Článek
Slavia si na hřišti počínala jako dravá šelma, která jde po kořisti. Ani taková převaha ale někdy nestačí a první poločas, i přes mnoho šancí Slavie, málem skončil bez branek. V samém závěru nastaveného času prvního poločasu to změnil Chorý, když posunul míč na Dioufa a ten ho poslal za záda Stejskala.
I začátek druhého poločasu Slavii vyšel výborně. Ve 49. minutě Bořil posunul centr na Chorého, který ho bezpečně umístil do pardubické branky. Slavia - Pardubice 2:0. Jednoznačný charakter průběhu zápasu narušila až červená karta pro Slavii.
Rozhodčí Orel nejprve Prebslovi vytáhl žlutou kartu za razantní zastavení Míška. Po chvíli si šel situaci prohlédnout ještě jednou. A bohužel pro Slavii nastala přesně ta situace, kterou má videoasistent za úkol řešit: „hráč měl dostat přímo červenou kartu.“ A tak musela Slavia dohrát v početní nevýhodě.
Pro fanoušky je VAR poměrně nepříjemnou součástí hry. Často se na něj čeká a když už konečně přijmete nějaké rozhodnutí, VAR ho může změnit. To diváci vidí neradi. A když rozhodčí něco přehlédne, chtěli by naopak, aby se na video podíval. Jenže VAR nemá za úkol rozhodčího nahradit a pomáhat mu s každou situací.
Protokol VAR řeší jen čtyři hlavní situace: regulérnost gólu, nařízení pokutového kopu, udělení přímé červené karty (viz dnešní situace Slavie) nebo chybnou identifikaci hráče. Přestože je role VAR velice úzce specifikována, nemohu se jako divák zbavit dojmu, že nepříjemně zdržuje hru a mění její rytmus. A co je pro diváka asi nejhorší, záznam, na základě kterého se rozhodčí definitivně rozhodne, je jeho zraku skryt, takže nezbývá než věřit.
Celkový dojem z utkání? Slavia dominovala, měla jasnou převahu a tolik šancí, že to vydalo spíš na tréninkový zápas. K výrazně lepšímu skóre jim chybělo potřebné štěstíčko. Pardubice se díky početní převaze v druhé půli přeci jen častěji dostaly do akce, ale na favorita to stejně nestačilo.
