Článek
Měl na mysli Radu míru, kterou mělo tvořit několik zemí, které by se zapojily do rekonstrukce Gazy a hlavně do odzbrojení Hamásu a udržení míru. Jenže u Trumpa se situace mění asi podle toho, jak se vyspí, a proto vznikla Rada míru, která ovšem nebude mít na mušce pouze Gazu, ale bude jakousi alternativou k OSN. Co ovšem může působit poněkud podivně je celkový koncept existence a fungování tohoto spolku.
Nejvyšším a jediným, navíc neodvolatelným a doživotním vůdcem má být a aktuálně tedy je Donald Trump. S tím jde ruku v ruce další laskomina, totiž že členy schvaluje Trump a má taky možnost a pravomoc je vyhodit.
Ještě větší údiv ovšem může vyvolat takzvaný výkonný výbor, který je složený se sedmi lidí. Jsou to: Marco Rubio, Steve Witkoff, Trumpův zeť Jared Kushner, bývalý britský premiér Tony Blair, americký finančník Marc Rowan, prezident Světové banky Ajan Banga a Trumpův poradce pro národní bezpečnost Robert Gabriel.
Tedy na platformě jakési Rady míru, která má ambice a choutky působit celosvětově, budou mít rozhodující slovo pouze Donald Trump a jeho nejbližší. Musím se přiznat k tomu, že i když se považuji za poměrně sečtělého a ve světovém dění se orientuji tak s něčím podobným jsem se nesetkal ani v té nejstarší literatuře. Vím o dvou politicích, kteří měli zájem ovládat svět a je možné vidět jisté podobnosti, ale snažím se sám v sobě takovéto temné myšlenky umlčet.
Není to ale snadné, pokud se podíváte na seznam zemí, které jsou do oné rady pozvány. Hlavně pozvánka pro Rusko a Bělorusko vyvolává nejedno povytažené obočí. Není divu, že rovněž pozvaná Ukrajina ústy prezidenta Zelenského mnoho nadšení najevo nedává a totéž platí o Polsku, které vše zvažuje.
A Česká republika?
Ta dostala pozvánku ve čtvrtek a vypadá to, že ji nikdo neočekával.
Ministr zahraničí Macinka už dříve avizoval, že cena za vstup, jedna miliarda dolarů je nad možnosti rozpočtu a já doufám, že u tohoto stanoviska zůstane. Minimálně ze dvou závažných důvodů. Vláda a hlavně zástupci SPD se brání sebemenší finanční podpoře pro Ukrajinu, i když tato podpora má svůj smysl a do budoucna může přinést kromě bezpečnostních, i ekonomický profit. Naproti tomu členství v Radě míru nepřinese České republice nic. Nebude mít ani minimální poradní hlas, navíc dosud není přesně stanoveno, na jak dlouho se toto členství plánuje. Uváděly se tři roky s tím, že prodloužení bude opět spojeno s dalšími poplatky.
Důležité ovšem je, že veškeré rozhodování bude, alespoň za života Donalda Trumpa pouze na něm a USA, což se nezdá jako výhodné, když uvážíme, jaký vztah v USA vůči Evropě převládá. Zdá se, že podobně to vidí i Francie, která odmítla přistoupit, což okamžitě vyvolalo reakci v podobě hrozby na další cla. Vidíme tedy, že takzvaná Rada míru není spojená s dobrovolnosti a není založená na rovnosti a v budoucnu se může stát nástrojem pro vydírání. To už ostatně Trump předvedl několikrát.
Takže jediné pozitivum, které pozvánka do Trumpovy Rady míru České republice přináší, je, že v tuto chvíli, tedy ve čtvrtek 22. 01.2026, je mezi pozvanými Česká republika dříve než Slovensko. To je ovšem radost, která patří spíše na hokej, fotbal či do sportu obecně, kde se takového soupeření očekává v rámci dovoleného škádlení. V tomto případě se ovšem jedná o velice vážnou situaci, a pokud si Donald Trump vyřizuje své osobní účty například s OSN, neměl by do toho zatahovat ostatní země. Snad bude vláda dostatečně prozíravá.
Ostatně, samotný pan Babiš několikrát zdůraznil, že byl v Bílém domě, že mluvil s Trumpem, že má na něj telefon, tak určitě nebude problém mu hezky slušně poděkovat a s lítostí tuto „čest“ odmítnout.
