nezávislý stát Đại Việt pod vládou rodu Trần.
První mongolská výprava v letech 1257–1258 obsadila tehdejší hlavní město Thăng Long (dnešní Hanoj). Vietnamci na čas uznali Kublajchánovu svrchovanost – posílali dary a vyslance do Pekingu.
Když se však Mongolové v následujících letech pokusili získat větší vliv, narazili. První invaze sice vedla ke krátkodobému obsazení hlavního města a určitému formálnímu uznání mongolské autority, ale v následných dvou velkých pokusech (1284–1285 a 1287–1288) Mongolové nedosáhli svého cíle a byli nuceni ustoupit.
Střet Vietnamců s „Goliášem“
Mongolové pro svou vojenskou mašinérii využívali ty nejmodernější vojenské i technologické výdobytky doby. Po dobytí Číny převzali její zbrojní a obléhací techniku – lamelové zbroje, katapulty, dokonce i rané střelné a zápalné zbraně. Jejich námořní flotila byla obrovská, tvořená těžkými dřevěnými loděmi s více palubami, které dokázaly nést stovky mužů, zásoby a zbraně. Byly to plovoucí pevnosti – a jak si popíšeme dále, právě tyto jejich přednosti dokázali Vietové proměnit v nevýhodu.
Vietové naopak sázeli na pohyblivost. Jejich lehké čluny s nízkým ponorem se dokázaly snadno skrýt v labyrintu říčních ramen, odkud mohly překvapivě zaútočit a stejně rychle mizet beze stop. Výzbroj byla jednodušší – luky, kopí, krátké meče. Na souši Vietové používali i válečné slony, ale s těmi si Mongolové uměli poradit. Vietské síly nebyly „zaostalé“; byly jiné – rychlé, nenápadné a praktické. Efektivně používaly to, co měly k dispozici. Přizpůsobivost je na bojišti důležitá dodnes.
Když se řeka stane zbraní
Generál Trần Hưng Đạo pochopil, že přímé střetnutí s mongolskou armádou by znamenalo jistou porážku. Rozhodl se tedy využít dokonalou znalost místního prostředí a řeku proměnit ve smrtící zbraň. V ústí řeky Bách Đằng nechal v předstihu zarážet stovky dřevěných kůlů s kovovými hroty. Při přílivu zcela zmizely pod vodou, při odlivu se proměnily v past, ze které pro velké lodě nebylo úniku.
Na jaře 1288 se Mongolové, vyčerpaní gerilovým způsobem boje Vietů, začali stahovat po vodě zpět do Číny. Netušili, že na ně v řece číhá past. Vietové zaútočili při přílivu, pak začali záměrně ustupovat a vylákali tak nepřítele hluboko do ústí. Když voda začala s odlivem klesat, těžké mongolské lodě uvázly na kůlech.
Trần Hưng Đạo dal signál k protiútoku. Vietské čluny se rychle vrátily, obklíčily zablokované lodě a zasypaly je šípy i zápalnými střelami. Plovoucí pevnosti se proměnily v nepohyblivé, hořící pasti bez jakékoli možnosti manévrovat. Mongolský admirál Omar byl zajat, flotila zničena a Kublajchánovo loďstvo zcela rozmetáno.
Co bitva znamenala
Bitva na řece Bách Đằng byla víc než jen vojenským vítězstvím. Uzavřela řetěz pokusů mongolské říše podrobit si Vietnam. Đại Việt formálně zůstal v kontaktu s Pekingem – posílal vyslance a dary, jak bylo tehdy v Asii běžné – ale nikoli jako porobená země. Šlo spíš o zdvořilostní výměnu mezi sousedy než o skutečnou nadvládu Mongolů.
Z praktického hlediska si Vietnam uchoval plnou vnitřní samostatnost, vlastní dynastii, vojsko i správu. Mongolská moc se z jeho území navždy stáhla.
Dědictví řeky a kůlů
Moderní archeologické průzkumy u Hai Phòngu potvrdily, že legendy nelhaly – ve vrstvách bahna byly nalezeny desítky zbytků dřevěných kůlů s kovovými hroty, přesně v místech, která popisují kroniky. Místo je dnes chráněno jako památník vietské vynalézavosti a symbol vítězství taktiky nad přesilou.
Generál Trần Hưng Đạo se stal jedním z nejuctívanějších hrdinů Vietnamu. Jeho jméno nese řada ulic, škol i svatyní. Bitva na Bách Đằng zůstává učebnicovým příkladem, jak může důvtip a znalost prostředí zvítězit nad technologicky vyspělejší silou.
Je to důkaz, že i malý národ, pokud dokáže využít svůj terén, čas a vlastní hlavu, může porazit říši, která ovládala půlku světa.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_B%E1%BA%A1ch_%C4%90%E1%BA%B1ng_%281288%29?
https://en.wikipedia.org/wiki/Mongol_invasions_of_Vietnam?
https://nauticalarch.org/projects/battle-of-bach-dang-research-project/
https://en.nhandan.vn/more-important-evidence-found-related-to-historic-1288-bach-dang-victory-post81613.html
https://www.britannica.com/topic/Tran-dynasty
