Článek
Doslova se ze suchara a nudného profesora vyklubala hvězda sociálních sítí a to přes noc. Takovou proměnu české politické nebe nezná. Je sice pravda, že už v průběhu předvolebního boje se objevovaly náznaky jistých změn v jeho chování, především během debat s občany, kdy často působil uvolněně a občas utrousil i nějaký ten vtípek. Stále to ovšem bylo dost svázané a málo spontánní.
Bohužel, běžný občan nemá možnost nahlédnout do tajů a za oponu PR týmů jednotlivých politiků, takže není jasné, kdy přesně nastala zásadní změna, kdo za ní stojí a jak daleko zajde. Je ovšem nezpochybnitelné, že velice krátce po jmenování nové vlády, se plnou parou rozjela nová politická mašina se starým jménem - Petr Fiala. Neznámo, jaký druh paliva používá, jak je ale vidět, je to palivo velice výživné.
Co tedy stojí za proměnou Petra Fialy?
O tom můžeme jen spekulovat, ale nabízí se varianta možného pokusu o návrat do nejvyšších pater veřejné služby. Po odchodu z čela ODS nikdy jasně nespecifikoval, jakou vidí pro sebe budoucnost. Jen nezkušený naiva se mohl domnívat, že by politik formátu Petra Fialy mohl skončit někde jako obyčejný profesor. Stejně tak málo pravděpodobná byla případná angažovanost v senátu. Zbývala tedy spekulace o případné kandidatuře na prezidenta republiky. Tuto možnost sice nelze zcela vyloučit, nicméně, pokud by ODS postavila vůči Petru Pavlovi protikandidáta, naznačovalo by to nespokojenost s jeho prací, a to by straně moc k popularitě nepomohlo. Uvědomme si, že popularita ODS má dlouhodobě klesající tendence.
Jak to tedy může být?
Odchod z čela ODS mohl být promýšleným taktickým krokem, který měl zjistit, jakou má strana vlastně budoucnost. Je vidět, že k nárůstu popularity to nesměřovalo, spíše naopak. Jeho nástupci sice nechybí inteligence a rozhled, nicméně naprosto mu schází charisma člověka, který má za úkol v příštích volbách konkurenci rozdrtit. Opozice se potácí v problémech a nejvíce je to vidět v průzkumech, kde čísla preferencí jsou varující. Pro ODS je to v tuto chvíli boj o přežití a máme li hodnotit Martina Kupku v čele ODS, na mě působí dost nerozhodně. Tady by tedy Petr Fiala mohl sehrát zásadní roli v pomoci straně, aby se znovu zvedla a napravila si reputaci.
Samozřejmě se nejedná o snadný úkol, protože zpackaná předvolební kampaň a předání moci prakticky na stříbrném podnose si občané budou dlouho pamatovat. U moci jsou navíc právě ti, kteří pomocí lží a pomluv vyvolali nedůvěru a chaos, který pětikoalice, respektive čtyřkoalice neustála.
Má ale ODS s případnou Fialovou pomocí šanci zvrátit nepřízeň voličů?
To je těžká otázka. Pokud tedy připustíme to, že moje úvahy mají reálný základ, zbývá otázka, zda o to Petr Fiala stojí a zda se dokáže oprostit od svých zlozvyků. A tady si moc jistý nejsem. Přestože jeho vystupování doznalo změn a jeho rétorika nabrala směr k větší otevřenosti, stále se neoprostil od své posedlosti Babišem. Jakoby mu stále nedocházelo, že to není Babiš, kdo je momentálně největším nepřítelem, ale že to zlo je komplexní. Vypíchnout jedno jméno a stále se na něm točit je cesta do záhuby. Možná by nebylo špatné zamyslet se nad starým, ale osvědčeným „rozděl a panuj.“ Současná nepřiznaná koalice je totiž velice křehké seskupení a zdá se, že netřeba velké snahy, aby se rozpadlo jako domeček z karet. Bohužel pro Andreje Babiše, volební výsledky zamíchaly kartami tak, že se nemůže opřít o zásadní většinu ANO, a tak je jeho pozice značně oslabená.
Má ale Petr Fiala dostatek síly se vymanit ze své noční můry s tváří současného premiéra? Na tuto otázku neumím odpovědět. Fakta jsou ale varovná:
Současná vláda a sněmovní většina žene zemi do chaosu / TV, NATO, Rozpočet aj./
V čele ministerstev sedí nekompetentní lidé, kteří svým rezortům nerozumí / Zuna aj./
Za koaliční většinu v mediích hovoří političtí hazardéři a kariéristé /Rajchl, Turek aj. /
Opozice je roztříštěná a prakticky neexistuje její vůdčí síla
Objevila se nová politická strana „Naše Česko“, která je velkou neznámou
Myslím si, že za podmínky, že Petr Fiala bude energii věnovat skutečným problémům a výzvám, a nikoliv osobnímu boji a vendetě, byl by jeho návrat do nejvyšší politické funkce velice žádoucí. Pochopitelně že vše nemůže stát jen na jednom člověku a prvořadá je konsolidace opozičních demokratických stran. Vyvarovat se potížistům, ať už se jedná o jednotlivce, nebo celé strany. Opozice musí ve svém postoji a programu stát jednotně.
Volby nějak dopadly, změnit se to nedá a před demokratickou opozicí jsou dvě cesty. Buďto napnout veškerou energii k pádu vlády. Úspěch takovéhoto snažení je ovšem značně nejistý rovnající se téměř nule, navíc s rizikem odlivu příznivců, díky neúspěchu. Další cestou je práce pro úspěch v následujících volbách. Drtivý, jednoznačný úspěch. Toho ovšem nelze docílit útoky na jednoho vybraného politika, i když by to byl všech zlounů předseda. Uspět může pouze ten, kdo zemi nabídne reálnou cestu k prosperitě. Slibem sice neurazíš, ale nesplněný slib se vrátí jako bumerang.
Petr Fiala má schopnosti, tuto vizi naplnit. Naneštěstí má ale obrovskou schopnost vše pohřbít. Uvidíme, která z těchto dvou vlastností nakonec převládne.
